61. kapitola

11.05.2017

Ty dva dny se jí nekonečně vlekly. Pan Johnson v tréninku využil veškerý čas, který mohl. Přes noc spala pouze pět hodin, aby si odpočinula, připadalo jí ale, jako kdyby nespala vůbec. Věděla, že trénink bude náročný, ale tohle si nepředstavovala ani v nejhorších snech. Byla ale pravda, že ji naučil spoustu věcí, o kterých neměla ani ponětí. Poznala, jak využít sílu svého protivníka a použít ji proti němu. Nezáleželo na tom, jak silný byl nebo jak velký. Když i žena jako ona věděla, jak správně postupovat, povalila ho, jako by nic. Cvičení opakovala stále dokola a dokola, dokud se chvat nenaučila opravdu skvěle. Věděla, že perfektní není a nyní umí jenom několik málo úderů, ale jako základ na sebeobranu to bylo dostačující. Měla ze sebe nakonec radost. Ale cítila se nesmírně unavená, svaly ji už neposlouchaly. Téměř nebyla schopná stát nebo vztyčit ruce. Na jednu stranu byla Severusovi vděčná, na druhou by ho nejradši zadupala do země. Podvečer se blížil a s ním i příchod jejího partnera, který ji tu měl vyzvednout. Ztěžka oddechovala, předkloněná a opřená rukama o kolena. Oděv měla zaprášený, prameny vlasů, které se jí vymotaly z copu, jí neposlušně vlály kolem hlavy. Zvedla hlavu, aby se podívala na naprosto čistého učitele boje. Naklonil hlavu na stranu a napřímil se ještě víc.

"Musím vás pochválit, paní Smithová. Na to, že jste neměla vůbec žádné zkušenosti, jste velmi pokročila. Nyní vás naprostý laik nebude mít šanci porazit. Ještě bych vás rád naučil jednu věc," a přistoupil k ní. Zalovil v kapse svých kalhot a vytáhl tlusté černé pero. Uchopil ho mezi palec a ukazováček a natáhl ho před sebe. Mia se na něj zvědavě zadívala. "Toto je taktické pero z vojenského duralu. Slouží velmi dobře jak ke psaní, tak i pro ochranu a v případě potřeby pro rozbití skla například v autě, domě, a tak dále," a podal jí ho. Žena si ho od něj převzala a začala ho zkoumat. Bylo silné v průměru asi centimetr a půl, celkem těžké, se špičatým vrškem. Natáhl k ní ruku, aby mu ho vrátila. Ihned tak učinila. Voják si ho přehodil v ruce a nečekaně proti Mie použil výpad. V reflexu ho odrazila, jak se naučila, pan Johnson ji ale nakonec protiútokem zablokoval a napadl ji předstíranými bodnutími na několik místech. Pustil ji a podal jí pero zpět. "Teď vy," pokynul jí a znovu proti ní vyrazil. Odrazila mu ruku v blokaci a také bodla směrem ke krku, ramenu a hrudi. Sama se divila, jakou sílu se naučila využívat. Měla ze sebe opravdu dobrý pocit. Pan Johnson se narovnal a lehce se uklonil. Mia mu podávala pero zpět. On ale jen mávl zamítavě rukou. "Nechte si ho, je vaše. Noste ho při sobě, může vám zachránit život lépe, než vaše vlastní chvaty a rychleji, než palná zbraň." Mie se rozšířily oči nadšením.

"Moc vám děkuji, pane Johnsone," opětovala jeho úklonu.

"Pokud byste sama chtěla intenzivnější výcvik, rád vás přijmu na delší dobu."

"Velice vám děkuji za nabídku, možná, že ji v budoucnu ráda využiji. Nejdřív si ale musím zlepšit fyzickou kondici. Přece jenom sportu neholduji, kromě toho jezdeckého a jenom tyto dva dny ze mne vysály veškerou energii, sílu a špeky. Svaly se probudily k životu a nejsem schopna pohybu," a ztěžka se protáhla. Muž se usmál a položil jí ruku na rameno.

"Nebojte, to se opět spraví," a spustil ruku zpět k tělu. Mia zatočila perem v ruce a zastrčila si ho do kapsy košile. V tom se rozezněl zvonek u vstupu do chodby k východu. Pan Johnson zpozorněl. "Pan Smith je asi zde."

"Nemohu se dočkat, pane Johnsone," a protočila oči. Těšila se, jak si ho vychutná svým kousavým nezájmem, jako styl pomsty za její "narukování".

"Počkejte zde, budeme hned zpět," a ztratil se ve tmě chodby. Mia si opatrně sedla na lavičku před domkem a dívala se do šera. Za nedlouho se opravdu objevili dva muži. Jeden v zeleném a druhý v černém s bílou maskou. Přimhouřila oči a protáhla obličej. Olízla si zuby, našpulila rty, opřela se o opěradlo lavičky a založila si ruce na prsou.

"Vida ho, můj vyvolený se vrátil," a nasupeně mlaskla. Severusovi se zvedl jeden koutek v potlačovaném úsměvu.

"Paní Smithová," uklonil se.

"Pane Smithi," hrála jeho hru. Nakonec namáhavě vstala a došourala se k nim. Její učitel pořád stál vedle Severuse.

"Vaše žena je opravdový talent," složil poklonu pan Johnson Mie. Té se rozlilo příjemné teplo na duši a povýšeně se usmála. Vyrostla téměř o metr. "Pokud vám mohu doporučit," pokračoval voják dál, "provádějte spolu občasná cvičení, aby nezakrněla. Teď je pro ni vše čerstvé a opakování je matka moudrosti nejenom v intelektuálním směru."

"Zajisté," přitakal Severus a podal mu ruku. "Vážím si vaší pomoci." Pan Johnson jeho ruku přijal. Mia si v poslední chvíli všimla, že si předali neidentifikovatelný velmi malý předmět. Snažila se ho spatřit znovu v učitelově ruce, ale bezvýsledně. Pohnula obočím, ale o víc už se nesnažila. Bylo jí jasné, že to nemá smysl. Když Severus od pan Johnsona ustoupil, Mia k němu přistoupila sama.

"Děkuji," a uklonila se. Opětoval její úklonu a pokynul jim k odchodu. Dál se již nepohl ani nepromluvil. Oba návštěvníci se otočili a odcházeli chodbou pryč.

"Zabiju tě," procedila skrz zuby, "teď už vím jak. Naučila jsem se dotek smrti," a zavlnila prsty před sebou, když natáhla ruku.

"Žádný takový neexistuje," odvětil jí Severus naprosto klidně.

"Jak to můžeš vědět? Třeba ho pan Johnson zrovna nedávno vynalezl," a tajemně se na něj podívala.

"Ale prosím tě," věnoval jí výmluvný pohled. "Navíc, ty si opravdu myslíš, že bys mě porazila?" a zvedl obočí v otázce. Mia protáhla obličej a zašklebila se na něj. Potměšile se usmál a odvrátil se od ní. "Tak vidíš." Nadzvedl betonové víko vstupu a pomohl jí ven. Opět za sebou zavřel a zamaskoval vše větvovím, travou a prachem. Chytil ji kolem pasu. Přivinula se k němu a nadechla se. Během vteřiny se s třesknutím přemístili. Když nabrala dech, rozhlédla se kolem sebe. Nebyli u ní, ale na snapeovských pozemcích. Nechápavě zvedla jedno obočí a zadívala se na svého partnera. Vzal ji za ruku.

"Pojď," a rozešel se do lesa.

"Kam mě zase táhneš? Myslím, že tvých překvapení mám už po krk," zamračila se.

"Neboj, tohle se ti bude líbit."

"Tím si nejsem tak jistá."

"Myslel jsem, že mi věříš," stočil k ní svůj pohled.

"Začínám o tom sama pochybovat. Proč mi prostě nemůžeš říct, co chystáš?"

"Protože miluju tvoje reakce," řekl naprosto nenuceně. Mia se zastavila. Tím donutila zastavit i jeho, když ji držel za ruku. Vysmekla se mu a dívala se na něj rozšířenýma očima.

"Co že to?" zeptala se ho se zájmem. Severus si uvědomil, co před chvílí vyslovil, z poloviny se nadechl, a stočil oči jiným směrem. "No? Zopakuj to. To bylo velmi zajímavé," pobídla ho.

"No, že se mi líbí tvoje reakce," odpověděl jí, aniž by se na ni podíval. Otočil se směrem, kterým šli, a znovu vykročil.

"Ne, ne, ne, ne, ne," doběhla ho spěšně, "tys to říkal jinak, hošku," a zatáhla ho za ruku, aby zastavil.

"Proč to tak řešíš?" povzdychl si.

"Protože jsi mi ještě něco takového neřekl. Nikdy jsi nic takového neřekl. O nikom. Co si tedy pamatuju," rozhodila rukama.

"To si pamatuješ dobře," kývl na souhlas.

"Ale mámě jsi říkal, že mě máš rád," popíchla ho. Věděla, že by neměla, když si myslel, že je neposlouchá, ale nějak se nedokázala udržet. Severus se na ni překvapeně podíval.

"Ty jsi nás šmírovala nebo co?" zvýšil hlas.

"Ne, vracela jsem se z ložnice, když jsi to říkal, a bylo to slyšet. Za to ti nemůžu. Jenom jsem tě nechtěla přivést do rozpaků, tak jsem dělala, že o tom nevím," sklopila zrak k zemi. Muž si povzdechl a semknul rty.

"Tak když to víš, proč mě takhle konfrontuješ?"

"Protože bych chtěla, abys mi to řekl do očí. Kdysi jsi řekl, že jednou se to možná dozvím."

"Ano, jednou se to možná dozvíš," rozhodil rukama.

"Ale já už to vím!" zakňourala zoufale.

"No, tak mě s tím neotravuj," odsekl jí a otočil se, aby pokračoval dál.

"Severusi!" zavolala za ním, aniž by se pohla z místa.

"Co furt?" zastavil se, ale neotočil se.

"Proč mi to nemůžeš říct?"

"Protože to prostě neumím, dokážeš to pochopit?! Myslel jsem si, že ti to je jasné!" Když po ní šlehl pohledem, polekaně ucouvla. Poprvé v životě mu oči zazářily. Nikdy předtím si toho nevšimla a to byl kolikrát rozčilený. Zavřela oči a povzdechla si.

"Dobře. Tak mi ukaž to tvoje překvapení," a rozešla se za ním.

"Teď už si nejsem jistý, jestli si to ještě zasloužíš," přimhouřil oči.

"Nehraj si se mnou. Po těch dvou náročných dnech na to opravdu nemám náladu. A dostala jsem taktické pero, které má opravdu ostrý koneček. Abych ti ho někam nevrazila," zakabonila se na něj. Zavrtěl hlavou a znovu ji vzal za ruku.

"Pamatuješ si říčku a vodopád?" promluvil po chvilce.

"Jistě, proč bych měla zapomenout?" zeptala se ho nechápavě.

"Tak řekněme, že je tady ještě něco dalšího, co jsem ti ještě neukázal."

"Můžu tě znát křížem krážem sto let a přece se najde něco, co o tobě vědět nebudu, že..." konstatovala odevzdaně. Severus se potměšile usmál.

"Očividně." Když minuli vodopád, kráčeli ještě několik dlouhých minut hlouběji do lesa, až dorazili na rozsáhlejší mýtinu. Mia se po ní rozhlédla a spatřila vodní plochu, nad kterou se lehce vznášely obláčky páry.

"To jsou horké prameny?" zajíkla se překvapeně.

"Ano. Říkal jsem si, že na tvé namožené tělo by to mohlo být to pravé ořechové."

"Ty by sis tu mohl otevřít nefalšované lázně!" a na nic nečekala a začala ze sebe shazovat oblečení. Šlo to trochu těžko, když jí celé tělo bolelo, ale s vidinou přírodní vířivky všechno překonala. Když se ponořila do horké vody, nadšením vykřikla. Severus dosud stál na břehu a usmíval se.

"Věděl jsem, že ti to přijde k duhu."

"Tak to jsi měl výjimečně pravdu," rýpla si do něj. "Ty nepůjdeš za mnou?" zeptala se škemravě.

"Jistě, jenom jsem si chtěl vychutnat dobu mého triumfu, že jsem měl pravdu."

"Ješito," vyplázla na něj jazyk a slastně zamručela. Muž se také svlékl a vlezl za ní s flakónkem v ruce. Zvědavě se na něj zadívala. Pokynul jí, aby zaujala pozici před ním. Odhrnul jí cop z ramene a nalil si tekutinu z lahvičky do dlaně. Rozetřel si ji i do druhé a položil je obě na Miina ramena. Pomalu po nich začal rukama přejíždět. Mia s mručením předklonila hlavu a nechala si masírovat ramena a šíji. Bylo to tak příjemné. Po chvilce začala cítit jemné mravenčení a svalová ztuhlost se ztrácela. To samé jí provedl se zády a rukama a nakonec jí pobídl, aby si sedla na okraj zřídla. Chtěl to samé dopřát i jejím nohám. Vyskočila na břeh a vyzývavě roztáhla nohy. Smyslně se na něj zahleděla. Severus si olízl rty a usmál se.

"Provokatérko," a začal jí natírat nohy.

"Ty sis začal," a zapřela se na loktech. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Přejížděl jí přes lýtka, ke kolenům a zase zpátky. Postupně se dostával na její stehna a dopřával jim stejnou péči, jako ostatním částem těla. Zavrněla, když jí rukama zabloudil až k těsné blízkosti rozkroku. Nakonec vzrušeně vykřikla, když se k ní nečekaně přisál. Lokty ji zradily a ona si lehla na záda do trávy a vychutnávala si jeho pozornost. Netrvalo dlouho a tělo se jí otřáslo slastnou křečí. Ztěžka oddechovala. Když se uklidnila, sklouzla za ním zpět do horké vody. Objala ho kolem krku a políbila ho.

"To byl bonus za tvůj přístup," spiklenecky na ni mrknul.

"Já ti dám přístup," zachichotala se a chrstla na něj vodu. Otočil hlavu, aby mu nenastříkala do tváře. Vážně se na něj podívala a pohladila ho po ní. "Sereš mě, ale nevím, co bych si bez tebe počala."

"Nejspíš bys měla víc klidu," a pohnul obočím.

"Jenže ten se s tebou nemůže rovnat." Skočila mu do náruče a oba tak odkázala pod hladinu.