1. kapitola

Cítil pach spáleného masa. Byl odporný, až se mu z něj zvedal žaludek. Slyšel svůj vlastní křik, i když zněl z dálky. Oči se mu zalévaly krví, měl je ale zavřené. Necítil však žádnou bolest, vnímal pouze bušení svého srdce.

Prudce otevřel oči. Ztěžka oddechoval. Chvilku mu trvalo, než se zorientoval. Hmátl rukou napravo vedle sebe a úlevou vydechl. V zešeřelé místnosti viděl obrysy látkových nebes. Hlasitě vzdychl a opět oči zavřel.

"Zase ta noční můra?" ozval se ženský hlas z pravé strany. Potichu zamručel a otočil se na bok. Drobná ruka mu přejela po tváři, sjela mu přes rameno na hrudník a tam se zastavila. "Jsi zase celý zpocený," povzdechl si ženský hlas, "to bude zase dobré," snažila se ho ukonejšit. Severus Snape o to ale nestál. Nesnášel, když ho jeho manželka viděla v tomhle stavu. Noční můry se vracely s opakovanou přesností a jeho to dohánělo k šílenství. Nechtěl, aby cítila, jak ho tyhle sny psychicky oslabují. Pro ni byl jeden z nejsilnějších lidí planety a nepotřeboval, aby viděla jeho slabost. Ty doby, kdy na tom byl velmi bídně, byly pryč a on už chtěl být jen silný. Věděl, že to myslela dobře, ale jeho tohle chlácholení sráželo níž a níž. Kdyby byly nárazové jednou za uherský rok, tak budiž, možná by za ně byl i rád. Mohlo by z toho kápnout i něco užitečnějšího a příjemnějšího než jen manželčina starost, ale takhle… Převalil se na druhý bok a otočil se k Damianě zády. "Severusi, nebuď morous," a šťouchla do něj prstem.

"Já jsem morous, vždycky jsem byl a vždycky budu," zavrčel nakvašeně a zavrtal se pod peřinu.

"Ale prdlajs, míváš dost často i světlé chvilky," a uchechtla se. Černovlasý kouzelník se zakřenil a povyplázl jazyk. "Hele, neznamená, že když je tma, a ty jsi ke mně zády, že nevidím, co děláš!"

"To určitě," zamumlal si čaroděj pod fousy. Mia ho uchopila za rameno a začala s ním lehce cloumat.

"Ale no tak, mužíčku, přestaň být protivný," zašveholila medovým hláskem, přitiskla se k němu a začala mu oždibovat ucho. Severusovi se její pozornost líbila, měl rád, když si s ním hrála na dobrou a zlého. No dobře, tak zas tak špatné to konejšení není.

"Tak fajn, ale jenom na chvíli," a pomalu, s důležitostí sobě vlastní, se otočil zpátky na záda. Prudce ze sebe strhl přikrývku a samolibě se usmál.

"Ty hade!" skočila na něj a začala se s ním něžně prát.

"Zmijozele, lásko, Zmijozele," na rtech mu začal pohrávat lehký úsměv.

O půl hodiny později už stál na galerii v patře, opíral se o zábradlí dlaněmi a shlížel dolů do obýváku. Fiškus se činil už od rána, jeho milované sídlo se začalo měnit v prostor plný květinového kýče. Ušklíbl se a začal pomalu scházet schody, když mu zatarasila cestu mladá černovlasá žena s medovýma očima.

"Ježiši, tati, co děláš ještě v pyžamu?!" vyčetla mu Scarlett se zamračeným obočím. Naklonil lehce hlavu na stranu. Čím byla starší, tím v ní čím dál víc poznával sebe. Podíval se na hodiny, povzdechl si, obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou.

"Je ráno, má drahá a teď jsem vstal. Jelikož tu evidentně nejsou ještě žádní hosté a obřad začíná až za několik hodin, opravdu nevidím důvod, proč bych měl být v něčem jiném," odpověděl jí ledově. Nechápal, jak se k něčemu takovému mohl nechat přemluvit. "A buď ráda, že vůbec nějaká svatba je!" vyplivl ze sebe jedovatě. Černovláska pevně sevřela rty.

"Nemysli si, že mi to zkazíš," a varovně na něj ukázala prstem. "Jestli v tom pyžamu přijdeš i na obřad, tak tě vážně uřknu!"

"Zatraceně, a já tě chtěl překvapit," odvětil jí bezvýrazně. "Nicméně, i když by to pro mne byla opravdu velkolepá zábava, přijdu v tom, co jste mi s Miou vybraly. Spokojená?" a zvedl obočí v otázce.

"Ano," kývla na souhlas. "A tati," otočila se k němu ještě, jelikož ji míjel ke schodům do přízemí. "Ne, že budeš rýpat do Harryho, už tak je nervózní." Severus se pomalu otočil a nevinně se na ni podíval.

"Já? Co tě to, prosím tě, napadlo? Jak já bych vůbec mohl," mávl rukou a s potutelným úsměvem začal sbíhat schody a hledat svou ranní oběť. Daleko od Scarlettiných podezíravých zraků.

Harry seděl v kuchyni nad šálkem kávy a u nakousnutého croissantu. Dle jeho výrazu bylo evidentní, že jeho dcera má pravdu. Nepřítomně hleděl na kuchyňskou linku a ani nedutal.

"Vida, Potter," zasyčel Severus potichu. Harry jen lehce pootočil hlavu za zvukem hlasu, ale neotočil se, ani nijak nereagoval. "Můj budoucí zeť," procedil Zmijozel mezi zuby. "Spása mého života."

"Pořád tě to baví, Seve?" odvětil mu hnědovlasý kouzelník "Snášíš mě už přes deset let a za celou tu dobu jsi mi nic pořádně neprovedl."

"Ano, a taky stále z toho mám osypky," pokrčil Severus rameny. "Naštěstí se vždycky oddávající zeptá, jestli někdo nemá námitek." Harry se na něj výmluvně zadíval. "Ale neboj se, já si raději počkám na větu: v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí," a uchechtl se. Nebelvír si povzdychl a napil se již studené kávy. "Co je s tebou?" zamračil se Severus podezíravě, "Vždycky mi to bez skrupulí vrátíš." Harry k němu stočil svůj pohled.

"Bojím se, aby se něco nepokazilo. Znáš Scary, jak dokáže být urputná, zanícená a nepříjemná, když se něco nedaří. Zvlášť, když je to něco, na co se těší už dlouho." Severus zalovil ve vzpomínkách, jak rozlícená byla, když se nevyvedla oslava Miiných kulatých narozenin.

"A ty se divíš? Má být po kom," a pokrčil rameny. "Nesýčkuj, všechno dopadne dobře. A když ne, tak budeme mít aspoň na co vzpomínat, a ona se zas uklidní," a dal Harrymu herdu do zad, až mladý kouzelník hekl. "Máš ji rád, ne?" a zkoumavě se na něj zadíval. Harry jeho pohled opětoval.

"Miluju jí," zašeptal.

"No tak vidíš. Ale nemusíš na to dávat až takový důraz," zavrčel a otočil se ke stolu. Uvelebil se na židli a luskl prsty. Ihned se před ním objevil jeho milovaný horký nápoj a míchaná vejce se slaninou s rozpečenou bagetkou. Bezelstně nasál jejich vůni a pustil se do nich jako hladový vlk. Netrvalo dlouho a dveřmi prošla i paní domu. Byla oblečena do saténového županu a krásné husté kadeře jí spadaly na ramena.

"Dobré ráno, Harry," zašveholila a dotkla se jeho ramene. "Jak se cítíš?"

"Radši bych se utkal znovu s baziliškem," povzdechl si. "Nemám rád tu pozornost a spoustu lidí." Severus se zakuckal, rychle se to ale snažil zamaskovat douškem nápoje. Harry po něm střelil zamračeným pohledem.

"Ale prosím tebe," snažila se ho Mia podpořit, "to Severus se na naši svatbu vyloženě těšil. Pamatuješ, drahý?" a potměšile se na něj usmála. Moc dobře si vybavila, jak jí ani neřekl, že se brát jdou, jen ji prostě vzal a pak si ji jednoduše vzal za ženu, aniž by jí dal vůbec prostor se rozhodnout jinak. To byl celý on. Samé překvapení a nemožnost svobodné volby. Ano, byla pravda, že vlastně nikdy ničeho nelitovala, ale ona by tenkrát tak ráda tu možnost měla. Severus se na ni zakřenil a vycenil lehce zuby.

"Tenkrát byla jiná situace, má milá, a potřeboval jsem vyřešit vše co nejrychleji," snažil se bránit.

"Tak tys potřeboval," pokývala uznale. "Ale co já potřebovala nebo chtěla, to tě nezajímalo. Vždyť jsi mě ani pořádně nepožádal o ruku."

"Ale nakonec před kostelem jsem se tě zeptal!" zvedl zpupně hlavu a přimhouřil oči.

"No promiň, ale oznámit mi před kostelem, že si mě jdeš vzít a zeptat se mě, jestli snad nechci, to pro mě není-žádost-o ruku!" procedila poslední slova přes zuby. Harry se začal potutelně usmívat. Mia věděla jak na něj. Nakonec vstal, stoupl si mezi ně a oběma položil ruce na ramena.

"Děkuju vám," a poplácal je, "už je mi líp. Zvlášť, když vidím, že hůř na tom se Scary, než vy dva, opravdu být nemůžeme," odstrčil se od nich a s úsměvem od ucha k uchu odcházel.

"Aby ses nedivil!" zavolal za ním ještě černovlasý kouzelník. "Je čím dál tím víc po mně!" a odložil příbor trochu energičtěji, než měl původně v úmyslu. Mia se snažila nesmát, ale vůbec jí to nešlo. Šlehl po ní nakvašeným pohledem. Laškovně pohnula obočím a mrkla na něj. "Tak ti teda pěkně děkuju," a zvedl se od stolu.

"Ale prosím tě," chytila ho za ruku, "ty naděláš. Potřeboval trochu podpořit a moc dobře víš, že to s ním umím. Že k tomu občas použiju tebe už je vedlejší," a uchichtla se.

"Začínám litovat, že jsem si tě nechal," povzdechl si.

"To určitě," mávla Mia rukou, "co bys beze mě dělal?"

"Plakal bych jak malý psík," odfrkl. "Tak to zcela jistě ne! Měl bych svatý klid a pokoj a mohl bych se věnovat sám sobě."

"By ses nudil. A navíc, miláčku," vstala, položila mu ruce na hrudník a přitiskla se k němu. Zvedla k němu zrak a zadívala se mu do těch jeho medových očí, které téměř svítily. "Mě tak moc miluješ, že už bys beze mě nemohl žít. Bez lásky svého života," a vtiskla mu stehno do rozkroku. Severus hekl.

"To si ještě rozmyslím, jestli to tak vůbec je," řekl přiškrceným hlasem.

"Ty si nemáš vůbec co rozmýšlet," a přitiskla nohu ještě víc. Severus zvedl ruce ve vzdávajícím se gestu. "Tak je to správně. Doufám, že mě pak pořádně potrestáš, za mou troufalost," zašeptala mu do ucha rozverně. Zmijozelovi se jen zavlnil jeden koutek úst.

"Dobré ráno, rodičové," vytrhl je z jejich rozjímání chlapecký hlas.

"Dobré ráno, Saleme," odpověděli oba sborově se vzájemnými pohledy dosud upřenými do svých očí.

"Jak ses dnes vyspal?" zeptala se ho matka starostlivě a políbila ho do vlasů, které mu potom ještě rychlým pohybem ruky rozcuchala.

"Mamíí," cuknul hlavou, aby se dostal z Miiných spárů. "Už nejsem malé děcko," a nacpal si plnou pusu dýňových koláčků, které se mezitím objevily na stole. Oba dospělí si opět sedli zpět ke stolu.

"No to nejsi, za pár let už z tebe bude dospělý muž. Zvlášť, když letos konečně nastupuješ do školy. Jedenáct let je mladému muži pouze jednou," a usmála se.

"To máš pravdu," odpověděl s plnou pusou, "jenom bych byl radši, kdyby tam nebyl táta. Bude mě určitě pořád šmírovat," zašeptal matce a nenápadně se podíval po otci, který se tvářil, že si čte Denního věštce.

"Tím si můžeš být naprosto jistý," odvětil mu, aniž by zvedl oči od řádků. "Nepustím tě z očí, budu jako tvůj stín," a napil se kávy.

"Tatíí," vydechl chlapec zoufale a propálil ho nešťastným pohledem. Severus se jen poťouchle usmál, a dál se věnoval svému tisku. "Jsi strašný diktátor, abys věděl."

"A že ty tak víš, co to znamená," a podíval se na něj přes kraj novin.

"No… tušení mám určitě," zamumlal téměř nesrozumitelně. Severus prudce složil noviny a položil je na stůl.

"Tak až někdy potkáš opravdového nositele tohoto přirovnání, vzpomeň si, jak úžasného máš otce," a mrkl na něj. "Každopádně, až se nasnídáš, zajdi za sestrou a buď jí k ruce, aby jí neklepla pepka, ano?"

"Ach jo," protočil oči, "nemá spoustu jiných lidí, které by mohla otravovat?" zeptal se s nadějí v hlase.

"Určitě nějaké mít bude, ale já říkám, abys jí pomohl ty," řekl Severus důrazně a gestem ruky svého syna umlčel, když se nadechoval k dalšímu protestu.

"No vždyť to říkám… diktátor," zašeptal. Bradavický ředitel mu uštědřil letmý pohlavek novinami a prstem ho vykázal z kuchyně.

"Drzoune," zavolal za ním ještě a zavrtěl hlavou. Mia je pobaveně sledovala. "Co?" zeptal se jí, když viděl její výraz.

"Celý tatínek," vzdychla slastně a schovala se za šálek s čajem.

"Já bych spíš řekl, že tu prostořekost zdědil po tobě."

"To asi těžko. Já jsem totiž čarokrásné, milé a hodné stvoření, na rozdíl od toho ďábla, který dřímá v tobě," a vyplázla na něj laškovně jazyk. Severus si povzdechl, ale úsměv skrýt nedokázal. Miloval svou rodinu, jen to neříkal nahlas. Za ty roky se změnil hodně, ale některé zvyky mu zůstaly a mezi jeden z nich patřily neprojevy náklonnosti. Nemusel mluvit, jeho manželka i děti věděly, že by je nedal za nic na světě, ušel kvůli nim taky dlouhou a bolestivou cestu. Přes pusu mu ale výrazy lásky prostě nešly. Jeho rodina ho ale jako takového brala a věděla, že jiný už nebude. Prudce se k ní v sedě naklonil, chytil ji za cípy županu a přitáhl si ji k sobě.

"Tak by ses měla snažit, abys ho neprobudila," a propálil ji pohledem. Mia se jen usmála, naklonila hlavu na stranu, a ještě se k němu přiblížila. Položila mu ruce na stehna a lehce mu zaryla nehty přes pyžamo do kůže.

"Já myslím, že bych si s ním hravě poradila," a přisála na jeho rty. Severus jí položil dlaň na zátylek a polibky jí náruživě vracel. Kousla ho do rtu a chvíli ho držela mezi svými zuby. Nakonec ho pustila a vtiskla mu drobný polibek na nos. "Tak, jdu se podívat, jak to tu kolem vypadá," pohladila svého muže ještě po rameni a zmizela ve dveřích.