Názorný nácvik

Po prvních dvou drabblech jsem si dovolila sepsat double drabble :)

Inspirováno jedním americkým sitcomem.


Slyšel dobře? Věděl, že jsou dobrými přáteli, ale že až takovými? Šponoval uši, aby postřehl každé jejich slovo.

"Chtěl bych... pomačkat tvůj pevný krásný zadeček... svýma rukama," sděloval Ron Harrymu, stojícímu zády k němu.

"No... jenom pokračuj," podporoval ho kamarád.

"Já... bych tě chtěl celou..." odmlčel se Ron.

"Řekni to... řekni to!"

"Celou polaskat od hlavy až k patě... až se budeš svíjet," odpověděl nesměle rusovlasý chlapec.

"Jakooo?" protáhl Harry. Severus už nemohl situaci vydržet. Vystoupil ze stínu a důležitě si odkašlal. Oba chlapci se k němu pomalu otočili. Když poznali profesora lektvarů, začali vzájemně posunkovat a hledat ta správná slova.

"Pane profesore, to se pominete smíchy," ozval se Ron jako první.

"Tomu určitě neuvěříte," přidal se vzápětí Harry. Snapeovi neznatelně cukaly koutky úst.

"To nic... to nic," ledabyle mávl rukou, "vždy jsem si myslel, že vám to vyjde."

"Ale ne, pane profesore, to jste si mylně vyložil," chtěl zachránit situaci chlapec který přežil, "snažím se jenom Ronovi dodat sebedůvěru, kvůli Hermioně." Ron se studem hleděl do kamenné podlahy. Severusovi se zkřivil obličej v potměšilém úšklebku.

"Mám pocit, pane Wesleyi, že vaše snažení je již bezpředmětné." Přeměřil je oba povýšeným pohledem, a za ignorování jejich spadlých čelistí, vyrazil do sklepení.