29. kapitola

07.01.2018

Oba profesoři se na chodbě v hradu rozdělili. Severus odešel do svých sklepních komnat a Constance do apartmá ve vrchních patrech. Byla nesmírně unavená. Hlava jí třeštila, jen se rozskočit. Musela ale uznat, že její kolega jí zranění ošetřil opravdu bravurně. Nemusela už ani na ošetřovnu. Napustila pěkně horkou lázeň a celá se do ní ponořila. Přesně tohle nyní potřebovala, jako čuník drbání. Hlavou se jí honily myšlenky uplynulého dne. A nejen toho. Pořád měla v mysli před sebou obličej toho černovlasého protivy. Ve vzpomínkách si vybavovala doteky jeho prstů na své tváři, jeho jazyk rejdící v její puse, vůni fenyklu a vanilky. Stále si nechtěla připustit to, co již bylo jasně dáno. Nikdy by si to nepřiznala. Nechtěla. Po dlouhé době vylezla z vany, zabalila se do měkkého župánku a celá rozpálená z horké vody si lehla do postele. Usnula během několika minut, už se ani nepřevlékla.

V Severusovi se mísilo spoustu pocitů. Od nenávistného k Siriusovi Blackovi, přes soucitný k Neeně a konečně žárlivý ke Connie. Krom toho prvního, který mu byl tak dobře známý a téměř stále na denním pořádku, ty další dva pro něj byly neznámé nebo spíše nepoužívané. Soucitu měl málo a naposledy žárlil před tolika lety na starého Pottera. Ty časy byly už dávno pryč a on nikdy neměl důvod tenhle pocit vypustit na povrch. Tak proč teď? Constance Vall de Mosso. Nebylo to tak dávno, kdy ji jenom provokoval, vytáčel, bavil se tím, jak labilní byla. A teď by ji nejradši sevřel v náruči, cítil, jak jí bije srdce, jak přerývavě dýchá, něžně vyslovuje jeho jméno a dotýká se ho svými bledými štíhlými jemnými prsty. Co se to s ním jenom dělo? Přistihl se, že ani Elektra mu nechyběla. Rozhodně k ní nikdy nepociťoval to, co ke Constance. Měl ji rád, to rozhodně. Byla na úrovni, krásná, chytrá, vzdělaná. Chápala ho, přitahovala ho, ale on ji nikdy nepovažoval za partnerku hodnou jeho duše. Svůj vztah zakládali jenom na tělesné přitažlivosti, až se postupem času prohloubil v něco stálejšího. Ona už si na něj začala činit nároky, on ale v ničem nepovolil a nebál se jí to dávat najevo. Na jednu stranu měl své pohodlí a stálý přísun příjemných chvilek. Zpohodlněl. Už nebyl tak akční jako kdysi. I když občas si zašel do klubu na malý lov, aby nezakrněl a dokázal si, že nepatří do starého železa. Ale na stranu druhou se cítil omezován a to se mu nelíbilo. Ale s Connie, s tou se cítil svobodný, ničím neomezovaný. V mnohém mu byla podobná. Chápala, co cítí, i když jí nikdy neřekl, co ho trápí, na rozdíl od ní. Neobtěžoval se s koupelí. Svlékl se ze svého hábitu a praštil sebou do postele jenom v trenkách. Zavřel oči a v klidu usnul.

Na snídani se prakticky minuli. Severus vstal velmi brzo ráno, jak bývalo jeho zvykem. Tentokrát nevyučoval ihned z rána, jeho první hodina měla být až dopoledne, chtěl mít ale stěhování Neeny co nejdřív za sebou. Constance byla překvapená, že ho u stolu již nezastihla, měla celkem spoustu dotazů ohledně plesu, doprovodu dcery Pána zla do Bradavic, a chtěla také zjistit něco o nenávisti mezi ním a Siriusem Blackem. Věděla, že on se moc kamarádíčkovat nebude s nikým, ale že se veřejně nebudou tajit vzájemným despektem, to si opravdu nemyslela. Zklamaně zasedla ke kantorskému stolu a v klidu se nasnídala. Severus se nechtěl zdržovat cestou mimo pozemky, využil tedy krbu v ředitelně, který byl spojen s krbem na Grimmauldově náměstí. Brumbál si nechal záležet, aby veškerá propojení do tohoto domu byla začarována zvlášť pečlivě, aby na něj jenom tak někdo nepřišel. Jakmile vyšel v obýváku Blackova domu, slyšel v dálce smích mladé brunetky. Protočil panenky a vydal se za hlasy, které se ozývaly z kuchyně.

"Vážně? To si děláš..." Hlas se přerušil, když si ho Neena všimla ve dveřích. "Profesore!" vyjekla nadšeně.

"By mě vážně zajímalo, proč jsi z něj tak hotová," zavrčel Sirius otráveně. Neena se s úsměvem zadívala na lektvaristu a zamrkala.

"To se nikdo nedozví..." podala mu stručnou odpověď, aniž by spouštěla oči ze Zmijozela. Sirius se otočil na svého soka a zadíval se na něj nečitelným pohledem. Severus jenom potměšile zvedl jeden koutek úst a pohl jedním obočím. Sirius rozšířil oči a prudce otočil hlavu zpět na dívku.

"To jako vážně?" vznesl otázku, na kterou vlastně ani nechtěl znát odpověď. A také se jí nedočkal.

"Máš sbaleno? Můžeme hned jít? Nechci se zdržovat v přítomnosti tohoto individua déle, než je nutné," ušklíbl se Severus znechuceně.

"Nápodobně, Srabusi," urazil ho Tichošlápek dobře mířenou nadávkou. Severusovi se zavlnil horní ret a stiskl svou hůlku o trochu pevněji. Musel se opravdu znovu velmi dobře ovládat.

"Ano, mám," vložila se do jejich sporu Neena. "Nechápu, co máte vy dva za problém," zavrtěla hlavou a prosmýkla se kolem černovlasého kouzelníka v kabátci, aby si mohla dojít do pokoje pro věci. Během chvilky byla zpět. Severus jenom mávl hůlkou a veškerá její zavazadla zmenšil, aby se vešla do kapsy a mohli se pohodlně přesunout krbem do Bradavic. Dívka ještě objala Siriuse kolem krku a letmo ho políbila na tvář.

"Pa, bratránku Siriusi," zašveholila a zamávala mu. Odpověděl jí jenom mdlým úsměvem. Stále se mu honila hlavou myšlenka nepřijatelné představy, která samozřejmě nebyla pravdivá, ale to on nemohl vědět. Vyměnili si se Severusem ještě jeden nenávistný pohled, než se s Neenou odebral ke krbu a poslal ji do bradavické ředitelny. Sám si nakonec do něj stoupl a vhodil si pod nohy letaxový prášek. Brumbál již na ně čekal. Po krátkém přivítání a představení nejdůležitějších bodů pro její nový domov ji nechal odejít s ředitelem své koleje. Naštěstí bylo uprostřed vyučování, a tak se nemuseli vystavovat žádným nepříjemným pohledům ze strany studentů a profesorů. Zavedl ji do společenské místnosti Zmijozelu a ukázal jí pokoj, který měl být jejím útočištěm. Nakonec odešel a nechal ji svým vlastním novým pocitům, se kterými se musela vypořádat sama. Přijít měla až k obědu, aby mohla být ředitelem představena. Tak se také stalo. Zmijozelští spolužáci ji ihned začali prověřovat. Po očku se podívala po svém černovlasém profesorovi. Ten jenom nenápadně mrkl, aby se chovala tak, jak se domluvili. Musela zapadnout. Neena nikdy neměla problém lhát, hrát a být nesnesitelnou. Byla to přece její maska a tady se to nyní nesmírně hodilo a hlavně čekalo. Navíc to měla v krvi a to si Severus uvědomoval velice dobře. Pamatoval si, že ji musí vést ke světlu a ne ji stáhnout do tmy. Což zmijozelští studenti velice rádi prováděli a on jim v tom nemálo pomáhal. Co by to bylo za zmijozelskou kolej, kdyby její členové nebyli problémoví. Ale moc dobře věděl, čemu se vyhnout, a jak se chovat, aby co nejvíc zabránil jejich spadnutí k černé magii. Bylo to ale velmi obtížné. Neena si uvědomovala, kdo je její otec a matka a nechtěla být jako oni. Byla vychovávána tak, aby lidem chtěla pomáhat, a ne je ničit. Aby byla hodná, ne zlá. Ale nechat se zviklat a zlákat bylo velmi jednoduché. Sám to moc dobře věděl. Jiná kolej ale nepřipadala v úvahu, jak by ji jinak mohl mít pod kontrolou, aby to nebylo vůbec nápadné. On se přece nikdy o nikoho nezajímal. Vše ale probíhalo v klidu. Jak měl možnost pochytit, ostatním spolužákům se líbila a rychle ji přijali mezi sebe. Mohl tedy v klidu odučit zbytek dne. Po konci vyučování vyřizoval administrativní prvky své práce a nezapomněl nechat doručit Constance instrukce pro halloweenský ples. Profesorka pergamen se zájmem četla, u některých bodů se i dobře bavila. Přece jenom si o nich ale potřebovala podrobněji promluvit. Měl být už pozítří a ona nechtěla ponechat nic náhodě. Podívala se na hodiny. Bylo už celkem pozdě na učitelování, ale jak znala Severuse, on jistě nezahálel nebo si to alespoň myslela. Kabinet už ani nemělo smysl chodit obhlížet, v tuhle dobu už byl určitě v komnatách a buď ještě pracoval nebo si četl. Zaklepala na dveře jeho příbytku. Během chvilky se otevřely, a tak vstoupila dovnitř.

"Severusi, prosím tě, potřebovala bych..." zastavila se uprostřed věty, když si ho všimla, jak právě vstával z pohovky, s vlasy ležérně staženými na krku stužkou, hnědých upnutých kalhotách, béžové košili s rozhalenkou a hnědým koženým slim sakem. Nasucho polkla. "Co to máš na sobě?" vyhrkla, aniž by přemýšlela, co právě vypustila z úst, a jak při tom vytřeštěně zírá. Muž jenom s pobaveným úsměvem naklonil hlavu na stranu a přeměřoval si zrzku od hlavy k patě, stojící uprostřed místnosti.

"Slečna Vall de Mosso," zavrněl a pomalu se rozešel k ní. "Slyšel jsem, že jste tu nastoupila v roli nové bradavické profesorky," natáhl k ní ruku, aby si s ní potřásl. "My už se sice jednou potkali, ale to jsme neměli možnost se představit," a doširoka se na ni usmál. Na to Connie nebyla vůbec zvyklá. Jeho úsměvy byly mdlé, letmé, ale přes to okouzlující, ale vidět Severuse Snapea usmívat se od ucha k uchu, to byl tedy nepopsatelný zážitek a ona si nebyla jistá, jestli byl vůbec příjemný.

"Na co si to tu hraješ, prosím tě?" zamračila se a odstoupila od něj na krok. Černovlasý kouzelník si založil ruce do kapes od kalhot a s úsměvem sklonil hlavu.

"Aha, takže vy asi ještě nic nevíte," a pokrčil rameny. Oba se otočili za jeho záda, odkud vyšlo z koupelny jeho dvojče. Constance vytřeštila oči a zalapala po dechu. Severus se zasekl na místě, když ji spatřil. Nakonec se znovu rozešel ke svému stolu.

"Constance... čemu vděčím za tvou návštěvu?" zeptal se chladně a zasedl za svůj stůl.

"No... já..." těkala očima z jednoho na druhého.

"Omlouvám se za nevychovanost svého bratra," přerušil ji Sidonius, stojící stále vedle ní. "Já jsem Sidonius Snape, bratr tohohle neandrtálce," a znovu jí podal ruku. Konečně ji s rozpaky přijala, ale stále se dívala z jednoho na druhého. Severus jim nevěnoval ani jeden pohled. Věnoval se svým lejstrům na stole. "Pro přátele jsem Sid," a mrkl ni. Nesměle se usmála a kývla.

"Já jsem Constance, ale to tedy asi víte. Sidonius... něco mi to..." přimhouřila víčka a začala pátrat ve své paměti. "Ano! Už vím. Severus o vás mluvíval na..." přerušila svou větu uprostřed. Nebyla si jistá, jestli může. Zmijozelský ředitel zvedl hlavu, aby se na ni podíval.

"Schůzkách, ano," dokončil za ni větu Sidonius. "Máme spolu nějaké techtle, ale mechtle ne, to vás mohu ujistit," a uklonil se. Severus jenom nakvašeně protočil panenky a našpulil rty. "No nic, vy dva, nechám vás tu uprostřed společné práce," a přešel ke krbu. "Příjemný večer, Connie," a mrkl na ni. "Brácho, ať se nepřepracuješ, nech taky něco pro mě," a zašklebil se na něj. Severus mu nestál ani za pohled. Jenom něco nesrozumitelného zavrčel. Sid se hlasitě zasmál a zmizel v zelených plamenech.