13. kapitola

26.01.2017

Vzbudil se na jeho vkus celkem pozdě. Devět hodin, to se mu nestalo už věky. S ranním kuropěním už byl většinou u snídaně. Dobře, dnes je Štědrý den, má nárok jednou za čas si pospat. Důležité je, že našel výmluvu, jelikož svátky přece neslavil. Sedl si na pelest postele a promnul si palcem a ukazováčkem kořen nosu. Sprchu si teď dávat nebude, stejně chtěl jít cvičit, byla by to dvojí zbytečná práce. Přešel ke skříni a vytáhl z ní sportovní kalhoty a nátělník, které měl určené pro cvičení. Kdyby bylo ošacení v otevřené polici jako knihy, určitě by na něm byla již hromada prachu. Ušklíbl se. Je pravda, že v posledních měsících o sebe nedbal jako dřív. Ale měl by, aby nezakrněl. Shlédl dolů na své břicho. Pekáč buchet už zmizel, ale pivní bachor se mu ještě neobjevil, prsní svaly se taky ještě dají i když kdysi to bylo jiné kafe. Cvičení mu pomáhalo i bystřit smysly, nechápal sice, jak je to možné, když se soustředil na udržení své pevné muskulatury, ale možná tím, jak se soustředil na svaly, se mu cvičil i mozek. Chmm. Musí se k tomu vrátit, fyzička je potřeba. Předsevzetí aspoň jednou týdně. Rychle na sebe hodil cvičební úbor, aby se již nemusel dívat na svou postavu.

"Fiškusi!" lupnutí téměř neslyšel. "připrav mi můj proteinový lektvar a přines mi ho do obýváku."

Fiškus ani nepromluvil, hned se zase přemístil zpět do kuchyně. Severus sešel schody a jistě zamířil ke svému místu na pohovce. Levý koutek úst mu lehce zacukal, když viděl jeho zvířata společně oddechující u krbu, ve kterém již praskal oheň. Sorbonne mírně zvedl hlavu a dvakrát švihl ocasem na pozdrav. Yogurt otevřel jedno oko. Když zjistil, že se jedná o pána, otevřel nakonec i druhé a líně se postavil na nohy. Nejdřív protáhnout přední packy, potom záda a protáhnout zadní packy. Sedl si. Severus již také zabíral své oblíbené místo na pohovce a poklepal na volný sedák vedle sebe. Kocour vstal a skočil na ukazované místo. Kouzelník poklepal i druhou rukou na opěrku pohovky. Pes se také zvedl a přišel k pánovi. Připadal si jak vládce světa. Tohle bylo ráno podle jeho gusta. Věrní mazlíci po jeho boku, kteří poslouchají na slovo. Ne jako studenti a jedna jistá osoba, která se roztahuje po jeho obydlí jako nějaký břečťan. Na stolku před ním se objevil pohár s proteinovým lektvarem. Výborně. Na ex ho vypil. Snídani měl za sebou, teď ještě chvilku počkat, než se slehne, ať necvičí hned po ní. Yogurt se mu usadil na klíně a začal nahlas příst. Levou rukou šátral v srsti kocoura, pravou hladil po hlavě psa. Jak příhodné. Po dvaceti minutách uklidňující zvířecí meditace bylo na čase vyvinout určitou aktivitu. Celkem se duševně vyrovnal. Teď by měl sílu snad na vše.


Dopřála si osvěžující sprchu po tak náročné noci. Kdyby tady tak měla na sebe i něco jiného než noční košilku, která už by chtěla i vyprat, přece jenom ji nosila pár dnů a některé ty sny nebyly bez následků a trochu, nebo někdy i víc se u nich zapotila. Co bude dělat? Zabalila se do osušky. Zkusí někde něco vyšmátrat. Snídani už měla připravenou na stole. Přistoupila k oknu a zadívala se ven. Z nebe padaly obrovské vločky. Byla to krása, pozorovat jak chumelí. Už předtím si všimla, že v pokoji je menší prádelník. Otevřela první šuplík a zašátrala. Vytáhla rudé krajkové kalhotky. No to snad... Schovala je zpět a přehrabovala se dál. Po chvíli vítězoslavně v prstech sevřela bavlnu. Výborně. Nějaká podprsenka. Jak může proboha vědět, jakou mám velikost? A kde to tak najednou obstaral? Nehodlala nad tím přemýšlet, všechno tu bylo takové zvláštní, kdyby měla pátrat po všem, asi by se zbláznila. Možná se pak zeptá Fiškuse. Už tak je dost divné, že existuje domácí skřítek, o kterém v životě neslyšela a neměla o něm ani tušení. Otevřela dvířka prádelníku. V komínkách bylo naskládáno různé oblečení. Nesměle se ho dotýkala a nadzvedávala jeden kus oděvu za druhým. Jéé, legíny. Tak ty si rozhodně vezme. V další hromádce nalezla dlouhou halenku s výstřihem do V. Perfektní. Rychle na sebe vše oblékla a své krásné vlnité vlasy si sepnula do spony. Zasedla ke stolu a s chutí se nasnídala. Neměla by do sebe dostávat takové množství jídla, musí si přece hlídat figuru. Čert to vem! Tak a teď jestli chce všechno stihnout, by měla začít. Nadívaný krocan se neudělá za hodinu. Doufám, že pán domu bude překvapen. To on bude, spíš jestli to překvapení bude kladné. Nechtěla by zase skončit v žaláři. Ale přece po večeři, kterou sama připraví, musí cítit aspoň něco... hezkého.

Fiškus seděl v kuchyni na stoličce. Jak uviděl Miu ve dveřích, rozzářila se mu jeho maličká očka. Žena se usmála a mávla mu na pozdrav.

"Děkuji za snídani, Fiškusi."

"Fiškus je rád, že madam chutnalo."

"Ó to chutnalo, velice. Zrovna jsem si říkala, že je třeba se hlídat a nejíst tolik. Tak, kde začít?" rozhlédla se po kuchyni a snažila se utříbit myšlenky na rozmístění. Krocan již byl připraven na lince. Fiškus věděl, že Mie nesmí nic prozradit, to by zašel příliš daleko. Už velice riskoval tím, že se jí ukázal. Kdyby se to pán dozvěděl... nechtěl na to radši ani pomyslet. Když madam byla tak milá a hodná a bylo mu jí líto.

"Fiškus paní vše ukáže," začal jí provádět kuchyní. Ukázal jí, kde jsou umístěné veškeré nádoby, nože, příbory, pomůcky, talíře, sklenice, hrnky.

"Fiškusi, máte někde servisy pro zvláštní příležitosti?" zeptala se Mia po chvíli skřítka.

"Ano, madam, tamhle ve vitrínce," ukázal na prosklenou skříň, kde se skvělo nádherné křišťálové nádobí. Od skleniček přes pohárky a poháry, směsice talířů mělkých, hlubokých, dezertních, mísy. Stříbrné příbory byly uklizeny v zásuvkách. Mia poskočila a zatleskala jako malá školačka. To je přesně ono.

"Na stůl do jídelny," odmlčela se, "máte doufám jídelnu."

"Ano, madam, jídelna je na druhé straně vstupní haly," přitakal skřítek.

"Jak jinak, jenom jsem se chtěla ubezpečit. Tak na stůl připravíš tento servis. A doufám, že máte i nějaký speciální ubrus a prostírání."

Skřítek přikývl. Už chtěl lusknout prsty, že se přemístí. Na poslední chvíli si uvědomil, že nesmí. Vyšel z kuchyně a přemístil se za dveřmi.

Jídelna byla honosná. Závěsy z těžkého zeleného sametu krášlily velká okna. Ebenový stůl uprostřed místnosti s židlemi ze stejného dřeva potažené jemnou zelenou látkou. V rohu stála komoda, ladila s nábytkem, který zde byl umístěn. Fiškus se v ní začal přehrabovat. Vybral několik kusů ubrusů, z různých látek, všelijakých barev a motivů. To samé provedl s prostíráním. Přehodil si vše přes pracku a přemístil se zpátky před kuchyň. Do ní již vešel po svých.

"Fiškus má k dispozici tyto kusy. Prosím, ať si madam vybere," natáhl k ní pracičky, aby si vše mohla prohlédnout. Bože, to byla nádhera. Zrak jí spočinul na tom nejkrásnějším kousku, kterým výběr disponoval. Temně zelený kašmírový ubrus s ornamenty. To je přesně to, co si představovala. A k tomu červené prostírání. Skvělé. Podala vše zpět Fiškusovi a ukázala mu kousky, které si vybrala. Skřítek opět zmizel za dveřmi.

Začala připravovat kaštanovou nádivku, aby jí mohla vyplnit útroby drůbeže a dát péct. Správná délka pečení odpovídala pěkným pár hodinám a nechtěla být v časovém presu. Když nakonec vložila krocana do trouby a nastavila správnou teplotu pečení, ztěžka si oddechla. Hřbetem ruky si odhrnula neposedný pramen vlasů. Byla to celkem fuška, ale s tím počítala. Omáčku dovaří chvilku před koncem pečení, ta byla jednoduchá a chtěla, aby byla čerstvá. Teď ještě švestkový puding, aby stačil vychladnout. Snad najde někde brandy, aby ho mohla před podáváním polít. Fiškus byl skvělý, všechno jí krásně připravil. Pořádně nemusela ani nic hledat a obešla se i bez jeho pomoci. Do malé mističky připravila puding i jemu.

Skřítek mezitím chystal jídelnu. Kouzly vše uklidil, vyleštil, prostřel stůl, umístil svícen. Doufal, že si to tak Mia představovala. Hlavně, aby ho pán nenachytal, všechno bylo na madam.

Puding již chladl na lince, krocan se pekl a ještě několik hodin i měl. Trochu si odpočine, začínala být unavená. Přece jenom zdravá ještě úplně nebyla. Pomalým krokem se vyšourala po schodech do obývacího pokoje a rozplácla se do křesla. Zaklonila hlavu a opřela se jí o opěradlo. Z povzdálí uslyšela tiché mlaskání. Rychle hlavu narovnala a zadívala se směrem, ze kterého zvuk vycházel. Kocour na ni zíral přes zlověstně přivřené víčka. Po chvíli začal tiše mručet.

"Nechej toho, nic jsem ti přece neudělala. Tys vylekal mě víc, než já tebe."

Yogurt se přetočil a lehl si k ní zády, aby se na ni nemusel díval. Mia zavrtěla hlavou. Pes měl hlavu vztyčenou a pozoroval je oba. Pak vstal a došel k ní. Žena se na něj chvíli dívala a nevěděla, co si má o tom myslet. Sedl si. Chvilku váhala.

"A nekousneš mě, když tě pohladím?"

Pes k ní natáhl čumák a posunul se ještě blíž. Položil jí hlavu do klína a zavřel oči. Opatrně k němu začala natahovat ruku až se ho dotkla na temeni. Pomalu mu přejížděla po hlavě a drbala ho za uchem.

"Doufám, že nekazíš mou dravou zvěř," ozval se jeho hlas od schodiště. Pes se okamžitě zvedl a jedním skokem dorazil k pánovi. Oběhl ho za radostného vrtění ocasem. Severus mu rukou ukázal povel. Pes si sedl vedle jeho nohy a díval se na něj. Poplácal ho a pokynul mu, aby ho následoval.

Mia se na něj podívala a nevěřila vlastním očím. Byl celý mokrý, v ruce držel ručník. Měl na sobě nátělník a sportovní kalhoty. Pár neposedných pramenů, které se mu vymotaly z uzlu mu spadly do obličeje. Otřel si čelo, aby mu pot nestékal do očí. Nebylo to zrovna příjemné, když se tam dostal. Pálilo to jako čert.

"Vy jste snad sportoval?" udiveně si ho přeměřovala pohledem.

"Co je na tom divného? Ty snad sportovním aktivitám neholduješ?" sedl si vedle kocoura a podrbal ho na krku.

"No, víte, ani moc ne."

"To se divím, když vypadáš, jak vypadáš."

"Jak... vypadám?"

Snape se zarazil. To měla být poklona? Měl by si dávat pozor na pusu. Jízlivý, Severusi, jsi jízlivý a bezcitný, nezapomeň na to. Jsi vrah. Vrazi se nechovají galantně, ani jinak nepochlebují. Vzpamatuj se. Co se to s tebou děje?

"Děsně," odpověděl po chvíli mlčení.

"Jak jste milý," ušklíbla se.

"Vždy jsem milý, copak ti tato skutečnost unikla?"

"Evidentně nemám tak vytříbené smysly, abych v nich vaši milost postřehla."

"Očividně," vstal a zamířil ke schodům. Mia na něj upřeně hleděla. Zachytil její pohled. Pod schodištěm se zastavil, ale neotočil se.

"Co?"

"Nic, jenom zhodnocuji vaše upocené kouzlo," uchichtla se. Vložila si špičku ukazováčku do úst a opřela si jeho nehet o zub. Otočil se k ní. Potutelně se usmívala.

"Hm," zvedl jedno obočí, našpulil rty a obrátil oči v sloup. Zavrtěl hlavou a začal stoupat po schodech. Když za sebou zavřel dveře od své ložnice, nemohl už slyšet, jak se Mia rozesmála.