33. kapitola

18.01.2018

Se snídaní se ani jeden neobtěžoval. A nebyli sami. Málo pravidelných strávníků se objevilo v již uklizené Velké síni. Spousta jich ještě vyspávala a nabírala sílu na oběd. Nikomu tedy nebylo nápadné, že se neobjevili, ať už spolu nebo každý zvlášť. Bylo pozdní dopoledne, když si Severus po sprše poručil černou kávu a nedělní noviny. Seděl za stolem v Connienině apartmá a právě zvedal šálek k ústům, když zrzka vyšla z koupelny zahalená do saténového župánku. Zamířila si rovnou k němu. Odhodil noviny a postavil šálek na stůl. Přistoupila k němu a zajela mu rukou do vlasů. Přitiskl se k ní a objal ji. Chvíli ho hladila ve vlasech, než ji na sebe nečekaně strhnul. Constance se smíchem výskla a chytila se ho kolem krku. Po chvilce se od něj odtáhla a jemně ho políbila. Severus zavřel oči a nechal si její laskání líbit. Nevěděl co bude, až se za ním zavřou dveře od jejích komnat a ani nad tím v danou chvíli nechtěl přemýšlet. Na to měl mít času dost posléze. Teď si užíval sílu okamžiku. Cítil se s ní uvolněně, klidně. V její přítomnosti mu bylo nesmírně příjemně. Její nynější něžnost byla pod kůži se zarývající. Stále měl zavřené oči a vnímal jenom doteky jejích jemňoučkých rtů na svých. Z jejich romantické chvilky je vytrhlo tiché klepání na dveře. Oba se podívali stejným směrem. Klepání se ozvalo znovu. Severus si povzdechl a posunkem dal Constance najevo, že z něj má vstát. Zrzka tak neochotně učinila. Zmijozel se s patřičně kyselým výrazem jal přesunout do ložnice.

"Paní profesorko, jste tam?" ozvalo se nesměle zpoza dveří. Oba kantoři se po sobě podívali. Ten hlas poznali velice dobře. Černovlasý kouzelník zůstal stát na místě a čekal, až se Connie bleskově převlékne. Založil si ruce na prsou a dával tomu tak minutu. Ještě si spěšně prohrábla vlasy a mávla hůlkou, aby se dveře odemkly.

"Ano, slečno Cassidyová, pojďte dál," dovolila jí vstoupit. Dívka otevřela dveře a než si stačila všimnout i profesora lektvarů, zavřela za sebou.

"Connie, já..." zasekla se, když už byla otočená čelem k nim. "No ne," vydechla, "pane profesore, co tu děláte?" zatvářila se rošťácky a troufale zahýbala několikrát za sebou obočím.

"To snad ani nestojí za odpověď," zavrčel ředitel její koleje a usadil se zpět na židli k nedopité kávě. "Na to samé bych se mohl zeptat já tebe," a zkoumavě se na ni zadíval.

"No, víte," sklopila stydlivě zrak. "Chtěla jsem s Constance probrat nějaké holčičí věci," a zakřenila se na něj. Kouzelníkovi vyletělo obočí vzhůru a zaskočil mu doušek černé tekutiny, kterou si právě vpravil do úst.

"A já myslel, že potřebuješ někde zakopat mrtvolu," neodpustil si jízlivou poznámku.

"Vy, abyste si nerýpnul, profesore," štěkla po něm Neena podrážděně.

"Pane profesore," opravil ji důrazně. "Máš jediné štěstí, že jsi v mojí koleji," dopil svou dopolední kávu a vstal od stolu. U dveří se ještě otočil k oběma dámám. "Nechám vás ve vašem společném rozjímání samotné, omluvíte-li mne. Nemusím být přítomen všemu," sdělil jim kousavě.

"To máte pravdu, pane," ušklíbla se brunetka s potlačovaným smíchem. Severus skousl zuby, aby zamezil samovolnému vypuštění trestné kletby z jeho hůlky. Radši se jenom mírně uklonil.

"Slečno Vall," a ještě jednou se na ni podíval. Connie opětovala jeho pohled. Neena se začala puberťácky usmívat.

"Přede mnou přece nemusíte nic hrát, pane... profesore," a vyprskla smíchy.

"Neeno," napomenula ji zamračená Constance.

"Omlouvám se," pokývala dívka hlavou a upřímně se na oba usmála. "Já jenom, že mi je jasné, že jste tu spolu nehráli mariáš," a panenkovsky zamrkala. Severus zvedl v odmítavém gestu ruku a zavrtěl hlavou.

"Nebudu to vůbec komentovat." Než ale stačil nahmatat kliku ode dveří, dívka k němu přicupitala a věnovala mu jeden malilinkatý polibek na tvář.

"No tak, nebručte," zažadonila a odstoupila od něj. Zmijozel zavřel oči a zhluboka se nadechl. Nakonec znovu oči otevřel a pevně stiskl rty, až se mu vytvořily ďolíčky v koutcích úst.

"Severusi," zašeptala Constance a povzbudivě se na něj usmála.

"Myslel jsem, že už ses s tím vyrovnala," konstatoval suše.

"Ne, ještě ne," špitla dívka. "Stále optimisticky doufám, že se z vás stane světec," a zazubila se. Connie měla co dělat, aby se nezačala smát. Nechtěla svého kolegu shodit před puberťáckou žábou, i když se jednalo o jejich společnou chráněnku a nebylo tomu tak dávno, kdy proti němu kuly společné pikle. Ale dnes tu s ním stály a obě ho měly rády a byly mu vděčné za spoustu věcí. Přece jenom jim to ale nedalo a rády si do něj rýply. A i když ho to vyvádělo z míry, neměl chuť je nijak doopravdy potrestat, jako ostatní kolem sebe. Měl je rád. Obě dvě. Jenom si to ještě nedokázal vážně přiznat. Nakonec se prudce otočil a vyšel z pokoje, beze slova rozloučení. Constance si povzdechla se smutným úsměvem na tváři. Chtěla ještě jeden polibek. Ale nesměla být malicherná. Severus určitě nebyl z těch, kteří se loučí veřejně, byť se jedná o jejich komplice. Pokynula brunetce na židli u stolu. Sama zaujala pozici naproti ní. Na stole se objevila konvice bílého čaje s dvěma malovanými šálky.

"Tak, copak máš na srdci, kočko?" zeptala se jí nezávisle, když nalévala čaj. Neena mávla ledabyle rukou.

"Na tom teď nezáleží. Jsem totiž mnohem zvědavější, jak je to mezi vámi dvěma," a pohnula obočím, když si opřela bradu o propletené prsty a naklonila se blíž k profesorce. Constance se na ni vyděšeně podívala.

"Neeno!" okřikla ji pohoršeně. "Do toho ti přece vůbec nic není," zašeptala lehce autoritativně.

"Dobře, ale potom za mnou nechoďte, až se budete chtít svěřit a hledat útěchu," urazila se naoko a zapřela se do opěradla židle. Zrzka se jenom usmála.

"Beru na vědomí," kývla. "Jak se ti tu líbí?" zeptala se dívky, když jí podávala plný hrneček horkého čaje. Ta ho uchopila do svých štíhlých prstů a poděkovala.

"Pozoruju dění kolem," kývla rameny. "Zmijozelští mi moc k srdci nepřirostli," posteskla si. "Vím, že je to lepší kvůli profesoru Snapeovi, ale cítím z nich zášť a zlo. Ne vůči své osobě, držím s nimi krok, ale vůči ostatním kolejím. Jsou zákeřní a mstiví, sobečtí. To se mi nelíbí. Nepozorovaně potom utíkám pryč, aby mě nikdo neviděl nebo jsem jenom tak sama se sebou v knihách," a napila se. Odložila šálek na stůl a dívala se na své ruce. Constance položila dlaň na hřbet její ruky a povzbudivě ji stiskla.

"Neboj se, to se srovná. Nemusíš se přece přátelit jenom s lidmi ze své koleje."

"Jenže to by bylo moc podezřelé. Zelení se nebaví s nikým jiným. Mají svůj uzavřený spolek," povzdechla si odevzdaně a odvrátila hlavu.

"Můžeš se přátelit s kým chceš. Každému je do toho... víš co," a spiklenecky na ni mrkla.

"Jako do vás a profesora?" napřímila se brunetka s šibalským úsměvem.

"Nezačínej zase," pozvedla Constance varovně prst. Neena protáhla obličej.

"A no jo furt. Když já jsem teenagerka. Potřebuju pomlouvat, chichotat se s kamarádkou, očumovat kluky," a zasněně se podívala na nekonečný bod v dálce. "Ale žádnou nemám."

"Neeno?" zeptala se zrzka podezíravě.

"Ano?" zatřásla dívka hlavou.

"Tobě se někdo líbí?" a pozvedla obočí.

"Nooo... možná?" zdvihla přiškrceně hlas v otázce.

"A kdo?" vyzvídala Connie dál.

"Fred... nebo George... Weasley. Když já se v nich nevyznám! Jsou k nerozeznání podobní a nikdy nevím, který to je," dupla puberťačka nohou do podlahy a prudce vstala. Začala přecházet po pokoji. Zrzce se začaly kroutit rty, až se začala usmívat a nakonec nebyla schopná zabránit upřímnému smíchu. Neena na ni nevěřícně zírala. Nedokázala pochopit, že by se mohla smát jejímu neštěstí. "Jsem opravdu ráda, že se dobře bavíte!" štěkla po ní rozzlobeně. Constance si setřela slzu z čelisti a již s klidnou tváří se otočila k dívce.

"Ne, zlatíčko, já se vůbec nesměji tobě, ale sobě. Protože moc dobře vím, o čem mluvíš," také vstala a přistoupila ke studentce. "A oni o tom vědí?" zeptala se jí se zájmem.

"Zbláznila jste se?" vytřeštila na ni oči. "Oni ani nevědí, že existuju," špitla.

"Tak bys to měla změnit, nemyslíš? Pak už poznáš, který z těch dvou je doopravdy ten, co ti přirostl k srdci."

"A co když jsou stejní? Co když nakonec..."

"Určitě ne," přerušila ji zrzka důrazně. "Věř mi," a povzbudivě se na ni usmála. Neena její úsměv opětovala a nakonec ji objala.

"Děkuju moc," a rozeběhla se ke dveřím.

"Kam letíš?" zavolala za ní, když otvírala dveře.

"Zjistit, který je který!" slyšela už v dálce z chodby. Constance se rozhlédla ve futrech po prázdném okolí a zavřela za sebou dveře.