25. kapitola

08.02.2017

UPOZORNĚNÍ - PŘÍSTUPNOST DANÉ KAPITOLY JE 18+

Večeře byla výtečná. Byť musela Fiškusovo umění chválit, nedosahoval toho, co se dělo tady. Bylo to naprosto výborné. Nikdy nejedla nic tak skvělého.

"Šampaňské?" ozvalo se za jejími zády. Kývla na souhlas. Zatím nepromluvila jediné slovo, radši mlčela, než aby řekla něco, co by nebylo dle kouzelnického bontónu. Pikolík jí podal skleničku. S chutí si usrkla, ale jenom tak, aby nevypadala, jako nedočkavý notorik. Pohledem opět zamířila ke dveřím do síně. Nebyl tam. Rozhlédla se po celém sále, ale červený kostým nikde neviděla. Večeře byla u konce a měla začít taneční zábava. Brumbál se chtěl zavděčit mladým studentům a objednal rockovo taneční kouzelnickou skupinu. Děcka jásala, poskakovala do rytmu, házela hlavami a ječela na celé kolo. Stále čekala, že jí Silvius vyzve k tanci, ale on se k tomu moc neměl. Na poskakování nebyl. Kdyby bylo něco vážnějšího, určitě by se nenechal pobízet, ale takhle se mu moc nechtělo. Studenti to naštěstí vyřešili za něj. Přiběhli k profesorskému stolu a vyzývali neznámou krasavici mezi ně. Podívala se na svého partnera. Ten neznatelně kývl, ale nenápadně si položil prst na rty. Pochopila. Usmála se a s radostí vběhla na parket. Skákala mezi dětmi a užívala si hudbu. Takhle se nebavila snad tisíc let. Celá udýchaná shrábla z tácu od procházejícího pikolíka sklenku se šampaňským a na ex ji vyprázdnila. Přišla nová píseň a nové taneční kreace. Studenti šíleli a byli šťastní. Ona dvakrát tolik. Podívala se k profesorskému stolu. Silvius tam nebyl. Pokrčila rameny. Asi musel jít plnit školní povinnosti. Rytmus písně se zpomaloval. Studenti se začali párovat, ona tam byla sama. Smutně svěsila hlavu.

"Smím prosit?" ozvalo se jí za zády. Poznala jeho hlas, i když se ho snažil změnit. Usmála se. Než se otočila, nasadila zpátky svůj neproniknutelný výraz. Stál tam. V rudém kostýmu, s bílou maskou, kterou měl tenkrát v lese.

"Ano, smíte," odvětila mu. Rozpažil a ona mu vložila svou malou dlaň do jeho velké, druhou ruku mu položila na rameno. On jí svou dal na záda a přitiskl si ji víc k sobě. Vedl ji po parketu. Cítila se jako pták. Téměř létala. Měla za to, že to bude typický ploužák, ale znělo to více jako waltz. Líbilo se jí to. Tiskl si ji k sobě, jak se na společenský tanec nesluší, ale bylo jí to jedno. Užívala si dnešní večer se vším všudy. Skladba skončila a s ní i jejich tanec. Uklonil se a otočil se k odchodu.

"Počkejte," dotkla se jeho ramene. Teď nebo nikdy. Musí s ním mluvit. Musí cítit jeho blízkost. Chyběl jí víc, než by si sama chtěla přiznat. Něco ji k němu přitahovalo a ona ten pocit neuměla pojmenovat. "Chtěla bych se jít nadýchat čerstvého vzduchu, doprovodil byste mne, prosím?" doufala, že bude souhlasit. Chvilku tam stál, než jí nabídl rámě. Ochotně se do něj zavěsila a odešla s ním ze síně. Zamířili na školní pozemky, dolů k jezeru. Zvrátila hlavu a dívala se na hvězdné nebe. Byla to nádhera. Jenom byla trochu zima. To nedomyslela. Plášť si nechala na hradě. Opřela se o zídku, která se nacházela kousek od břehu, zkřížila ruce a začala si třít paže, aby se trochu zahřála. Stál kousek od ní zády. Když jí uslyšel, otočil se k ní. Chtěl si sundat plášť, aby jí ho mohl poskytnout, ale uvědomil si, že je napevno přišit k ostatnímu oděvu.

"Rád bych vám nabídl svůj plášť, abyste se zahřála, ale nemohu ho sundat. Měli bychom se vrátit dovnitř, abyste neumrzla," natáhl k ní ruku, aby ho následovala. Nepohnula se.

"Plášť sundat nemůžete, ale je dost velký pro nás oba. Prosím, nechci se zatím vrátit, chtěla bych být chvíli tady. Je tu nádherně. Nikdy jsem nic tak úchvatného neviděla a bojím se tu být sama," smutně se na něj podívala. Povzdechl si, za to ona se nenápadně usmála. Jen počkej chlapečku, teď si otestuju, jak moc mnou pohrdáš. Poodstoupila od zídky, aby se o ní mohl opřít sám. Stoupla si před něj. Uchopil cípy pláště a přehodil je přes sebe, i přes ni, a zabalil je do něj. Přitiskl si ji k sobě, aby jí bylo teplo rychleji. Zavřela oči a opřela mu hlavu o rameno. Spokojeně vydechla. Přesně tohle potřebovala. Jeho blízkost a silnou náruč, jako tehdy, když si k němu drze vlezla do postele. Nevěděla proč, ale jeho bratr v ní nic nevzbuzoval. Připadala si v jeho společnosti jako sestra. Přitom si byli podobní jako vejce vejci. Navíc, on byl milejší, přívětivější, tak co ji od něj odrazovalo? Možná ta živočišnost muže, který byl tady a teď s ní. Otočila hlavu na stranu a odhalila mu tak svoji šíji. Cítila jeho dech na svém uchu. Mírně se pohnula a vtiskla mu svůj zadek do klína. Vzrušeně vydechl. Nemohla si nevšimnout, jak nabírá na objemu a tlačí ji. Líbilo se jí to. Svěsila ruce podél těla. Přitiskl si ji ještě víc. Jednou rukou držel cípy pláště a druhou ji začal pomalu hladit po břiše. Rty jí klouzal po krku a za uchem. Všechno v ní křičelo. Tak strašně se jí to líbilo. Jeho doteky ji vzrušovaly, potichu sténala a chtěla víc. Ať už ho do ní sakra vrazí, nebo tu snad omdlí!

"Madam, vy jste nefalšovaná děvka," zašeptal jí do ucha. Uchichtla se.

"Hmm... to je možné," zkonstatovala.

"To je potom problém. Já jsem totiž gentleman," a sjel jí rukou na podbřišek. Z úst se jí vydral vzrušený vzdech. Už nemohla. Musí ho tam mít, teď hned. Kdo jinému jámu kopá... Otočila se k němu a objala ho kolem krku. Přivlastnila si jeho ústa a nemilosrdně je prznila jazykem. Náruživě jí to vracel.

"Pane, vy gentleman nejste a ani jste nikdy nebyl," zašeptala mezi polibky. Odtáhl se od ní a vyhledal její pohled. Zkoumavě se mu zahleděla do očí. Ty jeho nádherné oči. Chvíli v nich hledal. Dívala se na něj, jako kdyby... ona to ví. Ví, kdo je. Není děvka, ona si to naplánovala. Ta malá chytrá coura. Stiskl rty a přimhouřil oči. Odstrčil ji od sebe a odcházel pryč, ale ne zpět do hradu.

"Pane! To si snad... v takové sitauci?! Kam odcházíte? Proč pořád před něčím utíkáte?!" zoufale za ním zakřičela. Ztratil se ve tmě, už neměla možnost ho spatřit. Ten zkažený bídák! On ji tady vážně takhle nechal. Vzrušení bylo to tam. Že radši nedržela jazyk za zuby. Celý večer téměř nepromluvila a teď jednou větou zkazila všechno, co mohla. Už ho skoro dostala. Měla možnost si ho k sobě aspoň trochu připoutat a zahodila to přiblblou frází, když poznal, že ví, kdo je. A co na tom, do háje?! Naštvaně se rozešla zpátky do hradu. Kdyby dupáním mohla způsobit zemětřesení, určitě by se jí to povedlo. Vracela se stejnou cestou, kterou předtím odešli. Potkávala rozjařené studenty. Občas se po ní některý se zaujetím podíval, ale nevěnovala tomu žádnou pozornost. Zastavila se pod velkým schodištěm a mohutně funěla. Připadala si, jako kdyby běžela maraton. Ostatně v těch střevíčkách se jí taky moc dobře nešlo. Už začala cítit puchýře na chodidlech. Silvius se objevil ve dveřích Velké síně a zpozoroval ji. Došel k ní. Všiml si, že je dostatečně rozladěna, aby mohla očima metat blesky.

"Bavíš se?" položil řečnickou otázku. Šlehla po něm ohnivým pohledem.

"Ano, velice. Již jsem ale unavena, chtěla bych domů," odsekla mu. Nebyla ještě ani půlnoc, ale neptal se jí, proč je tak rozzlobená. Přikládal to skutečnosti, že si s ní neskočil ani jeden taneček. Když on na disco nebyl a na vážnou hudbu vůbec nedošla řada. A pak stejně musel jít hlídkovat po okolí, aby se neděly žádné nepovolené neřesti. Natáhl k ní ruku. Znechuceně se na ni podívala a ignorovala ji. Otočila se a začala vystupovat schody. Pokrčil rameny a rozešel se za ní. Nechali se vyvést s chrličem do ředitelny. Vstoupila do krbu.

"Já se tu musím zdržet, jsem profesor, musím se starat o pořádky," vysvětlil jí. Založila si ruce na prsou a zadívala se do dáli. Pozvedl jedno obočí a vhodil jí Letax pod nohy.

"Snapeova rezidence," pronesl zřetelně. Miu pohltily zelené plameny.


Severus obešel celé bradavické pozemky, až se ocitl před branou. Prošel jí a přemístil se ke snapeovskému sídlu. Zadními dvířky se dostal do své podzemní místnosti. Mrsknul maskou na stůl. Z rukou si serval kožené rukavice a hodil je do kouta. Nenáviděl ji. Pohrávala si s ním jako kočka s myší. Jak mohl být jenom tak zaslepený a hloupý? Měl ji nechat spadnout z toho srázu. Ne, měl ji nechat zdechnout pod schody. Vůbec... vůbec ji tu neměl brát. Litoval, že tenkrát nestiskl spoušť a svůj problém nenechal za sebou v propadlišti dějin. Nedal by mu příležitost vůbec vzniknout. Zařval do ticha. Hlas se rozléhal po celém podzemí, až zanikl v temnotě. Zul si vysoké boty a odkopl každou na jinou stranu. Začal přecházet po místnosti bosky. Nevnímal, jak ho ledová kamenná podlaha studí do chodidel. Byl rozčilen na nejvyšší míru. Na krku mu vystupovaly žíly, jak se mu v nich vařila krev. Měl sto chutí něco rozbít, ale nechtěl si demolovat už tak mizerně zařízenou místnost. Musí si ji víc zkulturnit. Na doplňky ho sice neužilo, ale pár kytek navíc uškodit nemusí. I když, kde teď v zimě bude shánět zeleninu. Odfrknul si. Chlad už ho začínal přemáhat. Vklouzl radši do svých oblíbených bot. Taky by se mohl převléct. Rudá se k jeho povaze příliš nehodila, ale nebylo to tak špatné. Zhodnotil se v zrcadle zepředu i zezadu. Ne, černá je černá. Jeho nejmilovanější. Nebude měnit své zvyky. Už tak se dost odchýlil od svých hodnot. Kašle na všechno. Pořád jenom někoho poslouchat. Morální hodnoty, k čemu to je? Zavřel oči. Samozřejmě, že věděl, k čemu slouží, proč to všechno dělá, a čeho chce dosáhnout. Našpulil rty a poklepal si na ně prsty. Dobře, holčičko, chceš si hrát? Máš to mít! Nic nedostaneš zadarmo. Nasadil si zpět masku, posbíral rukavice a při cestě ke krbu si je natáhl. Kouzlem zprůhlednil zeď zrovna ve chvíli, kdy krb Miu vyplivl. Samotnou. Rozkuckala se důsledkem popela, který vdechla do plic. Vylezla ven a rázně si skopla střevíčky z nohou. Rozepnula si sponu ve vlasech a pohodila hlavou. Prsty si je pročísla, aby se jim vrátil jejich bujný vzhled. Sponu zlostí zahodila neznámo kam. Stále byla otočená ke krbu zády. Využil té chvíle a otevřel svůj tajný vchod. Vůbec nepostřehla, že stojí za ní, nic neslyšela. Vše se upravilo do původní podoby. Pokud by se teď otočila, neměla by tušení, kde se tam ocitnul. Dvěma kroky byl u ní. Chytil ji za loket a obrátil ji k sobě. Vyděšením vykřikla. Automaticky jí vystřelila ruka a uštědřila mu políček. Dosáhla pouze toho, že zaskučela bolestí. Maska nebyla měkká jako tvář. Chytil ji za obě zápěstí. Snažila se mu vyškubnout, ale sama věděla, že nemá šanci. Už s ním zápasila, i s jeho bratrem, a nikdy nezvítězila. Co od ní chtěl? Blesklo jí hlavou, že nastala její poslední hodinka. Že ho rozlítila natolik, aby to s ní přišel skoncovat. Zkroutil jí obě ruce za zády a chytl jí jednou rukou za obě zápěstí. Prsty volné ruky jí zajel do vlasů a tahem za ně ji donutil zaklonit hlavu. Nenávistně na něj hleděla a nezmohla se na slovo. Surově ji políbil. Chtěla se od něj odtáhnout, ale nedovolil jí to. Teď se s ním rozhodně líbat nehodlala. Byla tak rozzuřená, že kdyby mohla, zadupala by ho do země.

"Ne!" zamumlala mu do úst. Snažila se mít rty semknuté, aby se do nich nemohl dostat jazykem. V tom se jeho sevření uvolnilo. Okamžitě od něj ustoupila a zrychleně dýchala. Měla by utéct, ale nemohla se pohnout. Stejně by neměla šanci. Zlostně si ho přeměřovala pohledem, on nezůstával pozadu. Dívali se na sebe, jako kdyby se navzájem chtěli probodnout.

"Pojď sem," protrhl ticho rozkazovačným tónem.

"Ne!"

"Řekl jsem, abys šla tu!" zvýšil hlas.

"Ani mě nenapadne! Jste jak rozmazlené děcko!" dupla do podlahy a rozeběhla se ke schodišti. Stačila vyběhnout pět schodů, než jí dohnal a chytil ji. Stáhl ji k sobě. Vyjekla, když mu spadla do náruče. Tak nádherně voněl. Ten rudý oblek mu nesmírně slušel. A ty oči schované v masce. Najednou mu vynikaly ještě víc, než předtím. Natáhla rty k jeho, ale nepolíbila ho. Zavřela oči. Nemá smysl se s ním rvát. Nevyhraje. Alespoň dostane, co chtěla. Položila mu ruku na čelisti a přitáhla si jeho obličej k sobě. Začala ho divoce líbat. Připadala si jako nezkrotné zvíře uprostřed divočiny. Kousala ho do spodního rtu, ochutnávala ho. Jazykem mu brousila v ústech. Pevně ho objala kolem krku. Chytil jí pod pažemi. Pochopila, co chce udělat. Pomohla mu a odrazila se. Vyzvedl ji do vzduchu a ona mu omotala nohy kolem boků. Přirazil ji k nejbližší zdi a opřel se o ni dlaněmi. Stále se ho rukama pevně držela kolem krku a nohama kolem pasu. Rty sklouzla k jeho uchu. Opatrně vzala mezi zuby jeho lalůček a začala ho žužlat. Tělem mu projela elektrizující vlna. Chytil ji za zadek a zabrousil jednou rukou pod její šaty. Chtěl jí stáhnout spodní prádlo. Uchichtla se. Byla naostro.

"Ty jsi vážně děvka," zahryzl se jí do krku. Rozchechtala se na celé kolo.

"Tak mi předveďte, co se s takovou děvkou sluší udělat, pane," smyslně mu zašeptala do ucha. Sám už to nemohl vydržet. Zalovil u zipu svých kalhot a tahem ho rozškrknul. Ještě, že si dneska vzal volné trenky, ty měly knoflíčky. Ve vteřině je rozepl a osvobodil z nich svůj naběhlý úd. Prsty se letmo dotkl jejího rozkroku. Byla neskutečně mokrá. Pomalu zabořil prostředníček do její jeskyňky. Prudce zvedla hlavu. Zastavila se o zeď, až to zadunělo. Hlasitě vzdychla. Zaryla mu nehty do ramenou a povolila sevření nohou. Sesula se trošičku níž. Chytil ji oběma rukama za zadek a nasměroval svůj penis k její dírce. Přirazil. Z úst se jí vydral výkřik. Úplně celou ji vyplnil. Křečovitě ho znovu objala kolem krku a snažila se mu vycházet boky vstříc. Rukama, na jejím pozadí, jí pomáhal. Dávala hlasitě najevo, jak jí to dělá dobře.

"Šukej mě, ty zvíře!" zakřičela. Odtáhnul jí od zdi. Jednu ruku nechal položenou na jejím zadku a druhou jí zajistil na zádech. Shodil ji na pohovku a drsně si ji otočil zády k sobě. Klekla si na kolena a vyšpulila na něj svou zadnici. Vyhrnul jí šaty, chytil ji za vlasy a zatáhl za ně. Tvrdě do ní vnikl a neméně vášnivě přirážel. Pevně se držela opěradla pohovky a hlasitě vzdychala. Uchopil ji druhou rukou za bok a zrychlil tempo. Všechno se v ní bouřilo. Tohle si nepředstavovala ani v nejsprostších snech. Téměř křičela. Najednou se zastavil. Ohlédla se po něm.

"Proč jsi přestal?" zeptala se ho zklamaně.

"Přece si nemyslíš, že všechno odbudu sám," chytil ji za ruku a pomohl jí z pohovky. Rychle vyběhli schody a zapadli do jejího pokoje. Strčila do něj, aby spadl naznak do postele. Překročila ho. Rozepínáním jeho oděvu se nezabývala. Rudou košili mu rozervala. Odhalila se tak jeho zjizvená hruď. Přibylo mu pár nových zářezů. Jazykem mu přejela po té nejdelší a nejvýraznější od břicha po rameno. Zachvěl se a zavřel oči. Uchopila jeho nádobíčko do ruky a začala ho pomalu, ale o to víc pevněji třít. Snažil se zarazit sten, který se mu dral z úst, ale nešlo to. Škodolibě se usmála jedním koutkem. Nasměrovala si ho do své mušličky a tvrdě dosedla. Začala se pohupovat a postupně přidávala na intenzitě. Zaklonila hlavu dozadu a vzdychala. Rukama se přidržovala jeho kolen. Ještě pár minut ji nechal, aby byla iniciativní a pak se s ní bleskově přetočil. Položil si její nohy na svá ramena a nadzvedl jí zadek. Pronikal do ní hlouběji a intenzivně. Nebral si servítky a jak viděl, jí to vůbec nevadilo. Už to nemohl vydržet. Slastná křeč se blížila. Ještě dvakrát přirazil a rychle ho vytáhl. Jeho horké semeno zkrápělo její černý korzet. Svalil se vedle ní. Oba ztěžka oddechovali. Začala se smát. Upřímným zvonivým smíchem. Obrátila k němu hlavu a zahleděla se mu do očí. Nyní svítily dvakrát tolik. Konečně ze sebe vypustil veškeré emoce, které ho sžíraly. Chtěla ho pohladit po čelisti, ale nechtěně se dotkla jeho masky. Ucukl.

"Nikdy se nedotýkej mé masky," řekl jí ledově.

"Neměla jsem to v úmyslu, promiň," stáhla ruku zpět, "můžeš, prosím..." a zrakem naznačila, že by se chtěla pohodlně svléknout. Vyštrachal hůlku a namířil na ni. Šaty jí zmizely. Dotčeně se na něj podívala. "Heeej!" zakabonila se. Bezelstně se usmál jedním koutkem a pozvedl obě obočí. Protáhla obličej a zavrtala se pod deku. Přitiskla se k němu, co nejtěsněji dovedla a položila mu hlavu na rameno. Přehodila nohu přes jeho a rukou ho objala přes břicho. Spokojeně vydechla. Objal ji oběma rukama a zavřel oči. Zanedlouho se dech jich obou prohloubil.