8. kapitola

22.01.2017

Snídaně to tedy byla vydatná, to se musí nechat. Úplně se přejedla a bylo jí to naprosto fuk. Opřela se do opěradla židle a odfukovala. Snědla úplně vše, co měla nachystané. Croissant s karamelovou náplní, bílý jogurt, několik kusů ovoce. Smažená vajíčka se slaninou a opečenou bagetkou, k tomu čerstvě vymačkaný pomerančový džus, černá káva a zelený čaj. Kávu radši s mlékem, ale nechtěla si vybírat. Nemyslela si, že by si mohla vymýšlet. Na chvíli si lehla do postele, ale nedokázala v klidu ležet. Stále se převalovala z jedné strany na druhou. Necítila se tak zle, aby musela být v posteli. Zkusí jenom malinko nakouknout, jestli je čistý vzduch, a trošku se tu porozhlédne. Ví, že nesmí nikde šmejdit, ale třeba jenom maličko, trošičku. Zrekognoskuje terén, zda není pán domu nablízku, a jenom takový letmý šmír přece nikomu neublíží. Pravidla pro ni většinou neexistovala. Alespoň do určité míry.

Pootevřela dveře do maličké škvírky. Nikde nikdo. Fajn. To je dobré znamení. Otevřela tedy dveře celé a vyšla na chodbu. Na levou stranu chodba po určité době zahýbala doprava, na pravou stranu končila za pár metrů. Ani nevěděla, kde má její věznitel ložnici. To by možná měla zjistit co nejdříve. Třeba se jí to bude někdy hodit. Z úst se jí vydral takový zvláštní pisklavý zvuk. Něco jako náznak smíchu? Rozchechtala se na celé kolo. Vzápětí si dala ale prsty na rty a ztichla. Rozhlédla se kolem, jestli se někde nevynoří černá postava. Nic. Je tu takové ticho. Až z toho mrazí. Neosobní tmavé interiéry, byť velkolepé a krásné. Chtělo by to tu trochu oživit. Vždyť budou Vánoce. Už za dva dny, jestli počítala správně. Kde je nějaká výzdoba, stromeček? Nic nenasvědčuje tomu, že by se tu vánoční svátky měly slavit.

"Kdyby tu bylo aspoň nějaké rádio, abych si mohla pustit hudbu." Hm, to asi vězni moc nemůžou, co? Ale jak to tak vypadá, tak je takový polovězeň. Zkusí to omrknout.

Fiškus slyšel, co Mia řekla. Luskl prsty a na stolku v obývacím pokoji se objevilo malé přenosné rádio. Kdyby to pán věděl, určitě by ho potrestal, ale jemu jí bylo tak líto. Hodlal to risknout. Dívka sešla po schodech dolů a zatočila se kolem své osy. Křeslo se jí zalíbilo, bude to tedy její odpočinkové místo. Zrovna teď se rozhodla, že si ho znárodní. Černý muž stejně věčně sedává na pohovce. Její zrak upoutala věc na stolku, která tam předtím nebyla. Zazubila se, když poznala předmět, který si přála. No to je úžasné. Ladně k němu přiskočila a zapnula ho. Ozývalo se z něj pouhé šumění, skučení, pískání. Kolečkem se snažila naladit alespoň nějakou stanici. Vypadalo to, že je tu snad totální výpadek signálu. Zvuk se ale začal měnit ve vzdálené hlasy a po ještě jednom malém pootočení se začal pročišťovat, až byla věc dokonána. Ano! Konečně hudba. Ticho bylo pohlceno tanečními rytmy.

"No to je bomba! Staří dobří Eurythmics. Krucifix!" Začala tančit disco. Když skončila, celá udýchaná se svalila do křesla. To asi trošku přehnala. Přece jenom je poněkud zdravotně indisponována. Rozhlédla se po místnosti. Stropy byly vysoké. A tady to místo mezi křeslem a schodištěm je přesně to pravé pro vánoční strom.

"Chtělo by to nějaké ozdoby, přece mi nikdo nechcete říct, že se tu Vánoce vůbec neslaví," říkala si to pro sebe. Cítila, že trpí samomluvou, ale co jí zbývalo, když sama byla. Vstala a došla ke klavíru. Sedla si na lavičku a otevřela poklop od kláves. Neuměla na něj hrát, jediné, co zvládla, bylo pár základních taktů skladby Pro Elišku. Zkusila to. Smutně se usmála a klavír zavřela. Černý muž hrál výborně. Doufá, že ho zase brzo uslyší. Aspoň nějaké pozitivum jejího věznění. Krom ostatního. Myslela to v té kulturní sféře. Jak to říkal? Byl by radši, kdyby v lomu lámala kámen. Sadista. Vstala a přešla zpátky do obývacího pokoje. Pod schody zůstala stát jako opařená. Přes křeslo a pohovku byly položeny červené a zelené baldachýny. Girlandy a cingrlátka. Kde se to tu vzalo? Rozhlédla se kolem sebe. Copak ji černý muž slyšel? Vždyť tu nikde není a dost pochybuje, že by jí chtěl udělat něco k vůli. A nedej bože pro radost. Vždyť ale říkal, že tu žádné služebnictvo není. Ani nikdy nikoho nezahlédla. Tak jak je to možné? Znovu se rozhlédla, ale výsledku se nedočkala. Pokrčila rameny a jala se podívat na skvosty ležící před ní. Byly nádherné. Jemné. A hlavně určitě pěkně staré a vzácné. Nu což. Vzala jednu z girland a vystoupala po schodech. Začala jí omotávat zábradlí od vrchu dolů.

"A nyní pro vaši radost jeden z nejkrásnějších vánoční songů vůbec!" zaznělo z rádia. Mia zpozorněla. Milovala vánoční písničky. "I don't want a lot for Christmas," zaznělo z rádia. Mie se rozzářil obličej.

"No to snad ne!" rozesmála se. Tuhle milovala. All I Want For Christmas Is You od Mariah Carey. Nemohla si přát žádnou jinou, tahle byla totiž nejlepší! Začala zpívat společně s ní, v rytmu sestupovala po schodech, tanečním krokem ladně docupitala k pohovce a vzala druhou girlandu. Stejně jak přišla, tak se vrátila na vrch schodiště a omotávala i druhé zábradlí. Asi v polovině schodů již píseň docházela ke svému závěru. Mia stála na schodech a ukazovala prstem na neexistující posluchače postupně z jednoho na druhého v půlkruhu.

Severus vešel hlavními dveřmi do vstupní haly. Přes rameno měl přehozenou svou útočnou pušku Kalašnikov AK 74, se kterou cvičil na střelnici postavené na jeho pozemcích. Slyšel hrát hudbu, do toho slyšel zpívat Miu. To se mu asi jenom zdálo, ne? Svraštil obočí a pomalým krokem došel pod schody. Nevěřícně na ni zíral. Ona tu opravdu vřeští a ještě k tomu tancuje? A co to je za zelené svinsto na jeho zábradlí?

"Co to jako...?" Krev se v něm začala vařit. Jak se Mia otáčela kolem své osy, došla zrakem i prstem k Severusovi. Usmála se. Píseň dohrála. Seběhla ze schodů a vypnula rádio. Zadívala se na jeho pušku na rameni.

"Ale, nějaký kšeftík?"

Severus se podíval na své pravé rameno a rychle pušku setřásl dolů a schoval za zády.

"Hm, ne. Nic jsi neviděla, vše se ti jenom zdá, nic mi nemůžeš dokázat. Co to tady, pro všechny svaté, děláš?! Člověk ti umožní přístup do společenské místnosti a ty ji proměníš v nějakou příšernou diskotéku! A co to je za ohavnost na mém krásném vyřezávaném zábradlí?! Kdo ti to dovolil?!" Nezbývalo mnoho, aby mu praskla cévka, nebo aby ji zaškrtil. Hned teď a tady. Znovu měl nutkání. Tak proč to, sakra, neudělat? Ne ne, věděl, do čeho jde. Co to mele, vůbec nevěděl, do čeho jde! Kdyby to věděl, nic takového by nikdy nepřipustil. A že má nějakou zásadu? Pche, tůdle zásada. Tam by ji zahrabal v těch kontejnerech. No do háje zeleného!

"Promiňte, pane," skočila mu Mia do myšlenek, "nemohla jsem usnout, tak jsem zašla sem a našla jsem tu rádio. Bylo tu moc ticho, tak jsem si na chvíli pustila trochu hudby, a když se tady objevily ty nádherné vánoční předměty, tak jsem to tu začala zdobit. Copak jste mi je nepřipravil vy?"

Nadechl se, aby jí něco řekl. Sakra, teď ťala do živého. Horečně přemýšlel, jak by měl reagovat. Nic ho nenapadalo. No to snad ne.

"No... ehm... já..." To divadlo ho nebaví. Není tu žádné hlediště, žádné publikum. Jediní herci jsou tu oni dva. Ale víc hraje on, než ona. To musí skončit. "Chci, abys teď odešla. Jdi do ložnice, a dokud ti to nedovolím, neopovažuj se z ní vystrčit nos!"

Mia zalapala po dechu. Nevěděla, co se děje. Copak jí ty věci nepřipravil on? Když ne on, tak kdo? Pevně sevřela rty, otočila se na podpatku a vydupala schody. Práskla dveřmi.

No ona mi tu snad bude ještě dělat scény! Tak to si nezvykej, holčičko.

"Fiškusi!!"

Skřítek se objevil před ním. Choulil se v koutě. Věděl, že je pán naštvaný, a čekal trest. Severus si odepnul pásek od kalhot a začal ho mrskat. Skřítek nevydal ani hlásku. Byl už zvyklý na fyzické tresty. Za celý život jich zažil dost. A byl celkem rád, že Snape nebyl ten nejkrutější. Většinou jenom křičel. K fyzickému násilí se snižoval jenom výjimečně. Což ho překvapovalo. To ale neznamenalo, že nebyl rád. Udýchaný Severus po pár minutách přestal. Pásek si strčil zpět do kalhot. Podal mu pušku a odkráčel do obýváku. Na stolku již byla připravena bílá káva. Tak, jak ji měl nejradši. Usrkl. Podíval se kolem sebe. Girlandy na zábradlí byly celkem poutavé. Je pravda, že to tu vánočně nezdobil už pěkných pár let. Deset? Nebo patnáct? Zavrtěl hlavou. Povzdechl si, když se zahleděl na starožitné baldachýny ležící na pohovce. V myšlenkách slyšel dětský smích a volání. Zavřel oči.

"Silviusi, počkej na mě!"

"Tak mě dožeň, Severusi! Jsi strašně pomalý!"

"Nejsem, to ty jsi jenom moc rychlý!"

"Na to, že vypadáš jak já, nejsi tak dobrý jak já!"

Otevřel oči. Mrsknul šálkem do plamenů a rázně se rozešel pryč. U stolku se ale zastavil. Vzal rádio do rukou a párkrát ho otočil. Zmáčkl knoflík a postavil ho zpět na stolek.

"A nyní něco pro lepší náladu. Jump od Pointer Sisters," v pozadí se již začala rozehrávat hudba. "Doufám, že se připravujete na vánoční svátky v náladě a všechny starosti hážete za hlavu." Hudba byla čím dál hlasitější. Severus danou píseň neznal. Neposlouchal mudlovské interprety. Nevěděl, čím to bylo způsobeno, ale jakmile žena v rádiu začala zpívat, rozpohybovala se mu pravá hýždě do strany, podporovaná levou nohou. Co se to s ním dělo? Nechtělo to přestat. A pane bože, ono se mu to snad i líbilo. Celé pozadí se mu rozpohybovalo do rytmu. Začal couvat s ladnými vlnovkami v bocích a v rukách. Rozpažil. Levou ruku pokrčil u boku a pravou ukázal do strany na neexistující postavu, nezapomněl ale dál pohybovat boky. Začal ladně ustupovat do strany podporujíc se rukama, až dosáhl schodů do vstupní haly. Otočil se a na slovo "jump" skočil na první schod. V tanečním rytmu scházel schody, pohybujíc rukama dopředu a dozadu. Pod schody se roznožil, napřímil pravou ruku před sebe s jedním prstem vztyčeným a začal se otáčet kolem své osy, až se dotočil čelem ke schodům. Nad druhým schodištěm na galerii stála Mia se založenýma rukama na hrudi s nakloněnou hlavou na stranu. Jak ji Severus uviděl, náhle přestal a tlesknul dlaněmi.

"Rozhodl jsem se, že si skočím na panáka. Dobrou noc." Rychle se otočil a zmizel ve vstupních dveřích, ani si na sebe neoblékl plášť. Mia si odfrkla a ušklíbla se. Sešla po schodech dolů a uvelebila se v křesle. Dneska to bude asi dlouhá noc.