28. kapitola

03.01.2018

Zastavil se na vteřinu mezi dveřmi. Na tváři se mu objevil nenávistný výraz. Pevně stiskl zuby. Ze rtů se mu vytvořila jenom tenká linka. Měl za to, že je na cestách a ještě velmi dlouho ho neuvidí. Mýlil se. Navzájem se propalovali pohledem. Soutěžili, kdo z nich by zabil více.

"Severusi," vytrhl ho z vražedných myšlenek Brumbálův hlas. Vešel do místnosti, ale nespouštěl z něj oči. Postavil konvici na stůl a jal se zaujmout místo u krbu. Byl to už jeho zvyk.

"Kdybys mohl, zabil bys mě jenom pohledem, že je to tak, Snape?" zeptal se ho tmavovlasý muž posměšně.

"Tak by sis měl dát pozor. Jednou bych tě mohl překvapit," procedil Zmijozel skrz zuby.

"Ale no tak, Remuse nesnášíš stejně, jako mě," zašveholil a se škodolibým úsměvem se zadíval na svého kamaráda.

"Stále se nic nezměnilo, Blacku. Jsi stejně zaostalý, jako jsi byl vždycky," odvětil mu Severus s hraným klidem.

"Za to ty jsi sežral moudrost světa, co?!" Sirius prudce vstal z křesla a chtěl proti němu vystartovat.

"To už by stačilo!" okřikl oba muže bradavický ředitel. "Teď máme na starosti důležitější věci, než ty vaše žabomyší války." Albus mávl hůlkou, aby se do připravených šálků nalil čaj z konvice. Každý uchopil jeden z hrnků. Ještě jednou se na sebe oba muži nenávistně zadívali. Severus se opřel o kraj krbové římsy a Sirius se opět usadil zpět do křesla. Constance se po očku zkoumavě zahleděla na svého černovlasého kolegu. Nikdy ho neviděla v takovém rozpoložení, ani když ho sama rozčílila ztrátou milovaného řetízku. Nyní by ho nařkla i z toho, že se třese. Nakonec otočila hlavu k muži, sedícímu v křesle. Sirius Black. Slyšela o něm. Na ministerstvu byl zápornou legendou, když ale vstoupila do Fénixova řádu, dozvěděla se o jeho nevinně. Nikdy ale neměla tu možnost se s ním seznámit nebo ho zahlédnout. Až teď. Neena všechny se zájmem pozorovala. Všemu naslouchala, nenechala si utéct jediné slovíčko. Dychtivě očekávala důvod jejího únosu, který se nakonec nezdařil. Nechápala, proč by šestnáctiletá dívka, jakou byla ona, měla být pro někoho důležitá.

"Neeno," oslovil ji starý muž. "Jsem Albus Brumbál. Ředitel bradavické školy čar a kouzel a přítel tvých rodičů," a zadíval se na ni přes své půlměsíčkové brýle. Dívka rozšířila oči. Měla tolik otázek. Chtěla vědět, jak se rodiče mají, proč ji opustili, proč ji nechali odvést do hlubokých lesů. Zalapala po dechu. Nevěděla, kterou otázku má položit jako první. Brumbál ji gestem ruky zarazil. "Osoby v této místnosti znáš. Měla jsi možnost s nimi strávit nějakou dobu. Věřím, že jsi s nimi vycházela a nalezla jsi k nim důvěru." Brunetka sklopila zrak a neznatelně kývla. "Dobře, tomu jsem velice rád. Určitě by ses chtěla dozvědět, co se děje," a povzbudivě se na ni usmál. Dívka prudce zvedla hlavu a horečně jí pokývala. "Tví rodiče pro mne byli vždy opravdovými přáteli a vždy mi se vším pomáhali. Kdysi dávno jedno malé děvčátko přišlo o matku i otce a oni ji s láskou přijali mezi sebe."

"Cože?" pípla Neena téměř neslyšně. "Chcete říct, že moji rodiče, nejsou moji... rodiče?" zajíkla se. Brumbál mírně kývl hlavou. Connie sklonila hlavu a nasucho polkla. "Čí jsem tedy dcera, pane Brumbále?" zeptala horečně se zdvihnutým obočím.

"Toma Raddlea a Bellatrix Lestrangeové, Neeno," řekl naprosto zřetelně konejšivým hlasem.

"Cože?" zahřměl Sirius a vytřeštěně si prohlížel dítě své sestřenice a Pána zla.

"Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit přece nemá potomka," zamračil se Arthur. Neena rozšířila oči. Jména obou jmenovaných jí vůbec nic neříkala, ale přirovnání, které vyslovil pan Weasley moc dobře znala. A ji přece chtěli unést Smrtijedi.

"V... Voldemort?" hlesla dívka a nevěřícně zamrkala.

"Ano, Neeno. Schovali jsme tě, abychom tě před ním ochránili. Bylo ale jen otázkou času, kdy tě najde."

"Voldemort byl bestie, nemůže být mým otcem!" zakřičela brunetka a do očí se jí nahrnuly slzy.

"Bohužel, je to tak, Neeno," ozval se Severus tiše od krbu. Dívka se na něj zahleděla ztrápeným pohledem. Najednou prudce vyskočila z křesla a vrhla se lektvaristovi do náruče. Zabořila mu tvář do kabátce a hlasitě se rozplakala. Položil jí dlaň na záda a pohladil ji. Sklonil se k jejímu uchu.

"Není důležité, kdo je tvůj otec, ale kým jsi ty sama," zašeptal, aniž by to někdo jiný slyšel. Neena zvedla hlavu a setřela si slzy z tváře.

"O... opravdu?" škytla uplakaným hlasem. Severus jenom lehce přikývl. Dívka se matně usmála a popotáhla. "A... kým byla moje matka?" položila další otázku. Zmijozel se přimhouřenýma očima podíval na Siriuse.

"Co zíráš na mě?" štěkl po něm Tichošlápek. "To ty nejlíp víš, s kým jsi byl ve spolku," a vycenil na Severuse zuby. Neena se vyděšeně podívala zpět na černovlasého muže.

"Ne," špitla nešťastně. Snape pevně sevřel rty, až se mu vytvořily dolíčky v koutcích úst a povzdechl si. Položil dívce ruku na rameno.

"Chtěla bys studovat v Bradavicích, Neeno?" protrhl chvilkové ticho Brumbál. Dívka se po něm ohlédla. Oči se jí rozšířily nadšením.

"I když jsem..." odmlčela se. Nechtěla znovu vyslovit jeho jméno.

"Samozřejmě. Chceme, abys byla v bezpečí," a kývl, aby svým slovům dodal dostatečný důraz. Brunetka horečně přikývla.

"Chtěla bych být nablízku přátelům, pane Brumbále," a ohlédla se nenápadně po profesorovi lektvarů. Sirius si toho všiml a nemohl pochopit, z jakého důvodu ho může považovat za přítele.

"Constance a Severus se o tebe postarají," a povzbudivě se usmál.

"I Connie?" a s radostí se po zrzce otočila. Ta s úsměvem pokývala hlavou.

"Poprosím tě pouze o jedno. Vše musíš držet v tajnosti. Nikdo se nesmí nic dozvědět. Pro studenty budeš novou spolužačkou, které skončilo domácí vyučování a nastoupila jsi do školy později z důvodu poznávací cesty v zahraničí, ano?" a znovu se zadíval na dívku svýma pomněnkovýma očima přes brýle. Ta hluboce kývla na souhlas.

"Jak mě ale mohli najít?" rozhlédla se Neena po všech přítomných. "Vždyť byla všude ochranná kouzla. Všichni si na nich nechali tak moc záležet."

"Někdo, kdo složil přísahu, musel zradit," vložil se do odpovědi Severus.

"Tak to nemusíme pro viníka chodit daleko, že?" procedil Sirius kousavě skrz zuby a zabodl svůj tmavý pohled do svého nenáviděného soka. Zmijozel zkrabatil bradu a skousl pevně zuby. Musel se hodně držet, aby po Blackovi nevrhl zlou kletbu.

"Myslím, že to by pro dnešek stačilo," vložil se do jejich slovní přestřelky Brumbál. "Viníka jistě odhalíme. Neena je ale určitě velmi unavená a je toho na ni moc. Potřebuje si odpočinout," zavelel nekompromisně. "Dnešní noc zůstane tady se Siriusem. Bude tu v bezpečí a zítra se přemístí do Bradavic. A teď mne omluvte. Přeji všem příjemnou noc," přešel ke krbu a vstoupil do něj. Na všechny se ještě podíval, než zmizel v záplavě zelených plamenů.

"Zítra pro tebe přijdu. Nemusíš se bát, tvůj příšerný příbuzný tě ochrání," a ušklíbl se směrem k Siriusovi. Neena se na něj také překvapeně otočila. Black jenom našpulil rty.

"Pojď, děvče, ukážu ti pokoj," zavrčel směrem k dívce a ramenem vrazil do Severuse. Constance vstala z křesla a stoupla si před něj.

"Cos jí říkal?" zeptala se zvědavě.

"Kdy?" pozvedl profesor obočí.

"Jak se k tobě tiskla," pronesla kousavě.

"Utěšoval jsem ji," odpověděl jí klidně.

"Tak si to nech pro sebe," zašklebila se na něj a rozešla se ke dveřím, ve kterých se srazila s pánem domu.

"Sirius Black," představil se tmavovlasý muž. "Neměl jsem ještě možnost se s vámi seznámit," a natáhl ke Connie ruku.

"Constance Vall de Mosso," odpověděla mu stručně.

"Enchanté, madame," a s upřeným pohledem do jejích smaragdových očí jí políbil na prsty. Severus jenom protočil panenky a prošel kolem nich.

"Tak jdete, kolegyně nebo se tu budete cicmat s tím zablešencem?" rýpl si opět nevybíravě. Zrzka jenom nechápavě pozvedla obočí. Sirius se usmál jedním koutkem.

"Nashledanou, pane Blacku," věnovala mu také úsměv a následovala bradavického profesora.

"Pro vás Sirius, má drahá," a zatvářil se šibalsky. Constance už mu neodpověděla, jenom se po něm otočila s lehce zvednutými koutky. Severus se zatvářil znechuceně a otevřel dveře. Na tyhle cukrbliky neměl vůbec náladu. Zrzka prošla vchodem za ním. Zmijozel mávl hůlkou a znovu dveře zabezpečil. Když vyšli na náměstí, dům se ztratil. Mlčky se přemístili na okraj bradavických pozemků.

"Chceš, abych zítra šla pro Neenu s tebou?" zeptala se ho s nadějí v hlase. Ani nevěděla, proč se ho zeptala, jistě by to zvládl sám.

"Ne, není třeba," odvětil jí odměřeně.

"Dobře, ale kdybys změnil..."

"Řekl jsem, že to není třeba," přerušil ji ostře.

"Co se hned čertíš?" zamračila se.

"Hm, a já myslel, že to je tvoje parketa," uzemnil ji.

"Jsi nesnesitelný," strčila do něj jemně rukou.

"To není přece žádná novinka," nenechal se vykolejit. "Mimochodem, abych nezapomněl, v sobotu bude Halloweenský ples."

"Cože?" vyjekla profesorka překvapeně. "A to mi říkáš teprve teď?"

"A kdy jsem ti to měl říct? Pracuješ tu teprve chvilku. Ale ty se určitě dokážeš psychicky připravit, není-liž pravda?" protáhl sladce. "Zítra ti přinesu instrukce."

"No, to se tedy mám na co těšit," zavrčela Connie tiše.

"To dozajista máš," potměšile se usmál Severus.