39. kapitola

04.02.2018

Severus se zběžně rozhlédl po obývacím pokoji. Všichni radostně halasili a věnovali se vánočním radovánkám. Dospělí spolu hovořili, mladí vymýšleli vylomeniny a pomáhali s posledními úpravami před velkou večeří. Černovlasý kouzelník mezi nimi ale nezahlédl Constance a Siriuse. Ne, že by jeho zrovna chtěl vidět, ale v její přítomnosti by byl rád.

"Dáš si aspoň vodu?" otočil se k Elektře. Normálně by tak zdvořilý nebyl, vodu by jednoduše přivolal, ale potřeboval z toho randálu také na chvilku pryč. Blondýnka přikývla a mile se na něj usmála. Vstal a ponechal ji svému osamělému osudu. Jakmile vyšel do chodby, zatarasil mu cestu jeho nenáviděný spolužák. Oba hrdě zvedli bradu a propalovali se pohledy.

"Na chvíli ti zabavím tu tvojí křehotinku," zavrčel podrážděně. "Ale jenom na chvíli," zvedl varovně prst. Severus se snažil netvářit nechápavě, když ho Sirius obcházel a stále z něj nespouštěl zrak.

"Cože?" vytáhl obě obočí a otáčel se za ním, než zmizel v obýváku. Nakonec si odfrkl a zaplul do dveří kuchyně. Zastavil se v nich, když u stolu uviděl Connie. Srdce se mu rozbušilo. Netušil, že bude tady. Seděla k němu zády a hrála si s poloprázdnou sklenkou. Vstoupil do místnosti a odkašlal si. Zrzka se ohlédla přes rameno, kdo ji zase ruší v její melancholické náladě. Když spatřila jeho, rozšířila oči, okamžitě se napřímila. Severus zamířil ke kuchyňské lince.

"Děje se něco?" zeptal se jí jak nejledabyleji dovedl. Ze skříňky vytáhl sklenku a napustil do ní vodu z kohoutku. Otočil se ke Constance a opřel se o pracovní desku.

"Nic, co by?" a rty se snažila napodobit úsměv.

"Že jsi tady," a stále se na ni uhrančivě díval.

"Potřebovala jsem na chvilku ticho. Je tam až moc hluku. Nejsem zvyklá na tak velký počet lidí," zalhala polovičatě, protože nepotřebovala ticho. Bavila se dobře, než uviděla ji. Že ale nebyla zvyklá na takový velký počet lidí byla pravda.

"Nápodobně," přitakal jí lektvarista a upil ze sklenky, kterou měl připravenou pro Elektru, aniž by si to uvědomil. "Vypadáš ale přešle. Když jsme přišli, bavila ses," zkonstatoval s přimhouřenýma očima.

"Ano, najednou mě rozbolela hlava. A když je člověk chvilku sám, tak se určitě nesměje sám sobě, jako blázen, nemyslíš?" zeptala se ho s povytaženým obočím.

"Máš pravdu," kývl na souhlas. "Co to piješ?" ukázal na jantarovou tekutinu ve sklence, kterou otáčela v prstech. Sjela k ní pohledem a pokrčila rameny.

"Koňak. Chceš taky?"

"Proč ne?" a odstrčil se od linky. Sedl si na vedlejší barovou židličku a sledoval Connie, jak vyštrachala lahev ze skříňky před sebou, včetně sklenky. Nalila do ní koňak a znovu lahev uložila na své místo. Severus si sklenku přisunul k sobě a znalecky k ní čichl. Uklonil hlavu na stranu a ťukl do té Connieniny. "Tak na ty potřeštěné vánoce," a napil se.

"Ano," přitakala zrzka a napila se také, s pohledem upřeným do dáli. Severus ji chvilku pozoroval, než se mu obočí zamračilo.

"Connie, co je to s tebou? A neříkej, že nic, protože vidím, že něco není v pořádku."

"Opravdu nic," a stočila pohled k němu. "Něco se ti zdá," a nuceně se usmála.

"No jak myslíš," vyprázdnil sklenku a položil ji na stůl. Dotkl se dlaní hřbetu její ruky, aby se rozloučil, ona ale ucukla. Vzápětí si uvědomila, co udělala.

"Promiň, já to nečekala, já..." zakoktala se a honem přemýšlela, na co se vymluvit.

"V pořádku," odvětil jí ledově a slezl ze židličky. "Chápu." Ještě jednou došel ke dřezu, vylil původní vodu, vypláchl sklenici a natočil do ní čerstvou.

"Severusi," řekla s povzdechem a zadívala se na něj smutným pohledem. Už se na ni nepodíval a mlčky vyšel z kuchyně ven. Connie si položila čelo na paže a několikrát s ním o ně bouchla se zoufalým zamručením.

Sirius sebou praštil do pohovky vedle plavovlasé krásky. Ta na něj překvapeně zamrkala a zkrabatila čelo.

"Co vy tady tak sama, drahá?" položil konverzační otázku.

"Severus mi šel pouze pro vodu," odvětila mu odměřeně.

"Pouze pro vodu? Očekával bych od něj tedy lepší nápoj," a ušklíbl se se zkřiveným úsměvem na rtech.

"Och, to ne," mávla Elektra rukou. "Já teď nic jiného nemohu a sladkému pitivu neholduji," a významně si položila dlaň na břicho. Sirius vytřeštil oči, ale nechtěl se chovat neslušně.

"Tak to gratuluji," a uklonil se. "Nikdy bych nečekal, že se on k něčemu takovému zmůže."

"Vy se nemáte zrovna moc v lásce, že?" odsekla mu s noblesou sobě vlastní.

"Já bych to tak nespecifikoval," a zamračil se. "Spíš bych řekl, že se nenávidíme do morku kostí," a usmál se od ucha k uchu.

"Mhm," zamručela nesouhlasně a pevně sevřela rty. "Víte, já..."

"Sedíš mi na místě," přerušil ji chladný hlas Severuse Snapea. Sirius se po něm ohlédl s výmluvným pohledem ve tváři. Zmijozel věděl, co znamená. Teď už chápal, co tou poznámkou na chodbě myslel, a nevěřil. Nedokázal uvěřit tomu, že by mu chtěl v něčem pomoci. On určitě ne. Tichošlápek ale z jeho výrazu vyčetl určité pochopení.

"Jenom jsem ti ho zahříval, Srabusi," a zašklebil se, aby jejich vztahu vrátil opětovnou šťávu. Jakmile viděl, že Severusova zsinalá tvář dostává růžový nádech, bylo mu jasné, že zabodoval. Vyšvihl se na nohy a uklonil se před Elektrou. "Madam, omluvte mě," a chystal se odejít. Jak míjel lektvaristu, poposkočil několika kroky od nich. Snape mu škodolibě natáhl nohu, aby zakopl. Sirius se hned napřímil a střelil po svém sokovi nenávistným pohledem. Byli si kvit. Severus se usadil zpět vedlé své partnerky a podal jí sklenici s vodou, kterou vděčně přijala.

"Večeře!" rozezněl se domem rázný hlas Molly Weasleyové. Všichni přestali se svými činnostmi a chystali se ke stolu. I Constance její hlas uslyšela a vrátila se zpět do obýváku. Sirius si stoupl vedle ní a položil jí ruku na záda.

"Už tě chápu," zašeptal jí do ucha. Zrzka se po něm nechápavě otočila. Kývl hlavou směrem k blondýně, která zrovna za pomoci svého společníka vstávala z pohovky. Connie vyprskla smíchy a schoulila rozesmátou tvář do Siriusova hábitu. Severus se rozhlédl po místnosti a zrakem spočinul na nich. Bodl v něm osten žárlivosti. Tvář mu zkameněla a oči ještě víc zčernaly. Okamžitě se ale odvrátil pryč. Neměl důvod žárlit. Nebyli spolu. On měl svou těhotnou partnerku vedle sebe. Možná mu vadilo, že ji objímají kostnaté pracky toho zablešence. Oba černovlasí muži téměř synchronizovaně odsunuli židle od stolu a pomohli oběma ženám zasednout ke stolu s pohledy vpíjejícími se do sebe, aniž by jeden z nich jenom mrknul. Všichni se usadili a v prázdných talířích se začala objevovat postupně polévka. Brumbál, který seděl v čele stolu tleskl, a všem popřál dobrou chuť. V tom se rozletěly dveře od od obýváku, který v tu chvíli sloužil jako jídelna. Několika stolovníkům zaskočilo, když v nich spatřili černovlasého muže, který se usmíval, a pohledy se začaly stáčet k druhému černovlasému muži u stolu.

"Dobrého večera vinšuji!" zahalekal Sidonius a rozpřáhl ruce, jako by je všechny chtěl obejmout. Severus jenom protočil panenky a snažil se schovat za svůj talíř s polévkou. "Omlouvám se, že jdu pozdě, ale byla náročná cesta se spoustu nepříjemností a nečekaných zádrhelů," a zasedl na prázdné místo, které bylo připraveno pro něj.

"Side, jsem velice rád, že jsi to nakonec stihl," přivítal ho bradavický ředitel a usmál se na něj. "Pro ty, kteří Sidoniuse neznají, mám tu čest jim představit druhého z rodu Snapeů, bratra Severuse," a přívětivě se na jmenovaného zadíval. "Ale to myslím, už jste určitě poznali sami," a rozhlédl se po celém osazenstvu. Sid přeletěl pohledem všechny přítomné a bavil se překvapenými pohledy těch, kteří ho neznali. Severus se na něj ani nepodíval. S Elektřiným pohledem se střetl na o zlomek delší dobu, než s ostatními a mírně se na sebe usmáli. Největší překvapený připitomělý výraz měl Sirius.

"Kriste, dva Snapeové. Jak to, že o něm nevím?" zašeptal Constance do ucha s patřičně kyselým obličejem. U stolu se rozševelil tichý hovor, jak každý mluvil se svým sousedem nebo s protisedícím.

"Ví o něm málo lidí," odvětila mu Connie s naprostým klidem. "Rodiče je schválně poslali každého studovat jinam. Neboj, Sid je povahově úplně jiný, než Severus," a bez jediného pohnutí jedla svou lahodnou polévku. Sirius se na ni se zájmem zadíval.

"Jak to víš?" zeptal se jí podezíravě.

"Severus mi to řekl. Občas mi vyprávěl něco o své rodině, i když si své soukromí celkem střeží," a polkla další sousto. Sirius naklonil hlavu na stranu.

"Jenom tak ti to řekl?"

"No..." protáhla tiše a zadívala se na Tichošlápka. Ten rozšířil oči a tázavě zvedl obočí. Constance neodpověděla a rychle zase otočila hlavu ke svému talíři.

"Mě snad vomejou," zavrtěl hlavou a zvědavě si ty dva začal nenápadně prohlížet. Byli stejní, ale přesto každý vypadal jinak. Kdyby je ale neviděl vedle sebe, nepoznal by, který to právě je. Zvlášť, kdyby byli oblečení stejně. A pak se zamyslel, jestli už někdy se Sidem neměl tu čest, ale nepoznal, že je to on. To ještě s Brumbálem bude muset náležitě prodiskutovat.