3. kapitola

15.07.2017

Nastal víkend, který byl u Severuse klidnější, než obvykle. Nevyšla na něj žádná ze služeb, ani ho neobtěžovalo Znamení zla, které se v poslední době začalo trochu vměšovat do jeho života. Elektra ještě dokončovala svůj výzkum a Sidonius se přišel opět zabydlet do jeho skromného obydlí. Neměl tedy nic jiného na práci, než se sebrat a zajít si do prasinkovského klubu. Občas si tam rád zašel. Bylo tam příšeří a když si zalezl do nejzazšího koutu, mohl se tiše rozhlížet kolem sebe a pozorovat okolí, což dělal velice rád. Měl perfektní eidetickou paměť. Téměř nikdo o tom nevěděl, jenom úzký okruh lidí. Nechlubil se tím, ztratil by potom svou výhodu. Většinou se tu objevovali stále stejní lidé, někdy ale narazil na neznámé a ty poté zkoumal, aby měl možnost se o nich dozvědět víc. Občas se mu to hodilo do krámu. Někdy zase potkal známého, se kterým se dal do řeči a na chvíli se oprostil od své temné povahy a trochu se uvolnil. Někdy si i zatančil s neznámou kráskou, která se ocitla sama mezi slintajícími příšerami, které jenom čekaly, až ji ta předchozí pustí ze svých spárů, aby se mohly též napást a ukojit své touhy. Pasoval se pak do role takzvaného zachránce, jelikož jeho zde znal úplně každý a všichni věděli, že plést se mu do cesty nemá smysl, pokud chce dotyčný ještě někdy s někým aspoň tančit. Mohlo mu to být ukradené, ale nebylo. Sám se potom často dostal do situace, kdy mu byla věnována sladká a šťavnatá odměna, o které Elektra nemusela vůbec tušit a i kdyby o ní věděla, tak co? Nikdy jí nic neslíbil a jednal s ní na rovinu. Sotva za ním zaklaply dveře, rozhlédl se po místnosti. Okamžitě mu zrak ulpěl na bujné zrzavé kštici u baru, která se skláněla nad pultem. Severus pozvedl obočí a zkřivil koutek ve škodolibém úsměvu. Dnešní večer bude opravdu zábavný. Zhodnotil její postavu v titěrných bílých šatech na ramínkách, které z jedné strany končily těsně pod zadkem a na druhou stranu se rozšiřovaly až pod koleno. Nechápal sice, z jakého důvodu sem zavítala, nemyslel si, že by zrovna takový podnik byl její gusto, ale když, tak proti němu přece neexistoval žádný dišputát. Rozešel se středem přímo k ní. Nejeden mužský pár očí se k němu otočil. Ti, co ho znali, už věděli, co to znamená a radši se věnovali obsahu své sklenky a krásné neznámé si přestali všímat a vymýšlet, jak ji dostat pod svá těla. Černovlasý kouzelník došel k baru a opřel se o něj loktem. Nasadil svůj neproniknutelný výraz nenáviděného profesora lektvarů a zadíval se na zelenookou ženu, která se ho jala nevšímat. Ne, že by ho nezaregistrovala, jenom to nepovažovala za nutné, i když dokud nepromluvil, nevěděla, že je to její řádový kolega. Chtěla mít jenom pokoj od všech zdejších mužů. Řešila důležité věci s Brumbálem a tak si na několik dnů pronajala ve zdejším podniku pokoj a dnes usoudila, že by si mohla zajít na skleničku. Bez svých lejster už ale pomalu nechodila nikam.

"Ale, ale, slečna Vall," zavrněl Severus svým medovým hlasem a zkoumavě se na ni zadíval. Jakmile uslyšela jeho hlas, pozvedla oči a zadívala se na poličky s alkoholovými lahvemi před sebou. Snesla by jakéhokoliv otrapu, opilce, dorážeče, ale Snapea? Povzdechla si, složila ruce na papíry a otočila k němu hlavu. Věděla, že dnešní večer se v klidu cítit nebude. "Děláte vy taky něco jiného, než že pracujete?" pokračoval dál ve své otázce a kývl na listy, o které se opírala.

"Děláte vy taky něco jiného, než že do mě rýpete?" zeptala se ho s hraným klidem.

"Samozřejmě," a naklonil hlavu na stranu. "Jím, spím, učím studenty a provádím další různé věci potřebné k životu," a pokrčil rameny. Barmana, který k němu přistoupil, si ani nevšímal. Když se nadechl k otázce, co si bude přát, Severus jenom ledabyle prsty naznačil, aniž by spustil oči z Constance. Barman pochopil, nebyl tu první den.

"Moje práce mě baví, drahý profesore," zašklebila se na Zmijozela. "A proto se jí snažím také dělat pořádně, s tím snad nemáte problém?" a ušklíbla se. Severus se k ní nenápadně přiblížil, aniž by si toho všimla a naklonil se k jejímu uchu.

"Umíte se vůbec bavit, slečno Vall?" zašeptal jí do něj hraným vzrušeným hlasem tak, jak to dělal kolikrát, když se snažil naklonit si na svou stranu vyhlédnutou nevinnou oběť, kterou považoval za nutné zachránit. S tím rozdílem, že se slečnou Vall nechtěl mít společný ani tenhle pult. Provokovat ji mu bylo ale nesmírným potěšením.

"Jistě!" ohradila se téměř rozčileně. "Snad si nemyslíte, že jsem stále zavřená doma!"

"No," škodolibě se usmál a ukázal na její tiskoviny, "vidím, že i zde pracujete." Constance energicky zaklapla desky, ve který měla svá lejstra a hrdě se napřímila.

"Umím se bavit!"

"To vám tak uvěřím," mávl ledabyle rukou a otočil se k baru, kde mu barman připravil jeho oblíbený nápoj. Dvojitý bourbon bez vody a bez ledu. Uchopil ho do prstů jedné ruky a zavřel oči. Znalecky si k němu přivoněl a téměř s rozkoší usrkl ze sklenky. Provokativně mlaskl a stočil hlavu opět směrem k zrzce. Zadíval se na ni přes rameno a pozvedl obočí.

"Vždyť mě ani neznáte," procedila žena skrz zuby. "Jak tedy můžete vědět, co dělám ve volném čase?" Severus se ušklíbl.

"Nezdá se mi, že byste teď byla plně vytížena pracovní dobou," a sjel její vizáž odspoda nahoru, až se střetl s jejím pohledem. Už si na jeho rentgenové pohledy zvykla, ale dnes to bylo jiné. Podezírala ho, že měl pro každou situaci jiný pohled a určitě je měl i pojmenované. Zvlášť pro ni. Chvíli snášela jeho černé oči, až se v nich začala topit, uhnula svými na barmana, aby si pod záminkou objednávky mohla uklidnit své prudce tlukoucí srdce a přerušit jejich oční kontakt.

"Mně to takhle vyhovuje, profesore," odvětila mu, aniž by se na něj podívala. Stále se snažila zkontaktovat barmana. Severus zavrtěl hlavou.

"Ne, že by mi do toho něco bylo, ale měla byste se někdy od své práce oprostit a trochu se uvolnit. A když ne? Taky dobře, aspoň se můžu pobavit já," ztišil dramaticky hlas.

"Ale na můj účet!" štěkla po něm s vražedným pohledem ve tváři. Uchopila sklenku s drinkem a na jeden nádech ji vyprázdnila. Severus uznale pokýval hlavou a uvnitř si říkal, za jak dlouho tu bude ležet pod barovou židličkou.

"To je ale účel, nemyslíte? Přece se nebudu bavit na svůj. Tak vám přeji příjemný večer," a pozvedl svou sklenku. "Na shledanou," otočil se zády k baru a podíval se po podniku. Ten den bylo opravdu plno. Hudba se začala rozjíždět. Očima přejel všechny návštěvníky, až zrakem spočinul na jednom stole, u kterého seděl jeho známý. Rozešel se k němu.

"Nashle," utrousila za ním a provázela ho nakvašeným pohledem. Nakonec se otočila zpět k deskám a znovu je otevřela.

"Pěkný večer, Timure," kývl Severus na svého známého. "Mohu se k tobě přidat?"

"Ale jistě, Severusi, připoj se," přivítal ho korpulentní čtyřicátník u svého stolu. "Dlouho jsem tě tu neviděl," pokračoval jeho známý dál.

"Je pravda, že jsem neměl moc času. To víš, studenti," pokrčil černovlasý kouzelník rameny.

"Jen studenti?" pokračoval Timur ve svém výslechu.

"Převážně."

"A kdo je ta kočička na baru, se kterou jsi mluvil?"

"Jedna pipka z ministerstva. Otravuje mi profesorský život."

"Celkem ujde... na pipku z ministerstva," a olízl si rty.

"To asi ano, ale mně nezajímá. Je jenom dobrým terčem pro uspokojení mých rýpavých sklonů."

"Chudinka, ta musí trpět jako kůň," uchechtl se tlouštík. Severus přešel jeho poznámku mlčením. Nedokázal od Constance odtrhnout zrak. Stále ji sledoval. Rušila mu jeho vlny. Chtěl se věnovat celému okolí, ale z jemu neznámého důvodu se musel soustředit stále na ni. Nevšímala si ho. Hloubala ve svých papírech a občas si lokla z piňacolady, kterou milovala. Jedním uchem vnímal řeči, kterými ho obdarovával jeho společník, ve skutečnosti je ale opravdu neposlouchal. Přimhouřil oči, když se k zrzavé kouzelnici přitočilo podezřelé individuum. Najednou se v něm probudily jeho ochranitelské pudy. Až na to, že v tomhle případě nehodlal dostat žádnou sladkou odměnu. Na jednu stranu mu byla úplně ukradená, ale na stranu druhou mu přišla strašně naivní a zranitelná, i když se tvářila jako nedobytná pevnost, která si nepřipustí nikoho a nic k tělu a chce se zavřít za svými branami, aby jí nedej bože někdo nepřirostl k srdci. Pozoroval ji a musel uznat, že se chovala celkem sebejistě, když se bavila s neznámým mužem. Objednal jí pití a ona s radostí přijala. Nechtěla vypadat jako násoska, a tak celou sklenku nedopila. Nakonec zaklapla desky a rozešla se směrem na parket, několik kroků před mužem. Nevšimla si, že jí vhodil do pití malou pilulku. Severus pevně stiskl rty. Založil si ruce na hrudi a propaloval pár na parketu pohledem. Constance se vlnila do rytmu hudby. Musel uznat, že vypadala rozkošně. Nehodlal ji zastavit. Chtěl, aby si odnesla ponaučení. Bylo mu jasné, co to bylo za drogu. Neohrožovala ji na životě, jenom jí ráno bude pěkně bolet hlava. Toho chlapa ale bude bolet něco jiného a hodně. Když do sebe obrátila zbytek obsahu skleničky a začaly se jí podlamovat kolena, nahmatal v kabátci hůlku. Muž ji podpíral a vedl ji ke schodišti. Před ním už ji téměř táhl. Constance se nesmírně točila hlava a snažila se jí rozskočit. Netušila, co se s ní děje. Chtěla se jenom co nejrychleji dostat do pokoje. Neměla ani tušení, že muž jí nechce pomoct. Když ji vedl po schodech, Severus vstal ze židle, zavrčel směrem ke svému společníkovi omluvu a spěšně se rozešel za nimi. Ještě stačil zahlédnout, do kterých dveří dvojice zapadla. Constance upustila desky na zem a opřela se o zeď, aby se cítila jistější. Nevěděla, jestli je jí líp, když má oči otevřené nebo zavřené, celý svět se s ní točil. Muž se k ní přitiskl a olízl jí rty. Nebyla se schopna bránit, téměř ani nevnímala, co se s ní děje. Začal jí vyhrnovat šaty a zajíždět jí rukou pod spodní prádlo, když se rozrazily dveře a v nich stál vysoký černovlasý kouzelník s vražedným výrazem ve tváři a s hůlkou v pohotovostní poloze.

"Ťuky ťuk, zlato, jsem doma." Dal si velmi záležet na tónu hlasu, když nespouštěl z muže pronikavý pohled. Ten od Constance okamžitě ustoupil. "Ale, ale, koho to tu máme? Že by sis za mě našla náhradu?" Pozvedl obočí a pomalu pokračoval v půlkruhu směrem k neznámému.

"Jen to trochu přehnala s pitím, tak jsem jí pomohl nahoru," snažil si muž zachránit kůži výmluvou.

"Jistě a proto má šaty vyhrnuté až ke krku," zasyšel Severus zlověstně a šlehl po něm hůlkou. Muž se zamračil. Nic se mu nestalo. Zmijozel mu hlavou naznačil, aby vypadl. "Dobře se pobav, až se toho budeš chtít zbavit!" stačil za ním černovlasý kouzelník zavolat. Mávl rukou, aby se dveře zavřely. Klekl si k zrzce, která se mezitím svezla podél zdi na zem a pomohl jí upravit šaty. Uchopil ji za bradu, aby zvedl její obličej k sobě. Nepřítomně se na něj zadívala a pomalu mrkla. Chytil ji za předloktí, aby ji zvedl na nohy, ale nebyla schopná. Přehodil si tedy její ruku kolem krku a zvedl ji do náruče. Přitulila se k němu a objala ho i druhou rukou. Položil ji na postel a odhrnul jí vlasy z čela. Z náprsní kapsy vytáhl malinkatou lahvičku a vpravil jí trochu tekutiny do úst. Polkla. Chvíli u ní seděl, než si byl jistý, že je opravdu z nejhoršího venku.

"Jak se cítíte, Connie?" zeptal se bez zájmu.

"Už... už mi bylo líp," špitla zahanbeně. "Jak jste to věděl?"

"Mám oči," zavrčel a dal si záležet, aby zněl pořádně odměřeně.

"Já... se chtěla jenom pobavit," škytla a oči se jí zalily slzami. Severus si povzdechl a vstal.

"Já vím. Spěte." Než otevřel dveře zaslechl, jak se zachumlala pod deku.

"Děkuju," zašeptala a zavřela oči.