19. kapitola

Nakonec strávili pěkné odpoledne. Večer si ještě zahráli kostky, a když už se chlapci začaly klížit víčka, poslala ho do postele. Nalila si sklenku červeného vína a uvelebila se na pohovce na terase. Venku už byla tma, ale bylo teplo, svítil měsíc a hvězdy. Bylo jasno a temná čerň nebe byla nádherná. Sáhla si na svou hruď a zkontrolovala, že zakoupený předmět je stále na svém místě.

"Fiškusi!" zvolala do ticha. Netrvalo to ani minutu a domácí skřítek byl u jejích nohou.

"Ano, paní?" pískl s očekáváním.

"Pán je doma?" zeptala se ho s nepřítomným pohledem.

"Ano, madam," přisvědčil skřítek, "pán je v pracovně a studuje."

"Studuje?" podivila se a pozdvihla obočí.

"Ano, prosím. Od té doby, co se pán vrátil, je ponořený v knihách."

"Mhm," odtušila Mia a točila se sklenkou vína v rukách.

"Něco bych po tobě potřebovala, Fiškusi," řekla po chvíli. Ten ji dychtivě pozoroval. Rád jí pomáhal, nikdy jí nic neodmítl. Byla na něj hodná, měla ho ráda a pomáhala mu. Spoustu se toho změnilo od té doby, co byla součástí snapeovského sídla a přispěla k tomu ona. Už nebyl jenom sluha, ale byl součástí rodiny. Zasloužila se o to, aby měl i své volno a názor. Byl jí za to vděčný. Sklonila se k němu a něco mu pošeptala do ucha. Vytřeštil svoje malinká očka, že najednou vypadaly jak velké knoflíky.

"To Fiškus nemůže, paní, to nejde. Kdyby to pán zjistil, tak by Fiškuse zabil nebo hůř, vyhodil," a zamával rukama v protestu.

"Neboj se, příteli," ubezpečila ho žena, "nic ti neudělá. O to se postarám," řekla pevně a zdvihla bradu. "Až ho budeš mít, vrať se. Přesuneš mě domů a dohlédneš na Salema, ano?" Skřítek přikývl a přemístil se pryč. Dívala se do prázdna. Domů. Byl to vůbec ještě její domov? Však se to za chvíli dozví. Fiškus se během několika minut vrátil. Roztřesenýma ručkama jí podával malou křišťálovou lahvičku. Přijala ji od něj a zasunula si ji do dekoltu k prvnímu předmětu. Dopila víno a vstala. "Děkuji ti Fiškusi, jsem ti zavázána." Skřítek se rozzářil. Mia přistoupila ke krbu a pokynula mu, aby ji přesunul. "Kdyby se Salem probudil, řekni mu, že se vrátím co nejdřív. Dávej na něj pozor." Skřítek pokýval hlavou, až mu uši plácaly kolem hlavy. Vhodil trochu letaxu do krbu a jakmile do něj Mia vstoupila, vyslovil adresu. Do vteřiny byla pryč.

Dům byl ztichlý, obývák jen mdle osvicovaly louče. Přistoupila k baru a nalila do sklenky bourbon. Vytáhla z výstřihu křišťálovou lahvičku a nakapala do obsahu sklenky tři kapky. Opět ji zašpuntovala a odložila na stolek. Vytáhla z dekoltu malou ampulku a odlomila jí vršek. Vyšlo z ní drobné zasyčení a závan chladu. Otřáslo jí a na pár okamžiků měla pocit, jako kdyby už nikdy neměla být šťastná. S drobným zaváháním obsah ampulky vylila do bourbonu. Z tekutiny začala stoupat drobná mlhovina, která se za několik vteřin rozplynula. Srdce jí začalo bušit. Opravdu to chtěla? Najednou si nebyla tak jistá. Couvnout už ale nesměla. Jestli ho má nenávidět, ať je to se vším všudy. Sobě nalila víno, uchopila sklenku s bourbonem a bez zaklepání vstoupila do pracovny. Severus prudce vzhlédl od rozečtené knihy. Na chvíli se zasekl. Nečekal ji tu. Měla tvrdý a nečitelný výraz. Zaregistroval dvě skleničky v jejích rukách. Došla před jeho stůl a podala mu bourbon. Propalovala ho ohnivým pohledem. Poznal, co se za ním skrývá. Nápoj přijal a přiložil si ho k ústům. Naráz se zastavil a přičichl k němu. Jeho cvičený nos rázem poznal, s čím má tu čest. Sklenici prudce odložil na stůl a přimhouřeným pohledem se na Miu zadíval. Zaskřípal zuby.

"Neočekáváš, že to vypiju," procedil skrz ně.

"Ale ano, očekávám. A ty to vypiješ, drahý," odvětila mu ledově s ironickým tónem v hlase.

"Nevidím důvod, proč bych to měl dělat," zasyčel a prudce vstal od stolu.

"Protože ti nevěřím!" štěkla po něm. "Lhal jsi mi a…"

"Já – ti – nelhal!" zaburácel, až Mia nadskočila. Rozzuřeně se přeměřovali pohledy. Na chvíli se rozhostilo ticho, které narušovalo jen hlasité dýchání.

"Buď to vypiješ," zašeptala, "nebo je mezi námi definitivní konec a už tě nikdy poslouchat nebudu," pohrozila mu.

"Dobře," souhlasil po dlouhém tíživém tichu. "Vypiju to, aby ses dozvěděla pravdu na všechno, co budeš chtít. Počítej ale s tím, že ta pravda může být doopravdy bolestivá. A pokud se po tom všem přesvědčíš, žes udělala chybu, když jsi mi nevěřila, tak už nikdy, opakuju nikdy, mi veritasérum s esencí z mozkomora nepodáš a už nikdy o mně nezapochybuješ. A pokud ano…" odmlčel se, "už nikdy neuvidíš mě, svého syna, svou rodinu. Přijdeš o všechno," zavrněl zlověstně. Mia chvíli přemýšlela.

"A co když se nebudu moct smířit s tím, že jsi šoustal jinou?" zeptala se tvrdě.

"Pak to budu respektovat," a lehce se uklonil. Mia pokývala hlavou a olízla si rty. Přejela si zuby po vrchním rtu a napila se svého vína.

"Souhlasím."

"Dobrá tedy," usadil se Severus zpět do svého křesla a zavdal si ze sklenky s bourbonem. Mia polkla. Opravdu to udělal. I když věděl, co obsahuje. Severusovi přeběhl mráz po zádech. Otřásl se. Chvilku jím prostupoval chlad a pociťoval nervové záškuby. Po několika okamžicích ale pominuly. Mia se k němu pomalu rozešla a několikrát ho míjela za jeho zády. Přecházela sem a tam a dívala se na něj.

"Co pro tebe znamenám?" položila první otázku.

"Jsi moje manželka," odvětil jí monotónně.

"Ale co pro tebe znamenám?" procedila skrz zuby.

"Znamenáš pro mě mnoho. Nechci si představit život bez tebe," sdělil druhou odpověď po chvíli mlčení. Mia polkla.

"Nechceš nebo neumíš?"

"Neumím."

"Miluješ mě?" špitla a dál přecházela za jeho zády.

"Ano, hluboce," dostala další jednotvárnou odpověď. Cítila, jako by jí spadl kámen ze srdce. Začala se mírně uklidňovat. Srdce, které jí ještě před chvílí tlouklo jako o život se zpomalovalo. Zastavila se.

"Odsuň se od stolu, prosím," požádala ho. Bez protestu její přání splnil. Obešla ho a sedla si před něj na stůl. Položila si chodidla na křeslo mezi jeho nohy a dívala se mu do očí. Do těch jeho medových očí, které téměř svítily.

"Proč jsi mi ublížil?"

"Nikdy bych ti nechtěl ublížit záměrně. Teď jsem ti ublížil, protože jsem musel. Jedná se ale o psychické ublížení, ne fyzické. Obětoval bych pro tebe život a nikdy bych tě nezradil. Teď ale nešlo o tvůj život, ale o možné životy jiných lidí. Nevěděli jsme to jistě a dosud to jistě nevíme, máme jen domněnky. Museli jsme se obětovat, abychom na sebe neupoutali pozornost a dostali se pod kůži špatnému černokněžníkovi. V boji jsou oběti nutné, i když jsou bolestivé. Raději bych ale položil svůj život, než aby se ti něco stalo," Severus dosud neuhnul pohledem. Stále se vpíjel do jejích očí a mrkal jen sporadicky.

"Podvedl jsi mě někdy?" pokračovala po chvíli.

"Ano," a pomalu mrkl. Mie se opět srdce rozbušilo.

"S kým?"

"S Hermionou."

"Jen s ní?" pozvedla hlavu a dál ho propalovala pohledem.

"Ano," vydechl.

"Kolikrát?"

"Dvakrát." Mia se napřímila a vydechla. Pevně sevřela čelisti a přejela si zuby o sebe.

"Proč?"

"S Hermionou jsme se při příjezdu pohádali. Byl jsem velmi naštvaný. Měli jsme ale vystupovat jako šťastný pár. Nakonec jsme to zakamuflovali jako zbytečnou manželskou hádku. Spal jsem na pohovce a všiml si, že jsou v apartmánu kamery. Pokud jsme měli vystupovat jako usmířený zamilovaný pár, nesměl jsem spát na gauči a bylo by krajně podezřelé, kdybychom naše usmíření nestvrdili, zvlášť, když jsme byli pod dohledem. Tím, že jsme se spolu vyspali jsme Cranea utvrdili v tom, že jsme pro něj vhodní kandidáti. Při tanečním večeru nás nechal vyhrát a pozval si nás ke stolu. Vyptával se na velmi osobní záležitosti. Bylo nám jasné, že s námi má nějaké plány. Hermioně podstrčil nejspíš něco do pití. Jeden den jsme si chtěli jen provětrat hlavu. Zašli jsme na výlet, ale stihla nás bouře. Schovali jsme se v chatě. Droga, kterou Crane Hermioně podal, účinkovala jako velmi silné afrodiziakum. Neuměla se ovládnout. Neustále po mně vyjížděla. Nechtěl jsem, ale pak už jsem nedokázal odolat. Měl jsem se víc snažit, ale nešlo to." Poprvé přerušil se svou ženou oční kontakt. Bylo mu ze sebe zle. A tušil, že i jí z něj bylo špatně. Hlasitě polkla a nadechla se. Zavřela oči. Cítila, že jí začínají pálit slzy. Pravda byla opravdu bolestivá a najednou nevěděla, jestli chce vědět víc. Pokud si ale měla udělat obrázek o jeho věrohodnosti, couvnout už nemohla. Chtěla mu důvěřovat.

"Líbilo se ti to s ní?" zeptala se ho roztřeseným hlasem.

"Ano," odvětil opět monotónně. Mie se rozklepala brada. Tohle nechtěla slyšet. Prudce vstala a začala přecházet po místnosti.

"A jak moc?" zajíkla se.

"Byla… jiná," odvětil, "nejdřív mi to nebylo příjemné, myslel jsem na tebe. Představoval jsem si tebe. Nechtěl jsem s ní být, ale musel jsem. V chatě jsem se bránil, ale nakonec jsem podlehl, to už jsem si tě nepředstavoval."

"Líbí se ti?" pokračovala už téměř plačtivě.

"Ano, je to pěkná žena," přitakal.

"Přitahuje tě?"

"Nijak zvlášť," zavrtěl hlavou, "ty mě přitahuješ."

"Miluješ ji?" zašeptala.

"Ne," odvětil okamžitě, jednotvárně, ale důrazně.

"Co k ní tedy cítíš? Včera nevypadalo, že nic," odsekla mu.

"Cítím k ní vděčnost. Díky ní opět vypadám téměř normálně. Cítím, že jsem poznal, že spolu máme mnoho společného a že jsem jí křivdil v mnoha ohledech. Cítím, že po tobě se jí mohu svěřit a mohu jí věřit. Cítím, že jsme přátelé a můžeme se na sebe spolehnout. Ale jako k ženě k ní necítím nic." Mia se zastavila u okna a dívala se do tmy. Dlouho tam stála a nic neříkala. Ani Severus nepromluvil.

"Chtěl ses mi přiznat?" položila nakonec další otázku.

"Ano," přisvědčil jí, "ale až by byla vhodnější příležitost. Nechci mít před tebou žádné tajnosti, které by ohrozily tvou důvěru. Raději jsem se rozhodl zvolit vztek před nedůvěrou." Mia se otočila a vrátila se ke stolu. Opět se usadila před ním. Oči mu svítily a ona se do nich vpíjela. Její oči byly zarudlé a slzy jí zanechaly stopy na tvářích.

"Jak se k tomu staví ona?" zeptala se tiše.

"Je na dně. Představovala si vše jinak. Bojí se, že přijde o Silviuse, o tebe. Je nešťastná, považuje se za děvku. Ona nemá náturu pro takové akce."

"Proboha," zděsila se Mia, "ona to chce říct Silviusovi?"

"Doufám, že ne," zamrkal profesor. Mia pokývala hlavou.

"V tomhle s tebou souhlasím," a znovu zamyšleně upila vína. "Kdybys musel, udělal bys to znovu?" zeptala se po chvíli ticha.

"Kdyby nebylo zbytí, tak ano," přisvědčil.

"A kdyby bylo?"

"Tak nikoliv. Nemám to zapotřebí. Miluji tebe a jsem s tebou šťastný. Nechci ti ubližovat, chci s tebou žít a umřít," odvětil upřímně. Pokývala hlavou a dopila. Postavila skleničku na stůl a vstala. Rozešla se ke dveřím. "Damiano," zavolal na ni, jakmile položila ruku na kliku. Neotočila se, ale nestiskla ji. "Já vím, že svou lásku vůči tobě nedávám dostatečně najevo. Vlastně ji nedávám najevo vůbec. To ale neznamená, že tě nemiluju a podvádím tě. Jen to prostě neumím," hlesl. Pootočila k němu hlavu.

"Byla jsem si vždy tvou láskou jistá, nikdy jsem o tobě nepochybovala. Až do teď. Smířila jsem se s tím, jaký jsi, nikdy jsem nečekala nic víc, než cos mi byl schopen poskytnout," a otevřela dveře.

"Omlouvám se," zašeptal, "odpusť mi." Mia se k němu obrátila a chvíli se na něj dívala. Byl unavený, oči měl propadlé s temnými kruhy pod nimi. Vypadal tak na sto let, i když mu bylo sotva padesát.

"Dej mi čas," odpověděla mu bez pohnutí v hlase. "Musím si to všechno nechat projít hlavou." Severus pokýval a zavřel oči. Opřel si hlavu o opěradlo křesla a hlasitě vzdychl. Mia zavolala Fiškuse a nechala se přesunout zpět do Londýna. Zkontrolovala svého syna, který v tichosti spal ve své posteli a odešla do koupelny napustit si vanu a přemýšlet.