30. kapitola

10.01.2018

Severus odeslal Constance instrukce k halloweenskému plesu. Byla tu nová, a tak neměla potuchy, jak při takovém plese postupovat. Že se nejedná přímo o volnou zábavu pro profesory, kteří museli být neustále ve střehu, hlídkovat v síni i na chodbách, v zahradách, v okolí hradu a všude jinde možně i nemožně. Nesměli dopustit porušení závažných pravidel. Byli kolegové, kteří byli shovívavější, ale on ne. On tvrdě trestal. Nebyl by to jinak on a stejně ho to bavilo. Pustil se do opravování testů, když oheň v krbu zezelenal. Byly pouze dvě možnosti, kdo z něj mohl vystoupit. V tu danou chvíli jedna lepší než druhá. Neměl náladu ani na jednoho z nich.

"Nazdar Seve," zahalasil jeho bratr a praštil bradavického profesora do zad.

"Do háje, Done!" okřikl ho Zmijozel a ohnal se po něm.

"Kolikrát jsem ti říkal, že mě tak nazývat nemáš!" štěknulo po něm jeho dvojče a strčilo do něj.

"Když se budeš chovat jako blbec, tak tě tak nazývat budu," odvětil mu Severus rozezleně.

"Nesnáším to!" procedil Sid skrz zuby a trucovitě si sedl naproti němu na pohovku.

"Já vím, proto to dělám," zabodl do něj Severus své černé oči. "Proč jsi tady?" položil cílenou otázku. "Nepotřebuji zatím zástup a ty by ses měl zajímat o věci venku a přinášet informace," mluvil k němu a současně opravoval písemné práce studentů.

"Neboj se, o všechno se starám, jak nejlépe dovedu," mávl ledabyle Sid rukou. "Prý se s Elektrou nebavíte," protrhl po několika vteřinách mlčení opět ticho, které narušovalo jenom škrábání brku po pergamenu. To se rázem zastavilo.

"No ne, byla si stěžovat u rádoby švagříka?" ušklíbl se lektvarista a pokračoval dál v třídění špatných prací s těmi ještě horšími.

"Stěžovat... tak bych to ani nenazval. Byla jak padesátihlavá saň," a uchechtl se. "Jsi jí asi pěkně hnul mandlemi," a zkoumavě se na bratra zadíval.

"Neudělal jsem nic špatného," a uskrl ze svého pohárku na víno, které rád popíjel při vykonávání svého úřadu. "Je to jen její problém. Chce být uražená, ať je. Nemám zapotřebí řešit nějaké její malichernosti. Své stanovisko jsem jí představil už dávno a pokud není schopná ho akceptovat, nemáme se o čem bavit," a položil brk na stůl prudšeji, než měl původně v úmyslu, až pár kapek červeného inkoustu potřísnilo jeho stůl a jeden z testů.

"Vidím ale, že šťastný z toho nejsi," vyzvídal Sid dál.

"Co ti mám na to říct?"

"Opravdu s Vall nic nemáš?" pokračoval jeho bratr ve výslechu. Severus se zamračil. Nechápal, z jakého důvodu se o to vůbec zajímá.

"Jsi snad špión nebo co? Poslala tě na výzvědy?" zasyčel profesor a prudce vstal z křesla.

"Jasně. Donášková služba přiznání až do domu," zasmál se mladší z kouzelníků a usadil se na pohovce pohodlněji. "Jenom jsem chtěl vědět, co za tím vězí."

"Co za tím vězí? Elektřina potřeba si mě přivlastnit a její hysterická žárlivost. Jestli si myslela, že ji přede mnou skryje, tak to se šeredně zmýlila," ukázal na něj prstem a rozešel se do koupelny. "A abych odpověděl na tvou otázku..." vynořil se ve vteřině ze dveří. "Ne s Vall nic nemám. To by mi tak ještě chybělo," zavrčel a práskl za sebou dveřmi. Sidonius pozvedl obočí a zamrkal. Opřel se rty o zaťatou pěst a uvažoval. Nebylo mu to dovoleno ale příliš dlouho, jelikož ho vytrhlo zaklepání na dveře. Napřímil se a mávl hůlkou, aby se otevřely.

"Tak ty máš bratra," vydechla Constance uvědoměle.

"Očividně," odpověděl na půl úst, aniž by vzhlédl od pergamenů. Nakonec odložil brk a natáhl se pro pohárek s vínem. Pozoroval zrzku přes jeho okraj, nakonec ho odložil zpět na stůl. "Tak, co tedy potřebuješ?" zeptal se jí odměřeně. Connie si jenom povzdechla. Nechápala, proč je najednou tak netýkavý, ale nechtěla do něj rýpat, aby jenom nepřilila olej do ohně. Přece jenom bylo lepší mít na frontě klid. Zvlášť, když ještě se spoustou věcí potřebovala poradit.

"Chtěla jsem se zeptat na některé body plesu," a ukázala mu pergamen, kde měla označené své poznámky a dotazy. Severus je rychle přeletěl očima a vrátil list Connie.

"Po obědě všichni profesoři připraví Velkou síň pro ples. Stoly, výzdoba, zabezpečení hradu a podobné věci. Na to bude krátká porada, jako každý rok, kde si povíme, co se smí a co nesmí, na co si dávat pozor a rozdělíme si teritoria, která budeme kontrolovat a obcházet. Nakonec se připravíme sami na večer, ať nejsme jako barbaři a taky v sobě rozvíjíme kulturu," a znechuceně se ušklíbl. "Aspoň tak to pokaždé tvrdí Brumbál. To na okraj, abych zodpověděl tvé dotazy. Jinak všechno bude možné doladit za běhu. Uspokojil jsem tvou touhu po vědění?" zeptal se ironicky a zasedl zpět za stůl. Constance se zamračila a našpulila rty.

"Zajisté. Uspokojil jsi mne, jak nejvíce jsi mohl. Měla bych ti poděkovat," odpověděla mu ve stejném duchu.

"Nemusíš. Slova díků nikdy neočekávám," mávl ledabyle rukou.

"Severusi, co je to s tebou, do háje?!" zvýšila na něj hlas. Zmijozel jenom zdvihl obě obočí.

"Nic," odfrkl si, "co by se mnou mělo být?"

"Jsi neskutečný," zavrtěla zrzka hlavou a zamračila se na něj.

"Tolik poklon, v tak krátkém časovém úseku," protáhl jízlivě a zkřivil jeden koutek úst. Constance jenom pevně sevřela rty a otočila se k odchodu. Z cihel nade dveřmi se sneslo několik smítek prachu, jak jimi práskla. Kouzelník si jenom povzdechl a vyprázdnil pohárek jedním douškem od zbývajícího vína. Profesorka vztekle vycházela z katakomb hradu, že ani nevnímala okolí kolem sebe. Když zatočila za roh chodby, nevšimla si osoby, jdoucí proti ní, která byla zahleděná do listování v knize. Srážka byla nevyhnutelná.

"Krucinál, co je to tu..." začala nadávat, a už se chystala odebírat body. "Neeno, co tu děláš?" změnila okamžitě tón hlasu, když si všimla brunetky, válející se momentálně na chladné podlaze. Podala jí ruku, aby jí pomohla na nohy.

"Promiňte, Connie, já..." odmlčela se, když jí profesorka umlčela gestem ruky a rozšířenýma očima. "P-paní profesorko," spěšně se Neena opravila.

"Co tady děláš tak pozdě, to už je na školní trest," zašeptala Constance a rychle ji vytáhla na nohy a zatáhla do bezpečnějšího úhlu."

"Nestihla jsem si už dojít do knihovny, abych si mohla číst před spaním. Tak jsem to riskla teď," sklopila zrak k zemi. "Odeberete mi body?" zamrkala smutně.

"Ne, dnes ne," ukázala na ni zrzka prstem. "Ale příště už se tomu nevyhneš, je ti to jasné?" zdůraznila poslední slova. Neena se mile usmála.

"Děkuji," a obešla ji. "Jak se má pan profesor?" otočila se ještě na ni a pozadu odcházela na kolej.

"Cože? Jak..." zamračila se na ni. Neena se na ni usmívala od ucha k uchu a mrkla na ni. Connie se neubránila jí úsměv opětovat, zavřela oči a zavrtěla hlavou. Také se otočila a odešla do svého apartmá.

Po sobotním obědě nastal všude shon. Studenti byli natěšení na ples, jelikož jim bylo jasné, že i když se jedná o příležitost společenskou, jakmile se odbude to hlavní, přijde něco speciálního pro ně. Brumbál si je snažil hýčkat a dělat jim radost. Severus tohle neschvaloval. Když už něco mělo být, tak ať jsou z toho pořádně otrávení. Ředitel byl ale jiného názoru. Navíc mu strašně rád dělal schválnosti. Nejednou ho lektvarista varoval, že než aby se nechal využít a ztrapnit před celou školou, radši by se šel udat Voldemortovi. Tentokrát to už ale přehnal, Brumbál ale neustoupil. První tanec musel zatančit on s mladou profesorkou, aby začátek plesu měl nějakou úroveň. Constance nejdřív nevěděla, jestli má lamentovat nebo se smát. Tančit uměla, ale nebyla si jistá, jestli chce, aby se na ni dívala celá škola, když bude uprostřed sálu trdlovat s nenáviděným profesorem, který navíc teď plival kyselinu i po ní. Nakonec ale uznala, že bude ráda, když on bude trpět víc, jak ona a ještě za její pomoci. Na večer již bylo vše připraveno. Svíčky létaly nenuceně vzduchem, mini dýně se vznášely do výše, netopýrci mihotali křidélky a stoly byly slavnostně prostřeny. Studenti se s ostatními obyvateli hradu začali pomalu scházet a zaujímat svá místa. Profesoři zatím postávali před vstupem do Velké síně. Severus byl první, jak bylo jeho zvykem. Za ním následoval Kratiknot a Minerva. Stál ke schodům zády a pozoroval dění v síni.

"Minervo, podívejte se," vypískl nadšeně Kratiknot a strčil do nohy své kolegyně loktem. Profesorka vzhlédla od malého muže a rozšířila oči. Severus jenom protáhl obličej a otočil se k nim, aby se také podíval na ten zázrak. Minerva si položila dlaň na ústa a nevěřícně zavrtěla hlavou. Severus zkoprněl, zastavil se mu dech a nedokázal ani jednou mrknout. Constance Vall de Mosso na ně shlížela z vrchu schodiště v nádherných plesových šatech, s vlasy sepnutými sponkami, které se jí ve vlnitých loknách spouštěly dolů.

"Constance, drahoušku, vám to tak sluší," vydechla McGonagallová ohromeně, když k nim zrzka sešla a položila si ruku na srdce. "Že, Severusi?" Odpovědi se ale nedočkala. Zmijozel nasucho polkl a snažil se uklidnit veškeré své smysly. Nemohl z ní spustit oči. Mohl, ale nechtěl, nedokázal se odtrhnout. Connie se jenom potutelně usmála jedním koutkem a přidala se ke svým kolegům.

"Děkuji vám, Minervo," a nesměle se na ni usmála. Severusovi už nevěnovala jediný pohled.

"Severusi, copak jsi buran?" strčila do něj postarší kouzelnice. Ten se jenom zašklebil a znovu se otočil do síně. "Já vlastně zapomněla," pozvdechla si Minerva osvíceně. Začátek plesu se již blížil, a tak Constance zaujala pozici vedle svého kolegy, se kterým měli ples začít tancem. Nepromluvila ale ani slovo.

"Sluší ti to," vypustil na půl úst, aby jeho slova slyšela pouze ona. Překvapeně se na něj podívala a usmála se.

"Poklona od temného profesora lektvarů," rýpla si. "Divím se, že sis všiml," a zvedla hrdě hlavu, usmívat se ale nepřestala.

"Beru zpět," vrátil jí to i s úroky. Sarkasticky se na něj zašklebila, když začala hrát hudba a oba vpluli valčíkovými kroky do síně.


Connieniny plesové šaty