Hodiny smrti

Dovolte mi představit vám triple drabble, který nemá nic společného se Severusem Snapem. Snad se na mne za tuto výjimku nebudete zlobit, ale chtěla jsem se o něj podělit, a kde jinde bych mohla využít příležitosti, než na svém blogu.

Tik tak, tik tak, tik... tak... tik... Zastavily se. Rafičky ukazovaly tři hodiny a dvanáct minut. Všude byla tma.

Ten den odpoledne se dívka vracela v rozjařené náladě ze školy. Pohodila brašnu za dveřmi u věšáku, jak byla zvyklá. Automaticky vešla z chodby do obývacího pokoje. Zarazila se, když viděla svou matku sedět na pohovce.

"Mami? Co tady děláš? Nejsi v práci?" zeptala se dívka překvapeně a pozvedla obočí. Její matka se na ni bez pohnutí brvy dívala.

"Pojď ke mně a posaď se, musím ti něco říct," a poklepala rukou vedle sebe. Dívka na ni nechápavě hleděla a nehnula se ani o krok. Mamka je těhotná, no to je gól, bylo první co ji napadlo.

"Tak co se děje?" zeptala se dívka znovu.

"Táta zemřel," odvětila jí žena opatrně. Mladá brunetka se zmateně usmála. Nebyla si úplně jistá o kom mluví.

"Který táta?" vypadlo z ní vyděšeně. První, co ji napadlo, že je navždy opustil její dědeček, se kterým maminka nemluvila.

"Tvůj táta, holčičko," snažila se na ni matka mluvit konejšivě. Dívce se začala krčit brada, jak vstřebávala zlou informaci.

"To není možné, vždyť jsem s ním předevčírem byla," vyhrkly jí slzy a vrhla se k matce do náruče. Odkaz dítěte z rozvedeného manželství visel ve vzduchu.

Za několik dnů se konal pohřeb. Dívka stála v kuchyni babičky a nemohla odtrhnout oči od hodin, které jí s otcem věnovali.

"Babi? Kdy se zastavily?" zeptala se smutně, ale zvědavost nezakryla.

"Tu noc, kdy tatínek zemřel, dítě," odpověděla jí babička namáhavě. Sama skrývala slzy tragédie. Dívka na ni stočila svůj vytřeštěný pohled. Stařenka jen pokývala hlavou.

Už nikdy se ty hodiny znovu neroztikaly. Stále ukazovaly stejný čas. Kdykoliv dívka přijela ke své babičce, stanula před nimi a dlouze se na ně dívala. Věděla, že díky nim bude její otec navždy všudypřítomný.