12. kapitola

27.08.2017

"Nemůžeme nějakým způsobem poslat Brumbálovi zprávu?" zeptala se zrzka nešťastně Zmijozela. "A jestli ne," bouchla pěstí do stolu, "tak proč ne?!" zazněl její hlas do ztichlé kuchyně. Severus na ni shlížel s ležérně pozvednutým obočím a přitom zakusoval kus pečiva.

"A jak byste chtěla naše separé zrušit?" zeptal se jí úplně klidně, až ji to vyvádělo z míry. "Je jasné, že nemá proniknout nic sem, ani odsud."

"A co kdybyste to nepřežil?" vznesla otázku, která chvíli visela ve vzduchu.

"Tak byste mě dala na chvíli k ledu a musela byste to nějak zvládnout," pokrčil lektvarista rameny.

"Jak můžete být tak klidný? Sotva lezete a vůbec vás to nevyvádí z míry," zamračila se na něj Connie.

"Tak za prvé, jenom lehce kulhám a za druhé léčivý lektvar celkem pomáhá. Už to téměř nebolí," a ukousl si dalšího sousta. Oproti ženě se ládoval hlava nehlava. Ona měla nervy, on byl na její vkus až moc klidný. Podezírala ho, že užívá i nějaký jiný, než jenom léčivý lektvar. Ale nedivila se mu. Po té léčivé kúře potřeboval doplnit živiny. Už to byly tři dny, co se dával dohromady a konečně se mu začala vracet jeho bledá barva. Chápala, že má hlad. Ona ale chuť k jídlu neměla téměř žádnou.

"Ale jestli se nedostanete co nejdříve k lékouzelníkům, budete mít díru v noze do konce života," pokračovala dál.

"O jednu díru víc nebo míň," pokrčil rameny. "Po čase si zvyknete mít pár šrámů. A věřte mi, že ty fyzické nejsou to nejhorší," věnoval jí jeden ze svých důležitých pohledů.

"Jak můžete být tak klidný?" naklonila hlavu na stranu a zapíchla do něj své zelené oči.

"Život vás naučí," vyhnul se jim a natáhl se pro kousek okurky. "Tak přiznejte, že odsud chcete vypadnout a nemusíte hledat způsoby, jak mne co nejrychleji dostat k lékaři," oznámil jí jakoby mimochodem. Constance zalapala po dechu.

"Myslím jen a pouze na vaše dobro," prskla po něm.

"Jistě," a významně pohnul obočím.

"Myslím to vážně," zakabonila se a věnovala mu jeden ze svých zamračených pohledů.

"A proto byste mne ještě před nedávnem nejradši shodila ze skály, že?" zacukaly mu koutky úst.

"To bylo za jiných okolností."

"Vážně? Poučte mne," mávl ledabyle rukou.

"To jsem vás... nepotřebovala," hlesla téměř neslyšně. Severusovi se objevil na obličeji samolibý škleb.

"To bolí, že?" protáhl sladce.

"Dejte pokoj, nebo vám udělám díru ještě někde jinde," a pozvedla varovně hůlku.

"To by vám strach nedovolil," zašeptal.

"Myslíte, že se vás bojím? Zase si tak nefanděte, profesore."

"Ale měla byste, víte?" zadíval se na ni tak zvláštním pohledem, až jí přeběhl mráz po zádech. Kdyby ho neznala, a že ho taky doopravdy neznala, ten strach by dostala. Už chápala, proč z něj mají studenti takový respekt. Pokud se to tedy dalo tak nazvat.

"Přiznejte se. Vy potají sosáte uklidňující lektvar." Zapřela se do opěradla židle a založila si ruce s hůlkou na prsou. Severus přestal kousat své sousto a nahrubo polkl. Zadíval se jí do očí a ani se nehnul. Semkla rty do úzké linky, povzdechla si a zavrtěla hlavou. "Je mi to jasné. Víte, že se má užívat jenom krátkodobě."

"Však to je krátkodobě. Krátké tři dny," pokrčil rameny a napil se dýňové šťávy.

"Severusi!" zvýšila Constance káravě hlas.

"Z vašich úst mé jméno zní tak... vznešeně," rozplýval se černovlasý kouzelník.

"A dost, kde ho máte?" prudce vstala ze židle a přistoupila k němu, jako kdyby čekala, že ho má schovaný v tajné kapse jeho oděvu.

"Už došel, nemusíte mít strach. Zítra mne budete opět milovat," odvětil jí, aniž by jí věnoval jediný pohled.

"Do té doby vás asi zabiju," procedila skrz zuby.

"Nikdy bych neřekl, že budete mít v oblibě mou skutečnou celkovou podstatu."

"Stále je skutečná, než tenhle váš vynucený klid," rozhodila rukama.

"Když ho štrejchnete s léčivým lektvarem, dobře vám pomůže od bolesti. Ale to byste měla vědět, slečno Vall." rýpl si do ní s pozvednutým obočím.

"Omlouvám se vám, profesore, že nejsem tak úžasná jako vy," protáhla sarkasticky.

"Přijímá se," kývl na souhlas.

"Vy!" namířila na něj prstem a hledala ta správná slova. Nevinně se na ni zadíval a usmál se. Protáhl se a mávnutím hůlky sklidil ze stolu.

"Než vymyslíte příhodné přirovnání, půjdu si na chvilku sednout na zápraží a pokochat se výhledem."

"Jste jak na tripu," zavrčela za jeho zády a následovala ho. "Člověk, aby vás na chvíli nespouštěl z očí."

"Ale jděte." Sáhl po klice a otevřel dveře. Do očí mu proniklo ostré zapadající slunce. Odvrátil hlavu. Proč takhle řídký nemůže být celý les kolem. Usedl na houpačku a zavřel oči. Podzimní slunko ho hřálo. Oproti předchozím dnům teplota klesla a paprsky byly příjemné. Connie se usadila vedle něj a mlčky pozorovala okolí. Severus se začal škrábat zezadu na krku. V polovině hmatu se ale zasekl. Přejel si prsty přes celou šíji až na hrudník.

"Řetízek," vypustil z úst.

"Co prosím?" pozvedla zrzka obočí a zahleděla se na něj.

"Kde mám řetízek?" zvýšil hlas.

"Jak to mám vědět?" zeptala se dotčeně. Severus se prudce postavil, až v houpačce zavrávorala. Kulhavou chůzí zašel do chaty a přehrabal celý svůj pokoj. Nikde nebyl. Od kdy ho neměl? Mohl ho ztratit v lese? To těžko, vždy ho měl schovaný pod šaty, nemohl o něj tedy jenom tak přijít. Jak to, že si toho nevšiml už dřív? Byl už pro něj takovou součástí těla, že si ani neuvědomoval, že ho nosí? Sedl si na postel, zavřel oči a prsty si promnul kořen nosu. Přemýšlel, co se s ním mohlo stát. Byl tak vysílený, že se ani sám nesvlékal. Heuréka! Vystřelil z postele, ale jakmile se zapřel na zraněné noze, zavrávoral a zaskučel. Už aby ten léčivý lektvar dokonal svou práci. Rychlou chůzí, co mu zranění dovolilo, se dobelhal k hlavnímu chodu. Rázně otevřel dveře. Za nimi stála Connie, která se právě chystala jít dovnitř. Polekala se, až nadskočila.

"Kam jste dala moje věci z té noci?" okamžitě na ni spustil. Proč se o ně vlastně nezajímal už dříve? Zpropadený lektvar. Žena chvilku nechápala na co se jí ptá. Severus ji uchopil za ramena a zatřásl s ní. "Kam jste je dala, Vall de Mosso?" zvýšil hlas. Zrzka se mu chvíli dívala do očí, než jí v hlavě cvaklo.

"Já... já... je nechala zmizet, měl jste poničené," vykoktala ze sebe se svraštělým čelem. "Kalhoty jsem vám musela roztrhat, ty bych z vás jinak nesvlékla. Nehledě na to, že jste je měl úplně od bláta, stejně jako kabátec a košili jste měl tak promočenou, že se slila s barvou ostatního oblečení. Jak jsem vám všechno rozepnula, použila jsem svlékací kouzlo a jak jsem poklízela, vše jsem nechala zmizet." Dívala se na něj s otazníky v očích. Nechápala, co udělala špatně. Severus se opřel do futer a zalapal po dechu.

"Co že jste to?!" vyštěkl a přiložil si pěst na hrudník. Pevně sevřel víčka a zapřel se sevřenou pěstí do čela. Ztěžka oddechoval a to byl pod vlivem uklidňujícího lektvaru. Začal si ťukat kloubem ukazováčku do spodního rtu a hypnotizoval Constance nakvašeným pohledem. "Uvědomujete si, co jste způsobila?" zasyčel na ni.

"Ne, vůbec si neuvědomuji, co jsem udělala tak strašného, když jsem vám zachránila život!" prskla na něj a mračila se jak úterý.

"Zničila jste to jediné, co pro mne v životě něco znamenalo." Ani nevěděl, proč jí to říká. Své soukromí před každým dobře střežil. Proklatý lektvar.

"Vždyť to byl jenom obyčejný řetízek," snažila se zachránit situaci.

"Jenom obyčejný..." Severus pevně sevřel rty, přimhouřil oči a stiskl čelisti, až mu v nich zakřupalo. Zhluboka se nadechl a probodl ji pohledem. Connie se otřásla. Pochopila, že přestřelila. "Máte jediné štěstí, že na mne má vliv uklidňující lektvar, jelikož jinak bych za sebe neručil. Vy jste možná zvyklá žít bez emocí, když tak nenávidíte muže a jste prakticky jeptiška. Nic pro vás nemá žádnou hodnotu, ale já takový odjakživa nebyl. Vy jste zničila jedinou věc, která pro mne něco v mém temném životě znamenala. Která mi připomínala, proč jsem zradil Pána zla a přidal se na stranu dobra. Která dokázala udržet to mdlé světlo v mé černé duši. Vy jste zničila tu jedinou věc, která mi dodávala vnitřní sílu. Být vámi, tak se mi teď obloukem vyhýbám." Severus nekřičel, nezvýšil hlas. Mluvil zřetelně, ale potichu. Strčil do Connie ramenem a sešel schody verandy.

"Co se to tu děje?" zamumlala Neena s plnou pusou vanilkové zmrzliny, kterou si právě nandala v kuchyni a chystala se také na houpačku. Severus se otočil a změřil si ji zlým pohledem.

"A ty mi dej taky pokoj," zavrčel odměřeně a zabočil za chatu.

"Co jsem udělala?" podívala se dívka nechápavě na Constance. Ta si jenom smutně povzdechla a svezla se pohupující se dřevěné sedátko ve vlahém vánku. Neena zaujala pozici vedle ní a dychtivě na ni hleděla.

"Ale nic, holka," rozhodila zrzka rukama. "Já mu nejspíš nechala zmizet jeho řetízek, ke kterému měl až moc velkou citovou hodnotu."

"A jé. Tak to byste si asi teď měla dávat pozor na záda," uchechtla se brunetka a důležitě pokývala hlavou. Constance na ni upřela své vytřeštěné oči. "Dělám si legraci. Nebojte, to bude zase v pohodě. Tak se chvíli nebudete bavit. To není nic nového," a strčila si do úst velkou lžíci zmrzliny až ji převalovala s otevřenou pusou, jak jí studila. Nakonec podala prázdnou misku Connie a vstala. "Půjdu se za ním podívat," navrhla bezelstně.

"Neměla by ses nikde potulovat, Neeno," zamračila se žena a také vstala.

"Nejdu nikam daleko. Za chatou je jezírko, určitě šel tam a budu pod jeho dohledem. Vždycky jsem tam s někým chodila, je to tam fajn. Nemějte strach," mrkla na ni a ztratila se jí z dohledu.