41. kapitola

22.03.2017

UPOZORNĚNÍ - PŘÍSTUPNOST DANÉ KAPITOLY JE 18+

Hermiona se k Silviusovi dostavovala každý den po vyučování a byla šťastná, že má takovou možnost, naučit se něco nového a nepoznaného. Nikdo nevěděl, kam chodí, a vždy si dávala velký pozor, aby ji nikdo nespatřil, jak rázuje do sklepení. Připravoval si pro ni různé lahůdky, o kterým neměla ani ponětí. Překvapilo ji, že si dává tak záležet. O tom večeru, po školním trestu, už nikdy nemluvili. Snažila se nedat na sobě najevo, jak jí je jeho přítomnost příjemná a hlídala se, aby se ho nechtěně nedotkla, když spolu připravovali lektvary. Byl by to pro ni konec. Netušila, že on se mučí úplně stejně. Nechápal, jak se mu to mohlo stát. Vždyť nebyl z těch perverzních chlapů, co baží po písklatech, jako byla ona. Ale u ní to bylo něco jiného. Učil spoustu holek, ale na žádné nikdy nespočinul pohledem déle, než bylo nutné, a to jenom z důvodu dohledu. Žádná ho nezaujala. Donedávna ani Grangerová. Ale nějakým, jemu neznámým způsobem, se mu začala zarývat pod kůži, když spolu zažili něco nad rámec školních povinností. Navíc, nevypadala jako kuře, právě vylíhnuté ze skořápky. Vypadala jako mladá žena, ne studentka. Kdyby neznal její věk, vůbec by jí ho netipoval. První večer neměl Silvius vůbec žádný problém. Prostě učil a ani na minutu nepomyslel na nic jiného, než na látku, kterou přichystal. Druhý večer si povšiml několika maličkostí, ale stále se zaměřoval hlavně na své lektvary. Třetí večer už pomalu obcházel Hermionu častěji, než oba předchozí dny a díval se jí pod ruce. Odůvodnil to tím, aby ji měl pod kontrolou, jelikož nynější příprava daného dryáku je náročnější, než ty předchozí. Což byla samozřejmě lež. Chtěl jí být pouze blíž. Jednou se zastavil těsně za ní a pohlédl jí přes rameno do kotlíku a nenápadně nasál její vůni. Zavřel oči a usmál se. Pootočila hlavu a pozorovala ho. Schválně se dnes navoněla jejím nejmilovanějším parfémem pro zvláštní příležitost, Lanvin Eclat D´Arpege. Bylo vidět, že se mu líbí. Každému se vždy líbil. Čtvrtý večer se lehce přičísla, ale jenom tak, aby to nebylo až příliš nápadné a lehce se nalíčila, ale opět decentně. Lehký BB cream, řasenka a lesk na rty. Vypadala prakticky stejně, ale přes to žensky a svůdně. Tak stačilo málo. Dnes vyrazila o něco dříve, aby měla možnost s ním strávit alespoň o pár minut více času. A nemohl ji nařknout z nedochvilnosti. I těch pár minut jí skýtalo potěšení být v jeho společnosti. Když by ji někdo ještě před pár měsíci řekl, že bude vyhledávat společnost obávaného profesora Snapea, vysmála by se mu do obličeje. Popravdě, kdyby se jednalo o jejího skutečného profesora Severuse Snapea, asi by to bylo oprávněné. Byli s bratrem tak rozdílní. Nechápala, že dva vzhledově stejní lidé mohou být v povaze tak odlišní. Severuse respektovala, věděla, že je opravdu schopný, chytrý a velmi se obětuje, i když si honí ego na svých studentech. Ale nikdy na něj nepohlédla jako na muže svých tajných tužeb. Ne, že by snad nebyl přitažlivý, ale nějak ji to nevpadlo na mysl. Až nyní, když poznala Snapea v jiném světle. Milého, nápomocného, i když svou roli hrál perfektně a tušila, že uměl být také pěkně prohnaný a nelítostný, když bylo třeba. Nechtěla ho za takových okolností poznat. Najednou ta chemie zafungovala. Nechápala, jak to bylo možné. Možná ten dotyk, když jí ošetřoval loket, možná ten pohled, když ležel polonahý v posteli. Ta vůně vanilky a fenyklu a jiných bylinek, které používal do lektvarů. Nedokázala to popsat. A už nad tím ani nechtěla přemýšlet. Prošla učebnou, kterou nechal odemčenou, jelikož v ní měli pracovat a zamířila ke dveřím kabinetu. Zpomalila krok, když uslyšela hlasy. Jeho a nějaké dívky. Zachmuřila se. Dveře byly na škvírku pootevřené. Nechápala to, zakládal si na soukromí, co měla možnost poznat. Zastavila se těsně přede dveřmi a poslouchala. Věděla, že by neměla, ale za nimi stál objekt její touhy a nemohla si pomoct. Spatřila ho, jak přechází po kabinetu. Ji ale neviděla.

"Jak vycházíš se spolužáky?" zaslechla Silviusův hlas.

"Dá se to," ozval se mu v odpověď dívčí hlas. Hermiona rozšířila oči. Byl Scarlettin. To přece nemohla být pravda. A ještě si tykají. "Nejvíc si rozumím s Hermionou Grangerovou. Jsme si celkem podobné. Ne jako ta paka v koleji," odfrkla si.

"Scary!" zvolal pohoršeně. "Všiml jsem si, že sedáváte vedle sebe," přitakal jí. "Líbí se ti?" zeptal se jí po chvilce ticha.

"Jo, je fajn. Mám ji ráda," odpověděla mu vzápětí.

"Jsem rád, že sis tu tak rychle někoho našla," zastavil se kousek ode dveří, takže ho nyní mohla Hermiona vidět zřetelně. Scarlett k němu přišla a objala ho. "Měla bys jít," pokynul jí ke dveřím a políbil ji do vlasů. Vrátila mu polibek na tvář a otočila se ke dveřím. Hermiona se okamžitě schovala pod nejbližší lavici. Míchaly se v ní různé pocity. Věřila té couře a ona měla ještě tolik drzosti mu říct, že ji má ráda! Zradila ji! To jí nedaruje! Sršela vztekem, byla nešťastná a tak strašně žárlila. Tak jí řekne, že za jiných okolností by to šlo, a s jinou mu není za těžko se tu muckat. Nejradši by se otočila a odešla pryč. Dělat šaška ze sebe nehodlala. Ale už se k něčemu zavázala a pro ni samotnou by to byla pohana, kdyby se vzdala. Scary vyšla ze dveří a ladně odcházela do své koleje. Hermiona ještě několik vteřin oddechovala, než se osmělila vstát a zabušit na zavřené dveře. Ty se samy otevřely a ona nakvašeně vstoupila do profesorova kabinetu. Práskla svými deskami na jeho stůl, kam je vždy po svém příchodu odkládala, a mohla si během výkladu psát poznámky. Překvapeně svraštil obočí, ale víc její příchod nekomentoval.

"Hezký večer, přeji," pozdravila ho s ironickým podtónem.

"I vám, slečno Grangerová," odvětil jí. "Můžeme začít?"

"Jistě," zasyčela. Pokynul jí do učebny, kde již měl připraveny veškeré přísady a nástroje k tomu potřebné. Šlehla po něm zamračeným pohledem. Všiml si, že je dnes nějak jiná. Ne rozzlobená, to mu bylo jasné, už jak vešla do jeho kabinetu, ale vzhledově jiná. Svěžejší a ženštější, než předtím. Zamravenčilo mu v podbřišku, až musel zatnout pěst. Nechápal, co ji tak rozlítilo, ale musel uznat, že mu přišla roztomilá. Zkoumavě na ni hleděl. Došla k lavici, kde stál kotlík a veškeré předměty určené k vaření lektvarů. Opřela se o ni a založila si ruce na prsou. Pevně sevřela rty, až se jí vytvořily dolíčky v koutcích a propalovala Silviuse pohledem. Mávl hůlkou a na tabuli se objevil postup přípravy vybraného lektvaru. Rychle ho přečetla, aniž by ho opravdu dopodrobna vnímala a začala s krájením přísad. Až z ní šel strach, jakou silou používala nůž. Už se s ním stačilo jenom po něm ohnat.

"Co je to s vámi, slečno Grangerová?" nedalo mu to.

"Co by se mnou mělo být?" odsekla mu, aniž by se na něj podívala a dál pokračovala v rázném krájení.

"Ovládejte se nebo tu nemáte co pohledávat!" zvýšil na ni Silvius hlas. Práskla s nožem o stůl a prudce se k němu otočila.

"Jistě! Já tu nemám co pohledávat! Ale jiné holky se tu roztahovat můžou, že?!" Kdyby mohla, sežehla by ho pohledem. Silvius zalapal po dechu. Musela vědět o Scarlett.

"Nejste jediná, která navštěvuje můj kabinet. Jsem profesor!" snažil se danou situaci zaonačit.

"Jasně! A které další studentky vám tykají a cicmají se s vámi za dveřmi, co?! Myslela jsem, že jste jiný!" Oči se jí začaly zalévat slzami. Připadala si tak ponížená.

"Do toho, co je mezi mnou a slečnou Vendette, vám nic není!" řekl jí zlověstně.

"Není mi do toho nic a přes to všechno!" zakřičela na něj už téměř nepříčetně.

"Jak to myslíte?" zeptal se jí už klidněji. Hermiona se k němu otočila zády. Nechtěla, aby viděl, jak jí stékají slzy po tváři. "Mezi mnou a slečnou Vendette není žádný důvěrný vztah, pokud máte na mysli tohle." Přišel k ní a lehce jí položil ruku na rameno. Ucukla pod jeho dotekem. Za jiných okolností by byla šťastná, že se jí dotýká, ale teď odhalila, že ji tahá za nos, a to si nehodlala nechat líbit. "A byl bych vám velmi vděčen, pokud byste si to, co jste viděla, nechala pro sebe."

"Jistě!"

"Hermiono..."

"Neopovažujte se mě oslovovat křestním jménem!" vyštěkla nenávistně. "To si nechejte pro jiné!"

"Krucinál, Grangerová! Co je to s vámi?!" rozhodil nechápavě rukama. "Vy snad žárlíte nebo co?" Hermiona se k němu prudce otočila.

"Ještě to tak!" Její pohled prozrazoval ale něco úplně jiného. "Možná... trochu," ušklíbla se a uhnula pohledem. "Ano! Žárlím! Žárlím! Spokojený?! Mám vás ráda, to jste to ještě nepochopil?!"

"Ano?" zeptal se nevěřícně. "Já vás mám taky rád!" vypadlo z něj rychleji, než původně zamýšlel. Ani nechápal, proč jí to vlastně říkal.

"Opravdu? To je poprvé, co jsme si to řekli," ukázala prstem střídavě na oba dva.

"Takže..." udělal k ní jeden krok, "vám teď dám pusu..." a tázavě se na ni zadíval.

"Ano? Tak si pospěšte," a kývla na něj. Rychle se k ní rozešel a popadl ji do náruče. Vášnivě se přisál na její rty a přitiskl si ji k sobě, jak nejvíc to šlo. Zatočila se jí hlava. Ještě, že ji tak pevně držel, jelikož se jí podlomila kolena. Měla možnost se líbat s několika chlapci, ale nikdy to nebylo takové... intenzivní a nádherné. Vklouzl jí jazykem do úst a pomalu začal zkoumat jejich útroby. Byla sladká a její rty byly tak mladistvě hebké. Nechápal, co to do něj vjelo. Byl jako zvíře. Už se nedokázal ovládat a ani nechtěl. Myslel už jenom na její malinové rty a krásné, šťavnaté tělo. Všechno mu bylo jedno. Zajel jí rukama do vlasů a hladově si bral její ústa. Hermiona byla unešena. Nikdy nezažila nic tak emotivního a nádherného. Chtěla víc. O mnoho víc. Polibky mu stejně náruživě vracela. Připadala si, jako kdyby byla mistryní v líbání, a to neměla téměř žádné zkušenosti. Silvius ji uchopil pod pažemi a vyzvedl ji na stůl. Sedla si na něj a roztáhla nohy. Vklínil se mezi ně. Hermiona si opřela chodidla o lavici a nepřestávala ho oždibovat. Položil jí ruku na koleno a velmi pomalu s ní jel po stehně, až zabloudil pod její k sukni ke kalhotkám. Vzrušeně vzdychla. Přerývavě dýchal a snažil se sebrat poslední zbytečky sebeovládání. Marně. Už bylo pozdě i na něj. Lehla si na desku stolu a vyzývavě se na něj dívala. Uchopil ji za nohy a přitáhl si ji blíž k sobě. Vyhrnul jí košili a začal jí jazykem kroužit po břiše. Vzdychala, jak smyslů zbavená. Nikdy nepoznala takovou rozkoš. Její klín vibroval, snažil se jí vybouchnout. Pomalu rozepínal knoflíček po knoflíčku její košile a klouzal jazykem po její hrudní kosti, až se zastavil u podprsenky. Nadzvedla se, aby mu uvolnila přístup k zádům. Dvěma prsty jí rozepl háčky během vteřiny. Nechápala to. Sama s tím měla kolikrát problém. Uvolnil její prsa z látkového vězení a nasál jednu z bradavek. Prohnula se v návalu vzrušení. Druhou bradavku jí dráždil palcem a vychutnával si příval jejích nových pocitů. Hermiona už to nemohla vydržet. Nesmírně po něm toužila. Celé její tělo hořelo touhou po tom jeho. Ani v nejdivočejších snech by si nepředstavovala, že její poprvé bude na školní lavici, v učebně lektvarů, s profesorem Snapem. Ale teď by si to nebyla schopna představit jinak. Chtěla ho a strašně moc. Vztáhla k němu ruce a vyhledala pásek jeho kalhot. Nahmatala přezku a zatáhla za uvězněný konec pásku. Když se jí ho konečně povedlo nemotorně rozepnout, udělala to samé i s knoflíkem a zipem. Kalhoty se mu sesunuly k nohám. Nadzvedla pánev a naznačila mu, aby jí sundal spodní prádlo. Bez váhání tak učinil. Sedl si na lavici a jemnými polibky poséval jedno z jejích stehen. Rty míjel její výsostné území, aniž by se ho dotkl a přešel na druhé stehno. Vzrušením se celá třásla. Nečekaně se jí přisál k rozkroku a jazykem obkroužil její klitoris. Překvapením vyjekla. Následně se ale uvolnila a vychutnávala si jeho péči. Bylo to tak nové! A tak nádherné. Nakonec se po několika minutách zvedl a stáhl si boxerky.

"Pane profesore," špitla odevzdaně, "udělejte to rychle a bezbolestně, prosím." Silvius rozšířil oči.

"Já..."

"Ano," nenechala ho domluvit. Zavřel oči a jednou rukou ji uchopil za tu její. Pořádně ji stiskl. Učinila to samé a kousla se do rtu. Druhou rukou nasměroval svůj penis k její mušličce a nechal ho chvíli setrvat na jejím kraji. Už nebylo cesty zpět. Pomalu do ní začal pronikat. Překvapilo ho, jak byla vzrušená a mokrá. Pevně sevřela oči, když ucítila něco velkého a neznámého, jak se jím pomalu naplňuje. Bez varování přirazil. Vykřikla. Bolest byla ochromující, až mu zaryla nehty do dlaně. Chvíli v ní nehnutě setrvával, aby si zvykla na nový pocit a aby bolest postupně odezněla. Když usoudil, že jí dal dostatek času na regeneraci, začal se v ní pomalu pohybovat. Vůbec mu to nevadilo, už dlouho s ženou netrávil důvěrné chvilky a bál se, že by jakýkoliv prudší pohyb mohl vyvolat nechtěnou reakci. Vzrušený byl až až. Ještě s takovou šťabajznou pod sebou. Sám ale to pomalé tempo dlouho nevydržel. Postupně začal přidávat na intenzitě a co víc, Hermiona mu zdatně vycházela boky vstříc. Hlasitě vzdychala a sama se dožadovala vyšší rychlosti. Usmál se jedním koutkem. Nakonec se vzepřela na loktech a strčila do něj. Setrvačností dopadl na lavici. Obkročmo si na ni sedl. Dívka seskočila a posadila se na něj. Zasunula si ho do sebe a začala se vlnit. Silvius ztěžka oddechoval a snažil se oddálit příval rozkoše. Šlo to ale velmi těžko, když mu Hermiona vášnivě vzdychala do ucha. Položila mu ruce na tváře a donutila ho zvednout hlavu. Stiskla jeho ret mezi zuby a jazykem mu vklouzla do úst. Vášnivě ho líbala a přitom se pohybovala dopředu a dozadu. Byl ztracen. Už to nedokázal vydržet. Zaklonil hlavu a hlasitě vzdychl. Hermiona uvnitř sebe cítila škubání a nesmírně se jí to líbilo. Dokázala ho přivést k orgazmu. Cítila se jako vítěz. Její první milování a nebylo téměř vůbec trapné, jak jí vyprávěly příhody její rádoby kamarádky. Objala ho a položila si hlavu na jeho rameno. Položil jí ruce na záda a přitiskl si ji k sobě. Po chvilce se od ní odtáhl a pohlédl jí do očí. Sjel jí prstem po čele a upravil jí neposedný pramen za ucho. Usmáli se na sebe. Luskl prsty a v ruce se mu objevil čistý papírový kapesník. Spiklenecky na ni mrkl. Zapřela se na nohách, které jí vzápětí zradily. Nebyly zvyklé na takové výkony. Nakonec se přece jenom zvedla, očistila se a znovu se upravila. Silvius se také oblékl. Pokynul jí, aby ho následovala. Prošli kabinetem do jeho soukromých komnat. Chvilku se zdržel u skříňky, než vyhrabal správný lektvar a podal jí ho. Hermiona se podívala na etiketu. Zavřela oči a upřímně se zasmála. Beze slova si lokla a podala lahvičku zpět Silviusovi.

"Myslím," protrhl profesor lektvarů ticho, "že dnešní hodina vzala za své."

"To ano, pane profesore," přitakala mu Hermiona a natáhla se k němu. "Dobrou noc," a něžně ho políbila na tvář. Otočila se a než se nadál, byla ta tam.