63. kapitola

16.05.2017

Usrkla ze své sklenky a dívala se z okna z pohovky. Deprese byla všudypřítomná. Jenom ten, kdo si ji nepřipustil, byl nadnesen. Zlé věci, které se před několika týdny udály, už zasunula na druhou kolej své mysli. Snažila se žít jen přítomností. Svými úspěchy na prknech, která znamenala svět a Severusem, který ji začal brát jako sobě rovnocennou. Ani jednou si nevšimla zavalité postavy ve stínech. Ať už se vracela z opery nebo se jenom poflakovala doma. Často byl schován ve tmě. Pozoroval ji a živil tak svou rozlícenost. Začal ji nenávidět. Toužil po tom jí ublížit. Téměř přišel o život a nehodlal se s tím jenom tak lehce smířit. Připravoval pro ni speciální budoucnost. Nikdy se mu ale nepovedlo dostat do domu. Nechápal, jak to bylo možné. Ani to nemohl pochopit. Kouzelná formule, která chránila vstup do budovy, mu zůstala utajena. Kdyby byl kouzelník, asi by mu nastalá situace došla, ale jako mudla nemohl mít ani páru. Pozvedla levou ruku a zahleděla se na rubínový prsten lemovaný brilianty. Byl nádherný. Často ho pozorovala i několik desítek minut. Snapeblood. Zásnubní prsten snapeovského rodu. Kolikrát přemýšlela nad tím, jestli už jí zůstane. Ne navždy, ale dokud nedostane ten druhý prsten. Ten, který už kdysi jednou měla. Než se z ní stala vdova. Dle extchýně černá. Baba jedna jedovatá, doufala, že se bude smažit v pekle. Ale teď... teď bylo všechno jiné. Ona byla samostatná, zabezpečená, se vzrůstající tendencí kariéry. Se záhadným, nebezpečným a tak okouzlujícím mužem po boku. Pokud se to tedy dalo tak říct. Jakou měla chuť se ho teď dotknout. Přejet ukazováčkem přes hlubokou jizvu na jeho těle a zakousnout se do jeho rtů žádostivým polibkem. Zhluboka si povzdechla. Tak moc po něm toužila, až se sama přistihla, jestli to už nehraničí se závislostí. Prudce otočila hlavu, když zvenku zaslechla zoufalé zaječení.

"Snappy?" Prudce vstala z pohovky. Poznala zvířecí hlas koťátka, které se zatoulalo na její pozemky. Bylo celé černé s krásnýma medovýma očima. Někdy si říkala, jestli se neumí Severus proměnit i v kotě. Vymyslela mu tedy příhodné jméno. Začala ho krmit, postarala se o něj a ono už u ní zůstalo. Vždy ho pouštěla na zahradu, aby se proběhlo a posbíralo, jako každá správná kočka, ty nejdůležitější zkušenosti. Potom se přikradlo před francouzské dveře a nechalo se vpustit dovnitř. Dostalo nažrat kočičí konzervy a potom se s vrněním usadilo Mie na klíně, a dělalo jí společnost i v posteli, když Severus nebyl přítomen. Ne jako ta bestie Yogurt, která milovala jenom svého pána. Nepřemýšlela nad tím, že by malý kocourek mohl sloužit jako návnada. I když byla vždycky svým mužem varována, aby zhodnotila veškerá fakta. Byla jako Sněhurka, kterou zlá královna nalákala na otrávené jablko. S tím rozdílem, že blonďatý hromotluk ji vylákal na zoufalý nářek jejího mazlíčka. Neuvažovala. Myslela si, že se kotě do něčeho zamotalo, jak se často stávalo, nebo zůstalo viset na stromě. Spěšně odložila sklenku na konferenční stolek a doběhla k francouzskému oknu. Roztáhla záclonové závěsy a prudce otevřela prosklené dveře. "Snappy?!" zavolala znovu. Kocourek se ale neozval. Do deště se jí nechtělo, ale její zvířátko bylo v ohrožení. Alespoň z toho, co usuzovala. Udělala jeden nesmělý krok na balkonovou dlažbu a rozhlédla se kolem sebe. Nikde nic neviděla. Už nepřemýšlela, jestli venku prší. Vyšla na zahradu a otáčela se kolem své osy. "Snappy?! Kde jsi?!" zavolala o poznání hlasitěji. Když se nedočkala očekávaného mňoukání nebo přítomnosti kocourka, rozešla se dál do zahrady, kde byly stromy. Rozhlížela se všude kolem a volala. Smáčená deštěm, promrzlá na kost se vracela po několika desítkách minut zpátky do domu. Když kráčela kolem živého plotu, lemujícího zdi budovy, přistálo jí před nohama něco černého. Zahleděla se na předmět, ležící před ní. Chvíli jí trvalo, než v něm poznala svého kocoura. Měl oči do široka otevřené a jazyk vyplazený. Mie se zběsile rozbušilo srdce. Dala si obě ruce před ústa a začala ječet. Byl mrtvý. Rozeběhla se k francouzskému oknu, ale než se vůbec přiblížila k balkonu, zatarasil jí Frump cestu. Uklouzla po mokré trávě a spadla naznak do bláta. S křikem se sunula po všech čtyřech pozadu pryč od něj. Pomalu se k ní blížil. Přetočila se na břicho a snažila se vyhrabat na nohy. V mokru jí ale podkluzovaly a měla co dělat, aby udržela rovnováhu. Nakonec se vydrápala a chtěla utéct. Bylo ale příliš pozdě. Cecil po ní chňapl a chytil ji za zápěstí. Okamžitě se jí vybavil její základní vojenský výcvik. Přetočila zápěstí a palcem mu vyblokovala dlaň. Vysmekla se mu a hřbetem dlaně ho vší silou udeřila do brady. Frumpovi se zatmělo před očima. Něco takového nečekal. Mia nabrala rychlost a zaběhla do domu. Chtěla zavřít francouzské okno, ale Cecil ji dohnal. Zablokoval dveře nohou a neumožnil jí je zabouchnout. Mia na ně tlačila, co jí síly stačily, ale bylo to málo. Strčil do nich a rozrazil je. Žena upadla na zem. Sehnul se k ní a chytil ji za triko. Vyzvedl ji na nohy a přiblížil svůj obličej k jejímu na centimetr.

"Opět se shledáváme má milá Mio," zašeptal. "Od našeho posledního setkání uplynul nějaký ten den. Zůstalo mi po něm něco moc pěkného na památku," a roztrhl si košili aby jí ukázal fialovou jizvu, kterou měl v levé části hrudníku. "Naštěstí jsem natolik silný, že mi jenom trochu znepříjemnilo život. Ale teď," tragicky se odmlčel, "teď ho znepříjemním já tobě!" zasyčel zlověstně. Mia na něj hleděla přes přimhouřená víčka. Už nebyla ta bezmocná panička, která se o sebe neuměla postarat. Mocně zhodnocovala situaci a přemítala, jak nejlépe zasáhnout, aniž by se co nejméně ohrozila. Koutkem oka zkontrolovala obraz. Byl prázdný. Eileen vyrazila pro pomoc, tím si byla jistá. Ne, že by to v tuhle chvíli bylo důležité. Teď rozhodovaly možná jen vteřiny. Nenápadně nahmatala taktické pero, které měla pokaždé zastrčené v kapse kalhot, svršku nebo jenom tak za lemem opasku. Pevně ho uchopila do pěsti a prudce ho zvedla. Cecil se vyjeveně podíval, co se děje. Než stačil jakkoliv zareagovat, zabodla mu ho Mia do místa mezi ramenem a krkem. Frump zaječel a pustil ji. Stále pero nepouštěla. Chtěla jím znovu máchnout a bodnout na další místo jeho těla, ale byl od ní až příliš vzdálený. Vyhodnotila tedy, že nejlepší bude utéct znovu do ložnice pro svou zbraň, a tentokrát mířit jistě. Než se ale stačila otočit, pevně sevřel její vlasy a trhl. S výkřikem se chytila za temeno a pero upustila. Znovu si ji přitáhl k sobě a tlakem na vlasy jí zakláněl hlavu. Mia si klekla na kolena a otočila se čelem k němu. Vší silou ho pěstí udeřila do rozkroku. Zaúpěl a pustil ji. Ruce si automaticky přiložil na své přirození. Mia se rychle natáhla pro své pero a otočila se, aby mu ho vrazila do holeně a tím mu znemožnila rychlou chůzi. Frump byl ale rychlejší. I přes nesmírnou bolest, která ho uchvacovala, adrenalin způsobil své. Když se Mia natahovala pro pero, vytáhl lovecký nůž, který měl zasunutý v botě. Ve chvíli jejího otočení čepel prosvištěla vzduchem. Mie se rozšířily oči a pootevřela ústa v němém výkřiku. Vyloudila ze sebe ale pouhé chrochtavé zasípání. Z hrdla se jí začala řinout krev. Přiložila si ruce na krk a stiskla. Lapala po dechu, ale nebyla schopná se pořádně nadechnout. Frump se na ni jenom pohrdavě díval. Spadla na zem a krev začala zbarvovat podlahu do ruda. V té chvíli vylezl Severus z krbu. Lahev vína mu vypadla z ruky, když viděl tu hrůzu před sebou. Mia ležela v kaluži krve na zemi a Frump s nožem se skláněl nad ní. Ve zjizveném muži se začal hromadit vztek. Přimhouřil oči, které mu během několika vteřin začaly svítit. Pevně stisknul zuby a začal jimi skřípat. Nahrbil se a vyskočil.

"Frumpeee...! Ve skoku se proměnil v obrovského černého vlka a jméno, které vyslovil se změnil ve vlčí zaburácení. Dvěma skoky dorazil k muži, který stál jako solný sloup. Nemohl pochopit, co to vlastně viděl. Každopádně mu vůbec nedošlo, že to bylo vůbec to poslední, co měl možnost spatřit. Severus ho povalil a zabořil své tesáky do jeho hrdla. Přetrhl mu tepny a vyrval kus masa i s ohryzkem. Všude stříkala krev, Cecil byl zbrocený od brady k břichu. Severus měl černou srst slepenou rudou tekutinou, vlčí obličej zalitý krví. Trhal a hryzal, nebyl schopný se zastavit. Najednou si uvědomil, že to co dělá, není to hlavní. Že je třeba udělat něco mnohem důležitějšího. Okamžitě se proměnil zpět v člověka. Neřešil, že má tvář upatlanou od krve, nebo že se v ní brodí. Klekl k Mie, která ležela hned vedle nich. Její stisk na krku povoloval. Síly jí opouštěly. Oči měla už téměř bez jiskry, intervaly mezi jednotlivým lapáním po dechu se prodlužovaly. Okamžitě jí přiložil dlaně na krk. "Lektvar, kde máš ten zasraný lektvar?!" křikl po ní. Z posledních sil otočila oči ke kabelce, která ležela na konferenčním stolku, kde ji dnes ráno odložila, když se vrátila ze zkoušky, a už ji neuklidila na své obvyklé místo u vchodu. Severus natáhl ruku a pohnul zápěstím a prsty, aby přivolal flakónek, umístěný v tašce. Během okamžiku ho sevřel v dlani. Roztřesenými prsty ho otevřel a polil jeho obsahem Miin krk. Ta už měla zavřené oči a neměla sílu na další lapavý nádech. Rána se jí začala zacelovat s hrozivým syčením a kouřovým efektem. Severus si ji vytáhl do náruče a pevně ji objal. "No tak, nesmíš odejít," zašeptal a začal se s ní kolébat. "Rozumíš?! Musíš tu zůstat, nesmíš mě tu nechat! No tak, dělej! Dýchej!" zakřičel a zatřásl s ní.

"Je v pořádku?" ozvalo se z obrazu.

"Ne, není v pořádku! Copak to nevidíš?! Koupeme se tu v krvi mami!" Najednou se napřímil a osvíceně se na ni podíval. "Okamžitě padej zpátky do sídla a ať mi hned Fiškus přinese Dokrvovací lektvar. Dělej!" Eileen vůbec neřešila, jak s ní syn nevybíravě jedná. Chápala jeho pohnutky a okamžitě se vydala zpět. Severus Miu hladil po vlasech a snažil se do ní vdechnout zpět život. Její životní funkce selhávaly. Ještě nebyla mrtvá a on se nevzdával. Nehodlal ji dát smrti zadarmo. To by s ní radši podepsal smlouvu na svou duši, která už stejně dávno byla její. Ale teď se o ní dělila. S touhle mudlou Damianou Butlerovou. "Nedám tě," zašeptal a objal ji ještě pevněji. "Musíš žít. No tak dělej! Mami, do háje, kde jsi?! Pohni tou kostnatou prdelí!" zakřičel do ztichlého domu. Ohlédl se po rozsápaném těle jeho soka, který ležel jenom pár centimetrů od nich a díval se svýma mrtvýma očima na scenérii před ním. Severus ohrnul ret a odvrátil se od něj. Nechtěl se na něj dívat. Zahleděl se znovu na Miu, které se nyní přes celý krk táhla silná a nevzhledná jizva. Stále se ale neprobouzela, spíše naopak. Najednou se vedle něj objevil Fiškus a podával mu lahvičku s lektvarem. Severus mu ji beze slova vyškubl z ruky a otevřel Mie ústa. Lektvar do ní nalil a donutil jí polknout. Pohladil jí po tváři a rozmazal jí tak již srážející se krev po líci. "Neopouštěj mě," šeptl a zabořil jí obličej do vlasů. "Miluju tě."