20. kapitola

Dny ubíhaly a nový školní rok se blížil. Salem byl chvíli s matkou, chvíli s otcem. Mia se stále ještě nerozhodla, jakým směrem se bude ubírat dál jejich manželství a dávala si na čas. Severus se svým synem obstaral zbytek záležitostí před odjezdem do Bradavic jak na Příčné ulici, tak u nich doma. Eileen byla tichá spojka mezi jejich dvěma domy, stejně jako Fiškus. Jak se ale blížilo září, když se Salem nacházel u Mii, pobýval už bradavický ředitel na hradě a chystal vše pro příjezd studentů. Trpělivě čekal na vyjádření své manželky a nijak na ni netlačil. Neměl ani jak. Nevídali se, nemluvili spolu. Hermiona, jako jeho zástupkyně, už také zastávala své místo a pomáhala mu. Několik dní po jejich návratu z Craneova penzionu se sešli s Pastorkem a vše mu vylíčili. Penzion přestával přijímat objednávky, stávající hosté dokončili své uhrazené pobyty a zaměstnanci se začali strachovat o své živobytí. Netrvalo dlouho a penzion byl uzavřen. Majitel zmizel neznámo kam a žádný ze zaměstnanců nebyl oprávněný k nakládání s účetnictvím. O to se staral výhradně Crane. Hermionu občas pobolívala hlava, nebylo to ale nic, co by ji nějak zneklidňovalo. Když toho měla moc, na pravidelnou migrénu byla zvyklá. Svědomí ji stále hryzalo, ale už podstatně méně než před několika týdny. Začala se se svou situací smiřovat a věřila, že postupem času vše uzamkne a bude zase všechno v pořádku. Silvius neměl žádné podezření, nic na ní doposud nepoznal. Byla za to ráda. Milovala ho a nechtěla o něj přijít. Pravdu mu ale říct nehodlala. Věděla, že by to nepochopil a zuřil by. Naopak v posteli si začali rozumět ještě víc než předtím. Přestala se ostýchat a začala se svěřovat se všemi svými představami a Silvius všechna její přání plnil. Byl příjemně překvapený a jejich hry ho nesmírně bavily. Navíc byl rád, že je k němu Hermiona upřímná a své touhy plně prezentuje. Poslední večer před prvním zářijovým dnem, zašli s jejími rodiči v Londýně do italské restaurace na Piccadilly Circus. Dlouho už s nimi nikde nebyli a nápad to byl opravdu báječný. Bavili se dlouho, až téměř ztratili pojem o čase. Nakonec se před desátou hodinou večerní zvedli a před restaurací se rozloučili. Rodiče si zavolali taxi a nechali se odvézt domů. Manželé Snapeovi se rozešli do odlehlejšího koutu náměstí, aby se mohli přemístit.

"Hermiono?" ozvalo se za jejich zády, když míjeli Shaftesburyjskou kašnu. Poznala ten bulharský přízvuk hned. Zastavila se a otočila se. Silvius se také ohlédl.

"Viktore!" usmála se a muže objala.

"Pane profesore," podal Viktor Krum ruku černovlasému muži. Ten si ho přeměřoval nečitelným výrazem ve tváři. "Dlouho jsme se neviděli," a stále držel ruku ve vzduchu.

"Ach ne, Viktore, tohle není profesor Snape," zavrtěla Hermiona hlavou, "to je jeho bratr, Silvius. Můj manžel," objala ho kolem paže a přitiskla se k němu. Silvius mlčky nakonec podanou ruku přijal a velice pevně mu ji stiskl. Viktor udělal to samé.

"Těší mě," řekl Silvius odměřeně.

"Mě také," odvětil mu Krum upřímně.

"Viktor byl u nás v Bradavicích na Turnaji čtyř kouzelníků, když jsem chodila do čtvrtého ročníku. Trávili jsme spolu tenkrát čas," vysvětlovala Hermiona Silviusovi. "Ale už je to dlouho, co ses neozval. Co tu vlastně děláš?" zeptala se ho zvědavě.

"Přátelské utkání ve famfrpálu před mistrovstvím. Stále mě trápí, že jsem nezískal titul, tak jsem se nedávno vrátil a pokusím se o to znovu," odpověděl na její otázku.

"Vážně?" vystřelilo Hermioně obočí vzhůru. "Tak to ti přeji hodně štěstí," a usmála se.

"Děkuji," uklonil se Viktor, "rád jsem tě viděl, Hermiono. A vás jsem rád poznal, pane Snape," otočil se k jejímu doprovodu.

"Nápodobně," zavrčel uctivě Silvius a stiskl Hermioně ruku.

"Měj se krásně, Viktore a držím palce," zvedla oba prsty do vzduchu. Nakonec mu zamávala. Také zdvihl ruku na pozdrav. Když odcházeli, ještě se na něj otočila a usmála se. Viktor na ni hleděl kamenným výrazem. Jinak to ani neuměl.

"Viktore, držím ti palce, Viktore, dlouho ses neozval, Viktore," napodobil vysoký Hermionin hlásek Silvius. Hermiona se uchechtla a plácla ho dlaní do paži.

"Nech toho," okřikla ho.

"Jsem netušil, žes chodila s takovým namachrovaným floutkem," zkřivil tvář do šklebu.

"Nechodila," pokrčila rameny, "jen jsme spolu trávili čas. Já se učila, on vedle mě seděl, pozoroval mě, nemluvil. On toho vlastně nikdy moc nenamluvil. Dělala jsem mu společnost, když trénoval. Nikdy jsme spolu nic neměli, ty žárlivko," zasmála se.

"Já nežárlím," bránil se Silvius nepřesvědčivě.

"Jistě, miláčku," a dloubla do něj prstem. Silvius se zašklebil a vyplázl na ni jazyk. Usmála se a opět ho vzala za ruku. Rozhlédli se kolem sebe, zda je v přítmí uličky nikdo nevidí a přemístili se domů.

Salem už měl vše sbalené. Jeho velký lodní kufr stál u dveří a čekal, až ho Fiškus doručí na nádraží King´s Cross. Chlapec seděl v křesle v obýváku a nervózně klepal nohou. První školní den byl tady, hodina odjezdu se blížila. Měl strach, že si nenajde kamarády. Bál se, že nezapadne. Že se mu budou spolužáci posmívat, že je synem ředitele. Nebo naopak se mu budou chtít vetřít do přízně, aby měli výhody. Otec ho vždy podporoval a tvrdil mu, že se nic takového nestane, protože ani jemu nehodlal nadržovat a chtěl se k němu chovat stejně, jako ke všem ostatním. Salem se také obával Moudrého klobouku. Měl strach, že ho zařadí do špatné koleje a otec bude zklamaný. Tak, jak se do školy předtím těšil, se teď bál úplně všeho a nejraději by zůstal doma. To ale možné nebylo. Severus vyšel z ložnice a pokynul chlapci, že je na čase jít. Neochotně poslechl. Když dorazili na nádraží, Mia už na ně čekala. Prošli zdí na nádraží devět a třičtvrtě, kde už stála červená lokomotiva, ze které stoupala pára. Fiškus už dávno zařídil naložení zavazadla do vlaku.

"Opravdu tam musím?" zeptal se nervózním hláskem plným obav černovlasý chlapec. S nadějí v očích se zadíval na oba své rodiče.

"Ano, miláčku, musíš," kývla jeho matka, objala ho a přitiskla ho k sobě.

"Mamí," odstrčil ji od sebe a uhladil si vlasy, "tady né," zašeptal a našpulil rty. Mia se široce usmála.

"Uvidíme se na hostině," loučil se s ním Severus. "Teta Hermiona si vás po příjezdu vyzvedne." Chlapec pokýval hlavou a přistoupil ke schodkům do vlaku.

"Mám vás rád," rozloučil se s nimi a nastoupil. Vybral si prázdné kupé a usídlil se tam. Mia se Severusem na peróně osaměli.

"Já…" vydechli oba sborově. Mia se usmála a sklopila hlavu.

"Už ses rozmyslela?" zeptal se jí po několika vteřinách ticha její manžel. Zvedla bradu a střetla se s jeho medovým pohledem. Pomalu mrkla a pokývala hlavou.

"Ano," přisvědčila.

"A?" pozvedl Severus obočí. Přistoupila k němu, položila mu dlaně na hruď a natáhla své rty k jeho. "Odpustíš mi?" zašeptal, než se jejich rty spojily v něžném polibku.

"Už jsem ti dávno odpustila," odpověděla mu tiše, jakmile se jejich rty opět oddělily. Severusovi se lehce zdvihly koutky a opřel si čelo o její.

"Miluju tě," řekl téměř neslyšitelně. Mia se usmála.

"Já vím," odvětila mu a vzápětí pevně zavřela oči a schovala hlavu mezi ramena, když píšťala lokomotivy hlasitě zahvízdala. Přitulila se ke svému muži a podívala se na vagóny. Z jednoho z nich jim s úsměvem od ucha k uchu mával jejich syn. Už nebyl tak nervózní. Měl radost, že se jeho rodiče usmířili. Najednou se mu do školy jelo mnohem lehčeji. Vlak se rozjel, míjel jednoho rodiče za druhým, kteří si mohli ruce vykloubit, jak mávaly svým ratolestem a naposledy je měli možnost spatřit. Mia opět zdvihla hlavu ke svému manželovi a usmála se na něj. Pohladil jí prstem po tváři a znovu ji jemně políbil.

"Už jsi měla někdy tu čest navštívit nádražní záchodky?" zeptal se jí v polibku. Mia vyprskla smíchy a pěstí ho lehce praštila do hrudníku.

"Ty jsi tak úchylný, Severusi Snape," zavrněla mu do ucha. "Co kdyby ses ještě chvíli se mnou zdržel v našem londýnském domě, než mě pošleš zpátky domů a sám se přesuneš do práce?" zašeptala a stiskla zuby jeho lalůček.

"Myslím," pokrčil rameny, "že ještě několik minut obětovat mohu," a zdvihl jeden koutek úst.

"Jen několik?" zeptala se zklamaně a pozvedla obočí.

"S tím, jak ti to dnes sluší, a jak moc po tobě toužím, to déle trvat nebude," a přitiskl ji k sobě. Pevně ji objal, vjel jí rukou do vlasů a vtiskl ji dlouhý polibek na temeno hlavy. Hlasitě vydechla, zavřela oči, objímala ho kolem zad, měla položené ucho na jeho hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce. Usmívala se a opět se začala cítit šťastně.

"Překvapila jsi mě… velice," protrhl Severus ticho, když se jeho dech zklidnil. Opíral se o čelo postele a Mia se mu choulila v náručí. Šimrala ho prstem po jizvách na hrudi a břiše a pravidelně oddechovala.

"Čím?" podivila se a nepřestávala ve své činnosti.

"Veritasérum a esence z mozkomora? Na mudlu velice netypické." Mia zastavila prst uprostřed jeho břicha a otočila k němu hlavu.

"Děkuji ti," odvětila ironicky.

"Ne, tak jsem to nemyslel," a hlasitě vzdychl.

"Víš, miláčku, jsem sice mudla, ale s tebou žiju už pěkných pár let a za tu dobu jsem toho už spoustu pochytila. Nemám magickou moc, ale umím číst a ty máš spoustu zajímavých knih. Číst jsem začala už když jsme spolu začali žít, a to jsem ti tenkrát říkala. Myslíš, že bych přestala? Když jsi v Bradavicích a já mám čas, tak hodně studuju v tvojí pracovně," a dloubla ho prstem do žebra. Severus syknul. "Tam jsem narazila mimo jiné i na veritasérum," pokračovala dál, "a jelikož ty jsi velice silný a schopný kouzelník, bylo mi jasné, že pokud bych ti podala jen tuto substanci, mohl by ses jí bránit a nemusel bys mi říct pravdu. Prostě bys mi mohl lhát. Jenže v kombinaci s esencí z mozkomora se už ubránit nedokáže nikdo," pokrčila rameny.

"Předpokládám, že veritasérum sis obstarala z mých zásob," zavrčel trochu rozmrzele.

"Samozřejmě," přisvědčila.

"Já toho skřítka přetrhnu," zasyčel.

"Ale drahý, nejsi teď nakonec rád?" zeptala se nevinně s potměšilým úsměvem. Severus jen zamručel.

"Ale kde jsi sehnala esenci?" zamračil se.

"To asi nechceš vědět," povzdechla si.

"Nebyla jsi v Obrtlé, že ne?" sedl si a tím Miu donutil opustit jeho hruď. Ta polkla. "Damiano!" zhrozil se, "jsi normální?" zvedl hlas.

"Žiju s tebou, takže nemůžu být normální," odvětila mu klidně.

"To je rána pod pás," ukázal na ni prstem a přimhouřil oči.

"Říká někdo, kdo udělal to samé," a nevinně na něj zamrkala.

"Dobře," zavrčel, "zasloužil jsem si to," a znovu si lehl. Mia si lehla vedle něj. Oba se dívali na sametová nebesa.

"Když s ní budeš sám…" začala tiše.

"Tak se nic nestane," zvýšil trochu hlas. "Nevěříš mi?" a otočil k ní hlavu. Mia mlčela. "Pokud mi nevěříš, asi nemá smysl, abychom se spolu bavili," udeřil ostře. Mia zavrtěla hlavou.

"Věřím ti, Severusi," odvětila mu znovu klidně. "Přemýšlela jsem opravdu dlouho a žiju prostě s nebezpečným mužem. Máš svou minulost, špatnou i lepší, říkáš sice, že nepracuješ pro vysoce postavené osoby, a když po tobě někdo něco chce, vztekáš se a odmítáš, ale stejně to nakonec přijmeš. Tobě akce chybí. Nevyhledáváš ji, ale nakonec jsi rád, když se jí můžeš někdy zúčastnit. Myslíš, že nevím, že se setkáváš s pane Johnsonem a trénuješ u něj? Myslíš, že nevím, že se udržuješ ve formě, a že pořád střílíš? Myslíš, že nevím, že ses naučil řídit auto? Myslíš, že nevím, že přijímáš drobné operace v rámci školního roku, které ti nenarušují výuku a ředitelování? Vím víc věcí, než vůbec tušíš. Ale nikdy by mě nenapadlo, že by ses prostě vyspal s jinou. Až když jsem ti podala veritasérum, a tys mi řekl pravdu, jsem pochopila, kam až tvoje služba sahá. Mohla bych ti ji zakázat, nebo se o to alespoň pokusit, ale ty bys pak nebyl šťastný," a smutně se usmála. Severus mlčel a nečitelně se na ni díval. Musel uznat, že byl v šoku.

"Někdy bych si i přál, abys mi to zakázala. Já… já chci, abys ty byla šťastná," odvětil jí tiše. Mie zacukal jeden koutek.

"To budu, když budeš ty, a když se mi pokaždé vrátíš domů v celku, abych tě nemusela skládat jako puzzle. Všechno ostatní beru jako fakt. Jen prostě na sebe dávej pozor." Severus se vzepřel na lokti a pozoroval její obličej. Položila mu dlaň na tvář a přejela palcem po jeho spodním rtu. "A mimochodem," protrhla vzácný okamžik, "já taky navštěvuju pana Johnsona," oznámila mu s šibalským úsměvem.

"Damiano!" rozšířil Severus oči.

"No co? Myslíš si, že můžeš mít tajemství jenom ty?"

"Já ale nemám…" přerušila ho prudkým polibkem a převalila ho na záda. Obkročmo si na něj sedla a divoce ho líbala.

"Mlč už," přikázala mu ostře a kousla ho do spodního rtu. Severus jen tiše zaúpěl.