18. kapitola

Mia nemohla spát. Převalovala se v posteli a hlavou se jí honila spousta myšlenek. Nemohla uvěřit, že by opravdu její manžel spal s jejich švagrovou, protože musel. Ale co když si nevymýšlel? Co když to jinak nešlo? Ale blbost! Okřikla se. Určitě se za nimi jen zavřely dveře a už si to tam rozdávali jak dva nadržení králíci. Tak strašně ji zklamal. Věřila mu jako nikomu v celém svém životě. Milovala ho, pečovala o něj, stála při něm za všech okolností a on se jí takhle odvděčí. Byla tak naštvaná a rozčilená, ale pochybnost v ní hlodala. Měl pravdu, ona ho donutila tam jet. On nechtěl, chtěl být doma s ní a s jejich synem. Užívat si volno, než se zase vrátí do školy a Salem nastoupí do prvního ročníku. To ona ho přesvědčila, aby zas pomohl a jel na tu zavšivenou mudlovskou misi. S ní. S její nejlepší kamarádkou a švagrovou, které věřila, svěřovala se jí a pomáhala jí se vším, s čím potřebovala. Tohle by jí přece neudělala, kdyby nemusela. Ne… jsou to jen výmluvy. Nic jiného. Tak hloupá, aby uvěřila takové sprosté pohádce, není. A obviňovat sebe z něčeho, co provedli oni dva, to tedy ani náhodou. Vstala z postele a zašla do kuchyně uvařit si kávu. Sedla si s ní v obýváku na pohovku a pomalu usrkávala.

"Drahoušku!" ozvalo se do ticha. Mia sebou trhla, jak se polekala.

"Ach, mamko, dobré ráno," pozdravila svou tchyni.

"Co tu, proboha, děláš?" vyzvídala stará žena z obrazu.

"Řekla jsem si, že chvilku pobudu v Londýně. Už jsem tu dlouho nebyla," zalhala.

"Děje se něco?" zeptala se podezíravě své snachy.

"Severus mě podvedl," vyhrkla, aniž si uvědomila, jak rychle se to stalo.

"Co prosím?" protáhla nevěřícně šedovlasá dáma. "Tomu nevěřím, to by ti neudělal," zavrtěla hlavou.

"Ale bohužel to udělal, přiznal se mi k tomu."

"To je nějaká hloupost," nechtěla tomu Eileen uvěřit. Mia si jen povzdechla. V krbu zapraskalo a objevily se zelené plameny, ze kterých vyšel její syn.

"Ahoj mami, ahoj babičko," pozdravil je chlapec obě.

"Dobré ráno," popřály mu obě ženy současně.

"Chceš kakao nebo čokoládu?" zeptala se ho matka starostlivě.

"Ani ne," odmítl Salem. "Proč jsme tady, mami?" zeptal se jí bezprostředně.

"Řekla jsem si, že bychom mohli zase strávit chvilku času tady, dlouho jsme tu nebyli. Za nedlouho nastoupíš do školy a už se tu spolu nedostaneme."

"A proč tu táta nemůže být s námi?" snažil se chlapec vyzvědět. Věděl moc dobře, proč Mia odešla.

"Táta má moc práce," odvětila mu podrážděně, "zvlášť s tetou Hermionou," a podívala se při tom na Eileen. Ta jen vytřeštila oči.

"Táta nemá moc práce, jen jste se pohádali. Vysvětlil mi to," zasadil jí ránu pod pás. Mia si poposedla.

"Aha," odtušila, "a vysvětlil ti taky tatínek proč?" zeptala se trochu kousavě. Doufala, že až tak podrobný Severus nebyl.

"Vysvětlil mi, že udělal něco špatného a ty se na něj proto zlobíš. Že tě chápe, ale ty nechceš pochopit, proč to udělal, a tak potřebuješ čas, aby sis to všechno rozmyslela. Ale že doufá, že se zase usmíříte, protože už udělal spoustu zlého a vždycky jsi stála při něm. Doufá, že ho pochopíš. Taky v to doufám. Nechci abyste se rozvedli, mami," a škytl. Ten malý dohazovač přesně věděl, co udělat, aby jí zahrál na city. Už to nebylo žádné malé děcko. Za pár týdnů nastupoval do školy a byl nejméně o polovinu chytřejší než jeho vrstevníci. Vůbec se nedivila. Měl být po kom a byla na něj hrdá.

"Běž si odnést věci do svého pokoje," pokynula mu matka. Salem poslechl a odešel.

"Hermiona?" vypískla Eileen. Mia se jen smutně usmála a kývla. "Já ho roztrhnu!"

"Ne, Eileen, nechej to být," poprosila ji snacha. Ale už bylo pozdě. Eileen byla pryč.

"Dobré ráno, matko," pozdravil Severus a otočil se ke krbu čelem. Byla rychlejší než ranní průjem. Ještě se nestačil ani nadechnout a už o všem věděla a chtěla ho poučovat.

"Jak jsi mohl!" rozčilovala se.

"Nic o tom nevíš, tak mě laskavě nesuď!" prsknul po ní a zamračil se.

"A ještě s manželkou tvého bratra! Fuj! Styď se!" Severus se narovnal a nasadil nepřístupný a rozhodný výraz.

"Říká někdo, kdo dal každému téměř na potkání!" zasyčel a zaskřípal zuby. Eileen vyvalila oči.

"Co to… jak to… nic o tom nevíš!" křikla po něm.

"Stejně jako ty o mně a Hermioně! Jsi příšerný pokrytec. Kážeš vodu a piješ víno! Pokud chceš někoho odsuzovat, zameť si nejdřív před svým prahem!" a otočil se k odchodu.

"Zranil jsi ji! Ona tě miluje, položila by za tebe život a ty se jí takhle odvděčíš!"

"Já to, kurva, vím matko!" zaječel na ní. "A budeš se divit, ale mrzí mě to. Já tam jet nechtěl. Ona chtěla, ať pomůžu a bohužel jsem se musel zařídit tím nejhorším způsobem, co jsem mohl. Nevadí mi zabít, nevadí mi lhát, nevadí mi zradit ty, kteří si to zaslouží, a jí jsem nikdy ublížit nechtěl, ale musel jsem! Všechno, co se stalo, se stát muselo a Mia to musí pochopit! A pokud ne, tak s tím prostě nic neudělám. Plazit se před ní nebudu a přesvědčovat ji taky ne. Vysvětlil jsem jí to a pokud bude chtít, vysvětlím jí podrobněji, proč k tomu došlo, ale udělal jsem vše pro to, aby pochopila. To, že nechce, za to já nemůžu a pokud mě bude chtít opustit se záští v srdci, tak ať si jde. Ano, to, co jsem udělal, bylo špatné, ale bylo to nutné a chtěl jsem jí vše v klidu vysvětlit, až se vrátím a budeme si moci sednout. Jí nelžu, jí nic netajím, i když jsem se dlouho rozmýšlel, jestli to pro klid neudělat. Ale prostě jsem se rozhodl, že se jí přiznám, jenže viděla něco, co si vytrhla z kontextu a nechtěla se víc bavit. Nedostal jsem ani pořádnou šanci. I když jsem věděl, že když se jí sám od sebe přiznám, může to být konec, ale věřil jsem, že to pochopí, i když jí to bude bolet, navíc s tím, že se to dozví ode mě. Nevím, co pro to víc udělat. Klidně jí vyřiď, že pokud si mě chce vyslechnout, jsem tady, ale dolézat a prosit nebudu. Nemám proč, necítím se vinen," a hrdě zvedl bradu. Eileen zalapala po dechu, najednou nevěděla, co říct. Myslela si, že je to jednoduché jak facka, že si prostě užil a tím to haslo, ale věřila svému synovi. Nelhal by jí. Ať byl jakýkoliv zmetek, jí by nelhal. A věřila, že ani Mie.

"Dobře tedy," kývla a také se hrdě napřímila. Uběhl jen okamžik, než opět zmizela z rámu. Severus si dlouze povzdechl a prudce se otočil. Trvalo to jen pár minut, než se po okolí rozezněl dusot kopyt, psí štěkot a skřek dravého ptáka.

"Vyslechni si ho," sdělila Eileen Mie, když se vrátila do rámu v Londýně. Mia stále srkala kávu, kterou už ale dávno měla studenou. Salem seděl na zahradě na dece v tureckém sedu a studoval knihu, kterou si přinesl s sebou. Na nástup do školy se připravoval poctivě. Chtěl všem ukázat, že je nejlepší a že je hoden svého jména. Navíc ho to bavilo. Mia zavrtěla hlavou a dívala se do hrnku. Tchyni se do očí nepodívala. "Damiano!" zatlačila na ni Eileen. Žena k ní zdvihla zrak. Byl plný slz a smutku. Eileen jí bylo tak líto.

"Ublížil mi, mamko," zajíkla se. Stará paní přikývla.

"Ano, já vím. A je si toho vědom a mrzí ho to. Dej mu šanci ti to pořádně vysvětlit," hájila Eileen svého syna.

"To ti řekl?" smutně si odfrkla.

"Ano," přitakala šedovlasá dáma z obrazu.

"I kdyby to byla pravda, miloval se s jinou ženou, měla ho jiná žena, dotýkal se jiné ženy, nořil se do jiné ženy. Nedokážu si představit, že by se mě jen dotknul."

"Ale dokážeš," povzdechla si Eileen. Mia se na ni překvapeně podívala. "Severusův otec byl proutník, nedokážeš si představit, kolikrát mě podvedl. Věděla jsem to, ale nic jsem neudělala. Až na jedno. Začala jsem ho podvádět taky. Nikdy se to nedozvěděl. Za to já věděla o všech jeho eskapádách. A i tak jsem s ním žila, spala, měla s ním tři děti a milovala ho. Zemřel tak, jak žil. Nikdy jsem ho nelitovala a nikdy jsem mu to nevyčítala."

"Chceš říct, že ho mám taky podvést?" vytřeštila oči. Eileen se rozesmála a mávla rukou.

"Ale ne, ty hloupá," zavrtěla hlavou, "chci tím říct, že Severus má aspoň charakter, když už nic jiného. Tebe miluje a určitě by tě nepodváděl, jak ten můj starý kozel." Mia pokývala hlavou.

"Dobře, rozmyslím si to," a odložila hrnek na stůl. Eileen se usmála. Mia vstala a odešla do ložnice, kde se převlékla. Když se vrátila, opřela se do dveří na terasu. "Saleme," zavolala na syna, sedícího na zahradě. Zvedl hlavu, ale neotočil se. "Pojď, půjdeme do města," a zašla zpět dovnitř. Chlapec protočil oči a bez nadšení se zvedl ze země. Vůbec nikam se mu nechtělo. Mnohem raději by byl doma a coural se po okolí, zkoumal by rostliny a zvířata, s otcem by se učil novým poznatkům. Ale ne, to musel trčet tady, kde nebylo, krom knih, nic záživného a zábavného. Až na matku. S tou bývala legrace, ale teď byla v depresi, tak si s ní moc srandy neužil. Ale poslechl ji. Měl k ní úctu, miloval ji, a i s ní rád trávíval čas.

"Kam půjdeme?" zeptal se otráveně, ale okamžitě se zarazil, když viděl její outfit.

"Co třeba do Příčné ulice?" usmála se. Salemovi se rozzářily oči.

"Vážně?" řekl naráz nadšeně.

"Ano, školní rok se blíží, a tak si myslím, že už je na čase, abychom se podívali po školních potřebách. Seznam mám s sebou," a zamávala mu s ním před nosem.

"Mamí, ty jsi úžasná!" pevně ji stiskl kolem pasu a přitiskl se k ní. Mia se usmála, pohladila ho po hlavě a dala mu pusu na temeno. Záhadně se ještě podívala na Eileen, která se zamračila. Něco měla za lubem.

"Nemyslíš," vložila se do toho, "že by u toho měl být i jeho otec?"

"Měl být u spousty věcí a nebyl u nich," obořila se na ni Mia. "Však s ním může jít příště. Dnes určitě všechno nenakoupíme."

"Doufám, že víš, co děláš, drahoušku," odvětila jí Eileen vážně.

"Věř mi, mamko, vím přesně, co dělám," odvětila tajemně a se zrakem upřeným do jejích očí se rozešla ke vstupním dveřím, kde už na ni čekal Salem.

Nákupy strávili celé dopoledne. Obstarali spíše menší a lehčí věci. Přece jenom ona byla mudla a neměla možnost zmenšovacích nebo levitačních kouzel a Salem kouzlit dosud neuměl. Pokud nepočítala pár drobností. Zvládli dokonce i novou hůlku, ze které měl její syn největší radost. Tu těžkou práci – tedy knihy, kotlík a podobné – se rozhodla nechat na Severusovi. Na oběd se stavili k Děravému kotli, kde byl relativní klid. To hlavní předškolní šílenství mělo začít až za pár dnů. I proto toho chtěla využít. Po jídle se Mia zvedla a položila Salemovi dlaň na hřbet ruky.

"Ještě si na chvilku odskočím, ano? Počkej tady na mě, za chvilku se vrátím." Chlapec se zazubil, byl totiž přesvědčený, že mu matka jde obstarat nějaký dárek.

"Jasně," přitakal a rozložil si na stůl drobnou knihu, kterou si přece jen v Krucáncích a Kaňourech vybral.

"Nikam nechoď! Tome?!" obrátila se na hospodského. Ten jen vzhlédl od výčepu. "Dejte na něj pozor, prosím. Hned se vrátím." Přikývl na souhlas a ostřížím zrakem se zahleděl na Salema. Mia vyšla zpět do Příčné ulice a rozhlédla se. Svižným krokem se po chvilce přiblížila k rozcestí dvou ulic. Znovu se nenápadně rozhlédla, jestli ji někdo nepozoruje. Jakmile se přesvědčila, že je vzduch opravdu čistý, jako duch zaplula do Obrtlé ulice. Během okamžiku vešla do obchodu Borgin and Burkes. Jakmile otevřela dveře, zazněl jí nad hlavou zvonek. Srdce se jí rozbušilo. Všude kolem se nacházely tajemné předměty. Od scvrklých hlav, přes kosti a lebky, zakrvácené svitky až po velkou dřevěnou skříň. Do nosu ji uhodil pach hniloby. Uvnitř obchodu bylo hrobové ticho, které narušoval jen tikot hodin a škrábání brku po pergamenu. To naráz ustalo. Za pultem stál starý nahrbený muž s mastnými vlasy. Zamrkal a brk odložil.

"Přejete si, madam?" zachraptěl a zvědavě si ji prohlížel. Mia byla oblečená v černých upnutých šatech až na zem s roztřepenými konci a v ruce držela velmi elegantní vycházkovou hůlku. Pan Borgin usoudil, že v ní má uloženou hůlku kouzelnickou, tak, jako měl například Lucius Malfoy. Věděla, jak má vypadat, aby zapadla. Žila se Severusem velmi dlouho. Rudá rtěnka jí zdobila rty a ona si je smyslně olízla.

"Vskutku si přeji, ano," odvětila mu povýšeně a zalovila ve svém černém psaníčku. Vytáhla malý útržek pergamenu a položila ho před obchodníka na pult. Tomu se zkřivil úsměv na tváři.

"Madam přesně ví, co chce," přitakal uznale a mávnutím prstu otevřel zásuvku pod pultem. Vytáhl malý lesklý předmět a postavil ho před zákaznici. "Proto vám asi nemusím vysvětlovat, jak cenná a zakázaná tato věcička je," a ďábelsky se na ni usmál.

"To bezpochyby nemusíte," odvětila a pro předmět se natáhla. Borgis po něm hmátl a přitiskl si ho k hrudi.

"A má madam čím zaplatit?" zeptal se sladce.

"Samozřejmě!" vyštěkla po něm. "Co si to dovolujete?" a otočila se k odchodu. Srdce jí ale tlouklo, jako kdyby jí chtělo vyskočit z hrudi.

"Pak je tedy vaše," a znovu položil malý předmět na pult. Mia se prudce otočila a z hlubokého výstřihu vytáhla měšec s galeony. Mrskla s ním na pult a propalovala majitele obchodu pohrdavým pohledem. Ten ho vysypal a přejel svou strupatou rukou po jejich povrchu. Zazubil se svým shnilým úsměvem a úslužně se uklonil. "Uctivý služebník, madam." Mia přimhouřila oči a našpulila rty. Přijala předmět od pana Borgise a tak, jak předtím vytáhla z výstřihu měšec, ho do něj nyní schovala. Bez rozloučení vyšla z obchodu. Jakmile opustila Obrtlou ulici, opřela se v Příčné o zeď a zhluboka oddechovala. Když se jí dech zklidnil a srdce uklidnilo, vrátila se zpět do Děravého kotle pro své jediné dítě.