37. kapitola

14.03.2017

Ředitel se uvolil k návštěvě sklepních prostor, aby pomohl vysvětlit situaci, byť to bylo nezvyklé a zvlášť, když čekal na návrat jednoho ze svých oblíbenců. Měl radost, že se konečně ukázal a chtěl se znovu snažit pomáhat. Věděl, že dřív nebo později, se rozhodne opět zapojit. Něco mu našeptávalo, že určitě by nevydržel jenom tak nečinně přihlížet a zanedlouho by se jistě nudil. Znal ho velice dobře, a když neměl přehled, začal být nervní. Byla to pouze otázka času. Jenom se potřeboval zmátořit. Opravdu už si myslel, že ho ztratili... že on ho ztratil. Byť by mu to nepřiznal, přirostl mu k srdci už dávno, a nedokázal si představit, že by ho už poblíž sebe neměl. I když budoucnost byla nevyhnutelná.

Vylezl z krbu ve chvíli, kdy se Hermiona začínala probírat z bezvědomí. Dezorientovaně se rozhlédla po místnosti. Trvalo několik vteřin, než si uvědomila, kde se nachází. Spočinula zrakem na muži, sedícím v křesle za stolem, i na druhém, který okupoval křeslo kousek od pohovky. Silvius byl rád, že neviděla divadlo před pár okamžiky, kdy se jako malí kluci rvali o místo za stolem. Severus si ho nárokoval, jelikož tu žil nesčetně let a bylo prostě jeho, a Silvius si ho oblíbil za těch pár měsíců, co si tu hověl. Nakonec bratrovi ustoupil.

"Slečno Grangerová," oslovil Brumbál dívku, "jak se cítíte?" a bodře se na ni usmál. Hermiona k němu stočila pohled.

"Pane řediteli? Proboha, co se to tu děje?" zeptala se zoufale a znovu začala hypnotizovat oba muže před sebou. Brumbál si sedl na okraj pohovky.

"Svého profesora," pokynul na muže za stolem, "Severuse Snapea znáte velmi dobře." Severus se zatvářil nezúčastněně a protočil panenky. "A jeho bratra, Silviuse Snapea, znáte posledních pár měsíců také, i když jste měla za to, že se jedná o jednu a tutéž osobu."

"Ale... jak to?" Hermioně souvislosti nedocházely. Potřebovala polopatické vysvětlení.

"Řekněme, že se stalo něco nečekaného a profesor Snape nemůže momentálně zastávat svou pozici kantorskou ani vyzvědačskou. Proto ho zastupuje jeho bratr, aby nikdo nepojal podezření, a tím nebyl ohrožen sled událostí. Podrobnosti znát nemusíte."

"Chápu," mírně pokývala hlavou s nepřítomným pohledem.

"Doufám, že naše tajemství udržíte, slečno Grangerová," zapřísahal ji Brumbál.

"Co si o mne myslíte, pane řediteli? Cožpak jsem vás někdy zklamala?" zamračila se na něj nesouhlasně.

"Ne, samozřejmě, že ne," usmál se a vstal z pohovky. "Nezapomeň, Severusi, co jsme chtěli dořešit," obrátil se ke svému oblíbenci těsně před tím, než vstoupil do krbu.

"Jistě, pane řediteli," a také se zvedl na nohy, "očekávejte mne." Ucítil, jak se mu tvář začíná vracet do obvyklé podoby. Ohlédl se po svých společnících a věnoval jim odměřený pohled. Hermionu zaujalo, jak se mu obličej začíná měnit. Než ale stačila zaregistrovat více, než jenom malý náznak změny, schoval Severus tvář za maskou. Neumožnil jí ani malé ukojení zvědavosti, co se s ním děje. Beze slova se nechal pohltit zelenými plameny. Silvius s Hermionou osaměl. Chvíli se dívala na krb a v hlavě měla prázdno. Kouzelník z ní nespouštěl zrak a čekal, až sama promluví. Zanedlouho k němu stočila pohled a dívala se na něj.

"Jsem zmatená," zašeptala.

"Nemusíte, slečno. Neřešte maličkosti. Pamatujte si pouze jedno. Jsem profesor Snape. Křestní jméno není důležité."

"Jak vás ale od sebe rozeznám? Jak mám vědět, se kterým z vás mluvím, když znám vaše tajemství?" zoufale svraštila obočí. Silvius si povzdechl.

"Nebojte se, tato situace byla opravdu výjimečná a věřte, že nás určitě rozeznáte. Jsme každý úplně jiný."

"To si děláte legraci, pane?" zasmála se nuceně. "Vždyť jste jeden jako druhý!"

"Věřte mi," kývl na ni. Hermiona vstala a prošla kolem jeho křesla. Zachytil ji za předloktí. Zastavila se a ohlédla se po něm s otázkou v očích. "Neprozraďte nás, prosím vás o to," a téměř neviditelně se na ni usmál. Hermiona si k němu stoupla čelem a se zájmem se na něj zadívala.

"Máte pravdu, pane profesore," a vztáhla k němu ruku, "jste s bratrem úplně jiní." Dotkla se jeho tváře a jemně po ní přejela dlaní. Silvius na pár vteřin zavřel oči, než se od ní odtáhl. "Už dávno jsem z vás cítila jiné vibrace, než na které jsem byla zvyklá," ruku stáhla a rozešla se ke dveřím. Když je otevřela, ještě se v nich otočila a naposledy se střetla s pohledem černovlasého kouzelníka. "Na shledanou," prošla dveřmi a zavřela je za sebou.

Už téměř zapomněl, jaké to je, procházet chodbami bradavického hradu. Přistihl se, že mu to možná i trochu chybí. Přece jenom, ve zdejších zdech se nacházel jeho druhý domov. Potměšile se usmíval, když si ho studenti přeměřovali bázlivými pohledy. Nic se nezměnilo. Naštěstí bratr zachovával jeho tvář. Proplul hradem k chrliči místního ředitele. Naštěstí se heslo za tu dobu nezměnilo. Schody ho vyvezly před dveře ředitelny. Nadechl se a chtěl zaklepat.

"Jen pojď dál, synu," ozvalo se zevnitř. Nesnášel, když ho zmerčil dřív, než se ohlásil. Rázně vstoupil a dveře za sebou zabouchl trochu prudčeji, než měl v úmyslu. Brumbál se usmíval. "Moc rád tě vidím, chlapče. Silvius říkal, že se co nejdřív objevíš, ale že to bude tak rychle, to jsem si opravdu nemyslel." Severus si stoupl na své oblíbené místo u krbu a sevřel rty, až se mu udělaly dolíčky v koutcích. "Copak se děje?" zeptal se ho ředitel zvědavě, jelikož vycítil, že má muž na srdci něco víc, než jenom touhu vrátit se do víru dění.

"Potřebuji s vámi něco pořešit, pane řediteli."

"Povídej," pokynul mu.

"Scarlett se objevila u mých dveří," odpověděl po chvíli mlčení.

"Och," překvapeně škytl Brumbál, "není v Itálii?"

"Již ne. Dina skonala a ona si usmyslela utéct z ústavu a najít mne," rozhodil rukama rozčileně.

"Nešťastná Dina," zakroutil smutně ředitel hlavou. "Ale mimo jiné, nepřipomíná ti to něco, Severusi?" přeměřil si ho přes své půlměsíčkové brýle. Profesor lektvarů se jenom zakřenil, ale nijak se nevyjádřil. "A copak bys potřeboval po mně?"

"Vy víte lépe, než kdo jiný, proč mě nikdy Scarlett nepoznala a já nemůžu riskovat, aby někdo zjistil, co se mnou má společného. Musím chránit sebe a svůj úkol, ale hlavně musím ochraňovat ji. Vezměte ji pod svá křídla, Albusi. Dosud studovala, nemá ještě dokončené vzdělání. Přijměte ji do školy a zařiďte, aby nikdo nezjistil, že je tady. Vím, že to dokážete. Kdyby se italské úřady dozvěděly, že je tu, začaly by pátrat proč, a zjistily by, kdo je jejím otcem. To nemůžeme riskovat. A nechci ji mít jenom u sebe doma, začala by se nudit a vymýšlet alotrie. Je třeba ji nenásilně zapřáhnout," odmlčel se a zahleděl se na Brumbála. Ten se na něj bez hnutí díval a přemýšlel.

"Vymyšlené to máš vskutku mistrovsky. Jak jinak, že? Ale na to nejdůležitější jsi zapomněl," a šibalsky se usmál. Severus se zamračil. Netušil, kam tím ředitel míří.

"Na co?" nedalo mu to se nezeptat.

"Zeptat se své dcery, jaký na to má ona názor."

"Jo tohle," odtušil osvíceně.

"Bylo by dobré, kdybys ji tu přivedl," pobídl ho Brumbál.

"Jako teď?" pozdvihl Severus překvapeně obočí.

"Bylo by to vhodné, když už jsi přišel s návrhem."

"No dobře," a otočil se ke dveřím.

"Počkej, kam jdeš?" zeptal se nechápavě ředitel, "krb je přece tamhle," a ukázal pár desítek centimetrů od Severuse.

"Jdu si ještě rýpnout do bratra, když mám tu možnost, než mu začne vyučování," ušklíbl se Snape.

"No jak myslíš, chlapče," a pobaveně se usmál pod vousy. Severus se neloučil, když věděl, že za několik málo desítek minut bude zpět. Aspoň v to doufal. Nemohl tušit, že v jeho soukromé pracovně se bude nacházet Hermiona Grangerová s jeho dvojčetem.

Krb ho vyplivl v obývacím pokoji sídla. Vystřelil trochu prudčeji, než předpokládal. Potichu zaklel a rozhlédl se po místnosti. Zdola uslyšel cinkání příborů a tichý hovor dvou žen. Neomylně zamířil po schodišti dolů, do jídelny. Objevil se ve dveřích a změřil si obě osoby ženského pohlaví pohledem. Mia se tvářila odměřeně, nejspíš ji ještě nepřešla jeho předchozí odpověď, za to Scarlett se usmála.

"Scarlett, můžeš se mnou?" zeptal se chladně. Dívce úsměv zamrzl na rtech a zanedlouho se vytratil úplně.

"Kam?" zeptala se po chvíli.

"Prostě se mnou," a pokynul jí rukou směrem ke schodům. Scarlett nechápavě a pomalu vstala. "Kriste, nechci tě zahrabat padesát metrů pod zem na zahradě!"

"No dobře, ale přece jenom bych..."

"Žádné otázky, žádné vysvětlení, prostě pojď!" přerušil ji rázně. Dívka se ještě otočila na Miu s tázavým pohledem. Ta jenom povzbudivě kývla. Vydala se tedy ke svému otci a následovala ho do patra, kam už směřovaly jeho kroky. Na schodech se k němu přidala a šla s ním ke krbu. Oba do něj vstoupili a přesunuli se do Brumbálovy pracovny. Scarlett se rozhlížela po neznámé místnosti. Z obrazů na ni shlíželi staří mudrcové a provrtávali ji zvědavými pohledy, až ji to bylo nepříjemné. Sklonila hlavu a nadskočila, když se přímo před ní objevil bělovlasý kouzelník s půlměsíčkovými brýlemi.

"Vítám tě, Scarlett," a podal jí ruku. Nesměle ji přijala a dívala se na něj s tichou bázní. "Jsem Albus Brumbál, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích," usmíval se na ni přívětivě.

"Takže tady taťka pracuje?" rozzářila se a otočila se na Severuse. Začala si více všímat podrobností ředitelny a hltala je očima. "Také mě moc těší, pane Brumbále."

"Tvůj otec tě sem přivedl, abys nám osvětlila svůj názor na zapsání se na studia na této škole," pustil její ruku a ukázal jí na křeslo před psacím stolem. Snape už dávno zaujímal své oblíbené místo u krbové římsy. Scarlett se po něm otočila a zamračila se.

"Neberte to jako neúctu k vám, pane řediteli, ale nepřijela jsem do Anglie, abych studovala, ale abych mohla žít s tátou."

"To samozřejmě chápu," pokračoval Brumbál, "ale ještě jsi nedosáhla plnoletosti a máš určitě spoustu věcí, které se musíš naučit, abys mohla být náležitě schopnou čarodějkou. Nehledě na to, že tvůj otec je zdejší profesor..."

"Který ale momentálně neučí," skočila mu Scarlett do řeči.

"To je pravda," přisvědčil Brumbál, "ale místo něj je tu tvůj strýček." Scarlett se nadechla, ale po pár okamžicích ústa zase zavřela.

"Chceš se mě jenom zbavit, že je to tak?!" otočila se na Severuse a provrtávala ho zlostným pohledem, který mu připomínal jeho samotného.

"Nechci se tě zbavit, jenom chci, abys byla v bezpečí, v klidu studovala a nikdo tě nenašel a tím nebyla ohrožena moje existence, Silviusova existence a hlavně existence činnosti, o kterou se snažíme. Pochop to už!"

"Ale já chci být s tebou," zašeptala odevzdaně.

"Vždyť já nikam nejdu. Z mé pracovny je propojený krb do sídla. Kdykoliv můžeš zajít za strýcem a když budeš potřebovat, můžeš se krbem přesunout. Chci eliminovat možnosti ohrožení kohokoliv. Chápej, že jsme ve válce a nehodlám riskovat život nikoho důležitého. Nehledě na to, že mám spoustu práce. Je pravda, že teď neučím, ale musím pomáhat bratrovi v jeho roli, kterou na sebe za mne vzal. Tady budeš v bezpečí, budeme tě mít na očích a můžeš se s námi vídat. Samozřejmě nesmíš prozradit, jaký vztah k sobě máme a že jsme se Silviusem bratři, nebo že vůbec všechny žáky učí on. Ale je mi jasné, že tohle ti určitě došlo už dávno."

"Jsem pro tebe důležitá?" prolomila téměř minutové ticho.

"Jsi moje dcera," zněla unylá odpověď.

"Ale jsem pro tebe důležitá?!" zvýšila dívka hlas.

"Odpověď jsem ti už podal." Scarlett se zoufale podívala na Brumbála. Ten se usmál a kývl na ni.

"Jsi pro něj důležitá," zašeptal téměř neslyšitelně, "brzo si zvykneš číst mezi řádky v jeho odpovědích."

"Tak dobře," kývla neznatelně, "souhlasím." Severus úlevně otočil oči v sloup. Věděl, že tady je nejlepší místo, kam takovou puberťačku umístit. Bude mít nablízku strýce, on ji taky může vidět, bude ji mít pod dohledem a ještě bude mít disciplínu a může pokračovat ve studiu, což pro něj osobně bylo pekelně důležité. Veškeré rodičovské břímě z něj spadlo.

"Tak pojď, sbalíme ti věci a probereme to nejdůležitější," zavelel Severus a pobídl ji do krbu. Poslechla jeho pokynu a vstoupila do něj. Černovlasý kouzelník se ještě otočil na Brumbála a jako poděkování kývl. Ředitel se usmál. Věděl, že více od něj očekávat nemůže.