25. kapitola

26.12.2017

Sama sebe se ptala, kdy se konečně normálně vyspí. Už druhou noc po sobě se jenom převalovala a nebyla schopná zamhouřit oka, a to byla unavená jak zákon káže. Nadávala sama sobě, že to ukončila, ale neměla jinou možnost. Nechtěla nic začínat, i když takové vzrušení necítila už pěkných pár měsíců, ne-li let. Ale nebylo to správné. On měl svou partnerku a ona měla sama sebe. Ale ty jeho rty a ruce. Přiložila si polštář na obličej a tlumeně do něj zakřičela. Nechtěla se takhle cítit. Chtěla být zase netýkavá, do sebe zahleděná, uzavřená. Ale s ním si připadala tak lehce. Přitom nebylo to tak dávno, kdy ho nemohla ani vystát. Co se mezi nimi stalo? Neznala odpověď a čím víc o tom přemýšlela, čím víc po tom tápala a pátrala, tím víc se jí všechno vzdalovalo. Prudce si strhla polštář z hlavy a hleděla do tmy. Promnula si prsty zavřená víčka a hlasitě si povzdechla. Nesměla to udělat, ale nemohla si pomoct. Pomalu si sedla na postel. Přehodila nohy přes okraj a lehce vklouzla do topánků. Jakmile vstala, zažehla se svíce na jejím stole. Sáhla po plášti, který měla přehozený přes židli a zahalila se do něj. U dveří se rozhlédla po pokoji a ještě pár vteřin zaváhala. Nakonec otevřela a vyšla na chodbu.

Severus měl lehké spaní. Málo kdy spal opravdu tvrdě, ale občas se stalo, že zaspal celou noc, aniž by se vzbudil. To už ale musel být opravdu unavený. Dnešní noc to ale bylo jiné. Ležel na posteli na zádech a hypnotizoval nebesa téměř bez mrknutí. Necítil únavu. Uvnitř se mu pohyboval neznámý pocit. Tedy, ne úplně neznámý, ale dlouho nepociťovaný. Myslel na ni. Nechtěl, ale nemohl s tím nic dělat. Stále ji viděl před sebou. Její nádherný smaragdový pohled, vlasy jak oheň, pleť bílou jako sníh. Slyšel její zvonivý smích, který byl velmi vzácný a jeho uši ho neslýchávaly téměř vůbec. Cítil její prsty ve svých vlasech a myslel na chuť její jemné kůže. Pevně zavřel víčka a nespokojeně zamručel. Měla pravdu, tohle se nemělo dít. Ale nemohl si pomoct. Kde byla jeho opravdová lhostejná, sarkastická, škodolibě zákeřná povaha? Problém byl ten, že to byla jenom maska. Jeho obrana. Tak, jako měla ona. Connie. Nebyl jednoduchý, ani přístupný, ale když se sám pro něco nadchl, byl schopný ze sebe vydat maximum. A najednou se přistihl, že se svým způsobem nadchl pro ni. Jenže to nesměl a vlastně ani nechtěl dát najevo. Nevěděl, co se stalo. Proč se to všechno obrátilo. Proč do ní ještě nedávno nesmírně rád rýpal a dobíral si ji, a teď by z ní nejradši strhal oblečení, opřel si ji o zeď a ukázal jí, jak vypadá pravá mužská náklonnost. Přejel si rukama přes obličej a zahnal nemravné myšlenky, ale ne na moc dlouho. Za několik minut byly zpět. Vztekle vstal z postele a přešel do obývacího pokoje k baru. V krbu už jenom skomíralo pár žhavých uhlíků. Otevřel skříňku a nalil si dvojitý bourbon. Na ex ho do sebe obrátil. Kysele se zašklebil, i když se mu alkohol v hrdle žhavil. Do hrobového ticha se ozvalo bušení na dveře. Otočil se po starobylých pendlovkách vedle krbu. Dvě hodiny v noci. Tak pozdě to muselo být něco opravdu důležitého.

Constance potichu procházela hradebními chodbami. Srdce měla až v krku. Neměla to dělat. Měla zůstat ve svém apartmá a nevzdalovat se z něj. Ale potřebovala si promluvit. Chtěla klidně spát a ne se stále převalovat. Stejně si ale nebyla jistá, jestli ve dvě ráno je zrovna ta správná doba. Buď otevře nebo ne. Zcupitala po schodech do sklepení a zastavila se před kovanými dveřmi, do Severusových soukromých komnat. Hodnou chvíli na ně hleděla a nemohla se odhodlat na ně zaklepat. Nebo spíš zabušit, aby vůbec slyšel, že za nimi někdo stojí. Několikrát se otočila k odchodu, ale po pár krocích se opět zastavila a došla zpět před dveře. Nakonec se párkrát zhluboka nadechla a zabušila na ně. Netrvalo dlouho a ozvalo se odemykání zámků. Hrdě se napřímila a snažila se vypadat odhodlaně, přísně a tvrdě. Uvnitř jí byla ale jenom malá dušička. A velmi se modlila, aby jí neotevřela ta blonďatá protivná kštice. Když se ve vchodu objevila vysoká tmavá postava jenom v pyžamových kalhotách, ztěžka polkla a nebyla schopná mrknout. Viděla ho několikrát, ale dnes to bylo úplně jiné. Profesor lektvarů vypadal stejně zaraženě se skrývaným překvapeným pohledem. Beze slova jí uvolnil cestu. Neváhala ani chvilku a zašla dovnitř. Automaticky zkontroloval chodbu, zavřel a zabezpečil dveře. Chvíli stál čelem ke dveřím, než v sobě rozhostil mír a schopnost se relativně ovládnout. V tom nočním mundúru jí to nesmírně slušelo.

"Proč jste tady?" prolomil ticho, stojící k ní zády. Chtěl znít odměřeně, nepřístupně. Osobně měl ale pocit, že se mu to nedařilo. Cítil se rozporuplně. Nechápal, proč ho uprostřed noci navštívila, pokud neměla postranní úmysly. Ale ani ty by nevyjadřovaly to, co by chtěl on. Nikdo neznal jeho temnou stránku. A ty, které to poznaly, už nikdy nepromluvily. Bylo to už sice velmi dávno, ale někdy... někdy...

"Já... já ani nevím," špitla roztřeseně. "Prostě jsem musela." Severus k ní pořád stál zády. Začala se bát, že udělala chybu. Ne, ona udělala chybu. Neměla sem vůbec chodit. "Nezlobte se, ihned odejdu," a přiblížila se k němu, aby ji opět pustil. Prudce se k ní otočil, až nadskočila. Střetla se s jeho pohledem. Zvláštně se mu v očích zalesklo, až dostala strach. Nasucho polkla a sklonila hlavu.

"Connie," zavrněl tiše. Pomalu odlepila oči od země a jela pohledem po jeho těle až se znovu střetla s jeho očima. Přejel jí mráz po zádech, když slyšela své jméno z jeho úst. Uměl ho vyslovit tak svůdně. "Proč to děláte?" zeptal se téměř odevzdaně.

"Co dělám?" vytřeštila oči a přiblížila se k němu na poslední krok. Neměla ponětí, o čem to mluví. Přišla, aby si promluvila. Nic jiného v tom nehledala. Neměla ráda neukončené situace a oni ji na tom nádvoří nevyřešili. Chtěla si jenom ujasnit poměry mezi nimi. Nic víc v tom neviděla. Jenže když ho spatřila ve dveřích, v těch přiléhavých saténových kalhotách bez košile... krve by se v ní nedořezal. Najednou zatoužila se k němu přiblížit a stisknout mu ten pevný chlapský zadek oběma rukama. Najednou se zasekla. Vyděsila sama sebe při těch nejapných myšlenkách.

"Navštěvujete mne uprostřed noci, jenom v nočním oděvu..." přistoupil k ní a jen dvěma prsty uchopil pásek, který měla omotaný kolem pasu, aby jí cípy pláště držely při sobě. "S nedbalou elegancí, která je tak roztomile milá," šeptal a v očích se mu blýskalo. Constance nebyla schopna pohybu. Připadala si jak uhranutá. Pomalu za pásek zatáhl a tím ho rozvázal. Pustil ho. Saténový kus látky se složil k jejich nohám. Plášť zašustil a rozhalil se.

"Severusi," vydechla překvapeně, ale nebyla schopná ničeho.

"Už mlč," přikázal jí těsně předtím, než jí shodil plášť z ramen, omotal jí jednu ruku kolem pasu a přitiskl si ji k sobě. Dlaň druhé ruky jí položil na tvář a přejel s ní na temeno její hlavy. Sklonil se k ní a vtiskl jí jemný polibek na ústa. Zavřela oči a objala ho kolem krku. Trvalo to jen zlomek vteřiny, než znovu ucítila jeho rty na svých. Tentokrát to ale s jemností nemělo nic společného. Vnikl jazykem do jejích pootevřených úst a zkoumal jejich útroby. Polibky se stávaly čím dál tím víc náruživější a ona mu je s chutí vracela. Prsty svírala jeho vlasy a vnímala jeho doteky po svém těle. Nevěděla, co si užívat dřív. Jestli jeho rty, ruce nebo obnažené tělo, ke kterému se tiskla. Veškeré sebeovládání bylo pryč. Chtěla si jenom promluvit a najednou se ocitla v jeho náruči. A nechtěla, aby přestal. Přistihla se, že najednou si přála víc. Rukama mu sjela z krku a začala ho hladit po prsních svalech na hrudníku. Vzdychl jí do úst, když se dotkla jeho ztvrdlých bradavek. Jejich polibek se prohloubil a zklidnil. Opřeli se o sebe čely a zrychleně oddechovali.

"To jsem ale neměla v úmyslu," zašeptala do ticha.

"Kdo říká, že já ano," odvětil jí ve stejném stylu. Odstoupila od něj a zahalila se zpět do svého pláště.

"Omlouvám se," pípla odevzdaně.

"Za co?" zachmuřil se a přeměřil si ji pohledem. Střetla se s ním, ale neodpověděla. "Panáka?" pozvedl obočí v otázce. Kývla na souhlas. Luskl prsty. Na stole se objevily dvě ručně foukané sklenky, které se naplnily medovou tekutinou. Beze slova obě uchopil do rukou a jednu podal zrzce. Zvědavě k ní čichla a obrátila ji do sebe. Vytřeštila oči, jak jí hrdlem projela spalující horkost, ale cítila, že přesně tohle potřebovala. Odhodlaně se otočila ke svému kolegovi a přimhouřila oči. Škodolibě se usmála jedním koutkem a provokativně pohnula levým obočím. Natáhla k němu ruku a čekala.